Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Prokrastinace - výrazná a chronická tendence odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější
TAURUS
Prokrastinace, otálení před započetím práce nebo během dokončování nějakého úkolu, je v populaci studentů vysokých škol poměrně rozšířena. Myslím, že trpící prokrastinací by měli dosáhnout společenského uznání jejich svízele. Škoda jen, že se k tomu asi nedokopeme...
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
BROZKEFF --- 15:24:19 17.3.2009
SUPREMEGIRL: parádní (sebe)analytická práce!

Docela v tom vidím sám sebe v různých obdobích minulosti. Teď zrovna se "nesu" na takové vlně vnitřní motivace a nepociťuji, že bych "prokrastinoval". Nicméně v reálu třeba teď věnuju "učení se" (tj. čtení povinné literatury, přípravy seminárek a jiných školních projektů) míň času než v době, kdy jsem se vnímal jako "prokrastinátor". To je ale právě dáno tím, že v době, kdy jsem se vnímal jako "prokrastinátor", jsem žil v jakémsi existenciálním vakuu, tj. nebyl jsem na žádné "cestě", neměl jsem nastavené prakticky žádné záměry konání atd. De facto nebylo z čeho brát "životní energii" a zároveň chyběl smysl, kam bych takovou energii měl futrovat.

Shrnuto -- míra "prokrastinace" u mě osobně závisí na přítomnosti/absenci nějakého záměru konání a jeho neustálým "aktualizováním" do vědomí.

je to takhle abstraktně aspoň trochu srozumitelné?
??? --- 22:52:03 15.3.2009
TAURUS: spousta veci je "nutnych" pro dalsi uspesne prezivani tady - vydelavat penize, podepsat smlouvu k bytu,... - dokonce i kdyz je cil lakavy, ty mezikroky mohou byt ubijejici a zoufale nudne.
TAURUS --- 22:49:33 15.3.2009
SUPREMEGIRL: Pěkný, kéž bych dokázal něco podobného zformulovat o sobě :-)

Mně tedy přijde zvláštní ten bod 6. "svoboda". Nechápu, co je svobodného na tom, nepřijít podepsat smlouvu, kterou chci podepsat. Nechápu, co je svobodného na tom, nejít včas na schůzku, na kterou chci přijít (okrádám přece o čas určený schůzce i sám sebe). Na tom podle mě nic svobodného není. Svobodné může být to rozhodnutí, jestli to chci podepsat, nebo ne, jestli chci na schůzku, nebo ne.
Takže mi to spíš připadá, že si sama sobě ukazuješ, že se nemusíš řídit tím, co sis sama řekla, že uděláš. (To, že jsou v tomhle případě zainteresovány ještě další, nebohé, nic netušící strany, je zřejmě pouhá koincindence :)) Ten pocit svobody možná plyne z té možnosti nedodržet závazek, který sis určila. To mi přijde ale až zbytečné, protože přeci fakt, že ses rozhodla něco udělat, by v sobě měl nést to svobodné rozhodnutí. Možná ale, že to tak nemáš, že děláš rozhodnutí pod něčím psychickým nátlakem (i třeba "kondiciování" výchovou, superego?)
Možná že kdybys vnímání "svobody" přesunula z činu samotného do rozhodnutí o činu (opravdu tohle JÁ chci udělat? nebo to dělám proto, že to ode mě čekají rodiče/bůhví kdo) a pořádně si ho uvědomila, tak bys pak nehledala záminky, proč nedělat to, co ses rozhodla udělat.
YMLADRIS --- 12:57:13 15.3.2009
SUPREMEGIRL: muzu ti rict svuj nazor. mas na sebe supr vhled.

podle mne ale jakakoliv idea/zduvodneni/koncepce ("je to proto, ze ...") ti nepomuze zacit jednat jinak. analogie s obezitou kdy clk neustale musi neco zobat, protoze je proste tak zvyklej resit zivot: aby prestal a navic shodil 30kg, bude muset nejakou dobu DOST trpet = prekonavat se.

klicovy je, sere te to? nebo takhle svuj zivot prozijes az do smrti? jsi-li nadprumerne inteligentni, urcite to zvladnes. bude ti to pak lito, ze jsi byla "svobodna", ale vsechno ti uteklo mezi prsty? nebo je to to, co chces.

cili zamerila bych se na bod 2.
SUPREMEGIRL --- 2:20:37 15.3.2009
Zato teorii "proc prokrastinuju" mam hned nekolik. Vychazeji vylozene z myho pripadu, ale treba se nekdo poznate. Sorry za delku, potrebovala jsem se nekomu sverit a tady se to zda jako prave misto;)

Takze, moje mala analyza duvodu moji prokrastinace:

1. stres mi dela dobre
Zjistila jsem, ze si libuju v napjatych adrenalinovych zazitcich, mezi ktere patri mj. dokoncovani prace na posledni chvili. Na jednu stranu me to bavi, ale na stranu druhou si rikam, jestli mi to za to vubec stoji. Z globalniho pohledu - nestoji. Vic mi to bere nez dava.

2. hledam hranici, kam az muzu zajit
Asi to uzce souvisi s bodem 1. Proste zkousim, co vsechno si muzu dovolit, tj. kdyz mi neni urcena deadline, protahuju ukol do doby, nez mi nekdo zacne vyhrozovat neprijemnymi nasledky. Ale ani to me kolikrat nedokope zacit vcas (viz bod 1). Funguje jenom pouceni z fatalnich nasledku, ale kolikrat ani to ne.

