Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Prokrastinace - výrazná a chronická tendence odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější
TAURUS
Prokrastinace, otálení před započetím práce nebo během dokončování nějakého úkolu, je v populaci studentů vysokých škol poměrně rozšířena. Myslím, že trpící prokrastinací by měli dosáhnout společenského uznání jejich svízele. Škoda jen, že se k tomu asi nedokopeme...
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
TAURUS --- 12:13:28 28.6.2010
???: Ano, některé hypotetické kombinace věku a vysněných cílů nejsou příliš kompatibilní. O tom se nikdo nepře, naopak, můžeme vymýšlet čím dál neuskutečnitelnější kombinace. Nic z toho ale nevyvrací tu teorii, co tu CONTINUITY předestírá.
TAURUS --- 12:09:05 28.6.2010
???: Vědou a filosofií. Ha ha. Vědou a filosofií by se lidi mohli zabývat už teď, už teď je mnohonásobně víc volného času díky tomu, že se nemusejí lidi od rána do večera starat jen o to, aby měli jídlo. A čím se většina lidí zabývá? Věda a filosofie to tedy není. V tomhle ohledu už jsem dávno ztratil iluze :)
??? --- 17:18:16 26.6.2010
CONTINUITY: Ano, každý na to přichází jinak rychle. Asi jsem to špatně zformuloval, to slovo "tápeme" je svým způsobem zavádějící a nešťastné.

Co jsem měl na mysli je to, že na plnění některých tužeb je třeba začít strašně brzo, jinak prostě člověk dřív zajde na sešlost věkem, než se mu podaří to naplnit. (Příkladem je třeba Warren Buffett. Ten na své tužbě stát se nejbohatším člověkem na světě pracoval od svých deseti let. Dosáhl toho když mu bylo přes sedmdesát. Kdyby začal po šedesátce, tak by toho nedosáhl. Prostě by to nestihl.)

Já osobně jsem jakous takous představu začal získávat v době, kdy jsem na sobě začal pozorovat první známky stárnutí. Když jsem se začal zadýchávat do schodů a místo toho, abych o to více do schodů běhal, tak jsem naopak zpomalil. Přišel jsem na to, že se chci vyvázat z toho, abych musel chodit každý den do práce. I jal jsem se extrapolovat tempo svého chátrání a seznal jsem, že pokud chci tohoto svého cíle dosáhnout v ještě přijatelné kondici, tak to musím stihnout do konce roku 2015. A to by bylo dosažitelné, kdybych začal v těch jednadvaceti. Když všechno půjde skvěle, tak dříve než 2020 cíle nejspíš nedosáhnu.

Když mi bylo deset, tak mi i patnáctiletí připadali jako kmeti z jiné planety. Ale domníval jsem se, že tak mezi šesnácti a dvaceti budu mít dostatečnou představu o svém budoucím životě. Sice nebudu mít vše za sebou, ale budu alespoň vědět, kam kráčím. Byl jsem naivní, nicméně ne zase tolik. Spokojenosti dosáhli právě ti, kteří už kolem dvaceti věděli, co chtějí. Drobný zádrhel, že já na to nepřišel, na tom nic nemění.

Znám dost lidí, kteří ještě ani kolem třicítky na to nepřišli.

Vyšší věk je individuální, záleží na cíli. Někdy ani 60 není vyšší věk, někdy je i 22 onen vyšší věk. Pokud je cílem napsat a vydat sbírku básní, tak ten je splnitelný snadno a rychle, za rok jsou básně napsané a vydat je je jen otázka peněz. Pokud je cílem obejít pěšky Afriku podél pobřeží od jednoho konce Suezu ke druhému, tak to nějakou dobu trvá a začít s tím v pětašedesáti není nejlepší nápad, protože to už člověk nebývá nejpohyblivější.
CONTINUITY --- 16:23:47 26.6.2010
???: Tak s tímhle naprosto nemůžu souhlasit.

Každej člověk přichází na to, co chce, jinak rychle.

Někdo to ví odmala. Někdo si to vyjasní kolem těch 20. Někdo na to přijde, pomocí různých zážitků a zkušeností, kdykoli později.