3. nemam motivaci, jsem apaticka a znechucena
Motivace je mozna alibismus, protoze motivaci mam (mela bych mit), jelikoz studuju obor, co me bavi. Ale ani to pro me neni dostatecna sila, ktera by me donutila pustit se do prace. Navic nam ve skole leccos odpousteji, takze "nemam duvod" se prilis snazit. Sama sobe za to nestojim (coz vim, ze je spatne).
Apatie - obcas se chovam jakoze je mi vsechno jedno, trebaze mi na tom ve skutecnosti zalezi. Puvod to ma nejspis v tom, ze mi nekolikrat nevyslo hneco, na cem mi moc zalezelo a o co jsem usilovala, navic ne moji vinou. Tak se to zvrhlo v laxnost ke spouste drive pozitivne vnimanych cinnosti:( Bojim se, ze tenhle problem uz je asi zralej na odbornou pomoc.

4. vim, ze ukol skvele zvladnu, ale nesmim byt moc dobra!
Tohle zrejme pochazi z ranneho detstvi na ZS, kdy jsem chapanim a vykonem prevysovala spoluzaky. Posmivali se mi za to, tak jsem se jim "prizpusobovala". Pozdeji na gymplu tohle odpadlo, ztratila jsem se v prumeru ci dokonce pod nej klesla, ale tenhle pocit "nesmim podavat maximalni vykon" mi asi zustal.

5. prilis volnosti me spoutava
Uz od detstvi jsem mela hodne volnej rezim, nikdo nekontroloval, co delam a kdy chodim spat - stacilo zalhat a proslo to. Mozna jsou koreny myho problemu v tomhle. Je to nauceny chovani, ktery mi zustalo do dospelosti a trebaze mi ted brani v konani beznych zivotnich cinnosti, zatim neprislo nic tak "zasadniho", abych ho byla nucena zmenit. Mozna zabere, az me vyrazi ze skoly:)

6. potrebuju pocit, ze jsem svobodna
Tim, ze si delam kdy chci co chci, si overuju, ze me nikdo k nicemu netlaci a neorganizuje mi zivot. Jenze se mi to vymyka z rukou a delam to tak i tam, kde je to nezadouci (skola, prace, jednani s urady). Nemuzu si pomoct - kdyz mam prijit v utery rano podepsat smlouvu, neprijdu, i kdyz mam cas, protoze se mi zrovna chce delat neco jinyho a "oni prece pockaji". Vim, ze je to ode me sobecky, ale dava mi to pocit volnosti. Totez se tyka jakychkoliv schuzek - nestava se, ze bych chodila nekam vcas:( Nekdy je to o tom dohaneni (viz bod 1, stres), jindy o pocitu svobody.

7. jsem pohodlna
Treba bych si mela prestat "vymyslet" hlubsi duvody a priznat si, ze jsem proste pohodlna az lina:) Ale zase - kdyz by tomu bylo tak, nikdy bych to nenechala zachazet do takovych extremu jako nyni. Vzdyt to za to ve finale nestoji a ja to vim! Jenze si nemuzu pomoct. A navic, obycejna lenost prece nerozklada denni rezim, nespeje k pruserum, maximalne cloveka trochu omezuje.

Hodne premyslim, ktera pricina za tim stoji a zaver je, ze asi synteza vsech jmenovanych... nejsem psycholog, tak nevim, ale nejspis bych nejakyho potrebovala, protoze mi to uz prerusta pres hlavu :( Je to skoda, protoze vim, ze si tim zbytecne komplikuju zivot a stve me to, a ze jedinej, kdo za to muze, jsem ja sama a muj spatnej pristup k zivotu (trebaze to mozna castecne nastartovaly jiny vlivy). To je na tom nejsmutnejsi.

Muzete me nekdo prosim diagnostikovat ci aspon rict svuj nazor? Dekuji :)

(Ale mozna vam neodpovim, protoze se nedokopu... ale pokusim se:)) )
SUPREMEGIRL --- 2:12:22 15.3.2009
book! :)

Jo, to je presne ono... Prokrastinuju tak dlouho, nez me okolnosti dotlaci neco delat. A vetsinou to znamena, ze se musim dostat do pruseru, na kterej vylozene cekam, bez kteryho se nehnu:( Bojuju s tim uz od stredni a vzdycky jsem si myslela, ze je to kvuli tomu, ze me uceni nebavi a ze na VS (kdyz budu studovat to, co opravdu chci) se to od zakladu zmeni... Avsak omyl! Studuju presne co chci a naopak je to horsi. Resim tohle skoro denne a zatim bez vysledku. Asi to bude tim, ze zustavam u teorie a na praxi uz se mi nedostava vule:(
BROZKEFF --- 23:12:14 14.3.2009
???: Geniální je právě to, že prokrastinování místo výzkumu prokrastinace může být samo o sobě empirickým výzkumem o prokrastinaci. Takže vlastně takový člk neprokrastinuje v pravém slova smyslu nikdy. V tom případě ale zase jakékoli výsledky takového výzkumu budou neplatné, protože nebyl zkoumán fenomén pravé prokrastinace. Fakt to je smyčka teda no
??? --- 20:22:11 13.3.2009
BULHI: Ono by to vůbec nemuselo být špatné zaměstnání - zkoumat prokrastinaci... Ale to by to člověk musel dělat, a ne prokastinovat :)
DLOUHA_POTVORA --- 18:01:59 13.3.2009
BULHI: zajimava teorie:)
BULHI --- 16:41:57 13.3.2009
no kdyby jsi o tom mel napsat seminarku, vznikne na miste casova smycka :-))