Mně je 33 a dochází mi to pořádně cca poslední dva roky. Sice jsem to vždycky tušila, ale vidím to pořádně až zpětně, předtím to byly jen takové ty touhy v tom "volném čase" nebo takové ty vzdálené sny.
Myslím si, že vhodnej čas začít je kdykoliv, kdy to člověku dojde :)

Znám dost lidí, kteří přišli nějak pořádně na to, co chtějí, kolem třicítky.

A pak je známých i dost příkladů lidí, kteří to objevili mnohem později. Jsou lidé, co třeba začali psát knihy nebo skládat hudbu po šedesátce, a přineslo to jim i ostatním lidem hodně dobrého.

Někdy taky člověk půl života dělá něco, a je to pro něj OK, a pak se něco změní a přijde na to, že je čas změnit směr.

Myslím si, že to je velmi omezující představa, že by člověk musel mít jasno kolem 20, a pak už by to nešlo.
Zejména nerozumím, proč by měl "tápat". Přirozený mi přijde, že čím jsem starší, tím víc mám zkušeností, a tím pádem líp vím, co chci a jak na to.

Co to je ten "vyšší věk"....?;)))... 24 ? A proč by měl vadit ?

Viděla jsem to takhle nějak, když mi bylo cca 10. V tom věku mi 23-letí připadali staří, a měla jsem pocit, že než budu tak stará, musí mi být všechno jasné a musím všechno dosáhnout. Ale to je dávno, od té doby jsem na to změnila názor ;-DDD
??? --- 16:16:10 26.6.2010
CONTINUITY: S tím, že na hledání máme celý život bych nesouhlasil. Tak nějak se ukazuje, že pokud nenajdeme svůj cíl do těch 21–23 let, tak pak už většinou jen tápeme.

Protože jakmile začneme být starší a v jistém smyslu zodpovědnější tak se od svého předchozího názoru na svůj cíl nedovedeme tak snadno odpoutat.

A pak, může se nám stát, že si vybereme cíl, který je ve vyšším věku už jen obtížne dosažitelný. Zejména, ale nikoli výhradně proto, že vyžaduje relativně dlouhou dobu na realizaci. A tu ve vyšším věku už nemáme.
CONTINUITY --- 16:13:32 26.6.2010
INUSHKA: V ideálním případě rozvíjet sami sebe, tvořit, a zkoumat realitu a prohlubovat stupeň jejího chápání ;-DD
A samozřejmě bavit se a užívat si ;)

Samozřejmě v ideálním světě nežijeme, ale rozhodně jde dělat spoustu smysluplných věcí, které nejsou přímo spojeny se zajištěním materiálního fungování společnosti.
Vždyť taky vetšina vymožeností, které si dnes užíváme, mohla vzniknout díky tomu, že se vytvořila a rozšiřovala vrstva lidí, kteří měli čas dělat něco jiného než fyzickou práci pro přežití. To, že dnes je takových lidí pořád víc a mají víc času a prostředků, je úžasnej potenciál.

Mimochodem, myslím si, že opravdu nudná mechanická práce dělnického typu vůbec není přirozená a zaslouží si eliminovat. Tenhle typ práce vznikl až s průmyslovou revolucí a velice pravděpodobně přispěl ke snížení inteligence mnoha lidí. Hospodář na venkově sice taky dělal manuální práci, ale neustále se proměňující, mnohotvárnou, dělal desítky a stovky různých činností, pro každou musel mít různé dovednosti, musel pořád sledovat tisíce měnících se faktorů v přírodě kolem sebe, zkrátka život s přírodou člověku umožňuje mnoha způsobama rozvíjet inteligenci a dovednosti, i když je třeba negramotnej... Oproti tomu provádět několik málo úkonů v omezeným umělým prostředí, ať už u pásu nebo v kanceláři, je v podstatě nepředstavitelná degradace člověka. Je velice dobře, že takových prací ubývá a nahrazuje je mechanizace.
CONTINUITY --- 15:59:29 26.6.2010
???:

1) Ano, to je velká výzva. A je na každém, aby zkoumal, co to je, kde jsou jeho talenty a touhy, a jak je uplatnit.
Máme na to celej život, přece.
A na co jiného bychom měli mít čas, než na hledání toho, co má největší smysl....
Když se podíváš na život kohokoli, kdo dokázal nebo dělá něco hodnotného a zajímavého, zjistíš, že ten člověk šel za tím, co ho přitahovalo, budoval to a rozvíjel.

Pokud se ta otázka jeví příliš složitá nebo časově náročná.....ve srovnání s čím?

Lidi se určitě mohou zbláznit při hledání svojí cesty, jako při čemkoliv.
Ale myslím si, že více lidí je v blázinci proto, že se nikdy nepokusili, že nevědí že se můžou pokusit, dělat něco, co by pro ně mělo smysl, a samou frustrací z bezvýchodnýho prázdnýho života upadli do deprese, schízy, drogové závislosti, anorexie, sebepoškozování....

Jistě, to je jen jedna z možných příčin duševních poruch, ale myslím si, že docela častá. Osobně jsem se mnohokrát setkala s tím, že někdo žije život nalinkovanej někým jiným, dělá něco, co ho nebaví, žije v prostředí a vztazích, které mu nevyhovují, nemá odvahu něco na tom změnit....a má nějakou závislost nebo duševní poruchu, která ho "zabaví", natolik zaměstná, že tu otázku, co vlastně chce, může odsunout stranou.....

2) To je velice sporné. Tvořiví lidé vymysleli už milióny nových povolání a kombinací činností, které nikoho předtím nenapadly. Skoro u všeho se najde někdo, kdo se tím úspěšně živí. Že daná práce ještě neexistuje jako zaměstnání nabízené úřadem práce, nic moc neznamená. A často pokud lidé za něco nejsou ochotní platit, je to proto, že prostě ještě nevědí, že to má hodnotu, a to se dá změnit.
V dnešní společnosti můžeš být profesionálním skoro čímkoliv, pokud to opravdu chceš a jdeš si za tím.
A pokud to opravdu nejde, tak pravděpodobně jde vytvořit nějakou situaci, kde se tomu budeš moct věnovat (například mít práci, která ti k tomu ponechá dostatek času a přitom zajistí tvé materiální přežití).
Může to být složité a může to vyžadovat oběti, život na minimálním rozpočtu, apod.

Ale když to porovnám s tím, celý život svoje sny nerealizovat a věnovat se něčemu, co člověka až tak nezajímá....to mi přijde mnohem těžší a namáhavější a hlavně beze smyslu....
--------------
Samozřejmě ale jasné, že pro někoho ta realizace nemusí být v oblasti práce. Pro někoho je tím hlavním rodina nebo něco jiného, co dělá mimo práci, a na tom, čím se živí, mu až tak nezáleží, když mu to slušně zaplatí a je to něco, co může dělat dobře a v pohodě....
Nemůžu posoudit, dívám se na to z dost osobního pohledu, člověka, který ví, co chce dělat, ale fakt dlouho si netroufal a snažil se "chovat se prakticky" a dělat něco, co ho nebavilo.... Mně to nefunguje. Bolí to, je to k ničemu, a ani ty úspěchy z toho nějak nejsou. I malej výsledek ve směru, kterej mě baví, zajímá a něco pro mě znamená, pro mě má mnohem větší hodnotu a dává víc štěstí než statisíce vydělaný něčím, co mi připadá jako plýtvání životní energií....

Ale všecko v životě má nějakej smysl, asi žádnej čas není ztracenej, a tak i ta zkušenost chybný volby zaměstnání je užitečná.

A někdo jinej to může mít a vnímat úplně jinak.
??? --- 0:37:48 26.6.2010
CONTINUITY: Predstava "zivit se tim co mne bavi" narazi hned na dva problemy:

1) malokdo vi, co ho dooopravdy bavi, co je smyslem zivota - postavit se pred tuto otazku a neodejit dokud ji nevyresi, by nemalo lidi dostalo do blazince

2) ne vsim se da uzivit, za neco proste lide nebudou ochotni zaplatit

INUSHKA: vedou a filosofii :) realne je to stejny problem, jako jiz dnes, viz 1)
??? --- 23:17:16 25.6.2010
INUSHKA: Záleží na tom, kterého typu ti lidé budou. Půjde o nějaký druh zábavy, ať již tělesného (sport, sex), duchovního (modlení, meditace), duševního (výzkum) či látkového (drogy) typu.

Původně jsem chtěl načrtnout nějakou katastrofickou vizi, ale myslím, že si každý dovede představit. Ostatně rabování, pouliční násilnosti či válku je také možné považovat za druh sportu ve shora uvedeném výčtu. :)
TAURUS --- 20:31:04 25.6.2010
INUSHKA: Nejspíš tím, čím naplňují svůj volný čas teď: zábavou.