Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
PSYCHOTERAPIE
ANOUKE
Prostor pro výměnu informací a zajímavých odkazů k tématu, sdílení zkušeností z vlastní praxe (v přísných mezích etiky a ochrany osobních dat), diskuzi o konkrétních otázkách, možnostech i omezeních jednotlivých terapeutických směrů, pření se mezi jejich představiteli i filozofování o podstatě a smyslu psychoterapie jako takové. A jako novinka i prostor pro prezentaci a propagaci vlastní práce - článků, praxe, akcí.
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
VALKYRA --- 20:22:35 26.11.2010
HC_: Dekuju moc!
HC_ --- 17:53:55 26.11.2010
VALKYRA: mam zasebou tuhle skolu, je pro absolutni laiky, vetsinu veci jsem bohuzel znala, takze to bylo pro me spis takove opakovani,...spis doporucuju samostatne seminare, ktere skola nabizi, ty jsou dobre...prednasky mi vetsinou k nicemu nebyly.
VALKYRA --- 7:11:52 26.11.2010
Vsechny zdravim a rada bych se optala na Prazskou psychoterapeutickou fakultu http://www.pvsps.cz/verejnost/prihlaseni/. Mate se studiem nekdo osobni zkusenost ci jste neco zaslechli? Budu vdecna za jakekoliv informace. Vse je zatim jen otazka rane myslenky a napadu, nebot jsem dlouha leta pracovala jako psychoterapeut s alkoholiky, pak s drogove zavislymi a nasledne se sexualne zneuzivanymi detmi, ale jiz zhruba sedm let ziji v zahranici a venuji se necemu zcela odlisnemu. Na jare uvazuji nad navratem do Ceska a rada bych si studiem osvezila pamet i poznatky. Myslite, ze ta skola ma nejaky smysl? Za odpovedi predem dekuji!
HC_ --- 17:14:54 17.11.2010
LIQUIDEYED: pokud mam duveru, tak mohu rict vsechno a tak to beru, kolik do psychoterapie dam (jak se otevru, pracuju), tolik od toho dostanu..zatim sem mela stesti na terapeuty a nemusela sem cenzurovat...
LIQUIDEYED --- 13:17:28 10.11.2010
FONTAIN: Dik. Napadlo me, ze to muze znit jako vyzkum, kdyz je to tolik otazek, ale neni, je to ciste osobni. Jsem na "druhe" strane - jsem pacient.
FONTAIN --- 7:57:31 10.11.2010
LIQUIDEYED: delas nejakej vyzkum ci jen osobni pruzkum????Z praxe ti muzu rict, ze jsem mela moznost poznat par psychiatru a vzdy se jejich prace styl prace odvijel od toho jestli meli vyvik...jedna z mych lektorek ve vycviku byla psychiatricka a byla bozska, ale poznala jsem par jinych a to byli presne jen ty doktori cio s tebou resi medikaci. A o tom jak mluvim s PT ti tezko povim, protoze role neotocim :D
LIQUIDEYED --- 11:27:18 9.11.2010
chtela bych se zeptat jak komunikujete s psychiatrem a s psychoterapeutem. lisi se to? co rikate a co uz ne? mluvite s tim terapeutem nejak podobne jak s kamaradem nebo jinak? duverneji? s psychiatrem mluvite jenom ciste o tom co se tyce leku nebo i jinak? vedi i veci, ktere vasi blizci nevedi? jak dlouho u sveho psychiatra sedite (u terapeuta je to nejspis kolem 1hod. vidte)?
SEBIEN --- 15:09:16 1.11.2010
DARJEEL: děkuji, nemůžu prostestovat. Generalizování také nemám ráda, takže pokud to tak ode mě vyznělo, beru zpět. Teda, neberu zpět nic z toho, co jsem řekla, jen netvrdím, že to tak musí být bezpodmínečně vždy a všude. (A i kdybych to tvrdila, aktuálně se podle toho nechovám, taky naše klienty primárně nabádám - v dané situaci - aby léky spíš brali)
DARJEEL --- 10:21:07 1.11.2010
Moc fajn podnětná diskuse se tu rozběhla, díky za ni. Jen mi příjde, že někteří zde zbytečně generalizují. Pokud máme možnost zalékovat jako takovou "snadnou a bezpečnou" možnost, která v jistém smyslu zabírá a pomáhá a kromě toho taky možnost "pouhé" psychoterapie, tak nechápu, proč si tu říkáte musí to být tak nebo tak. Vždyť ke každému případu se dá přistupovat individuálně. Když máme pacienta ve floridní fázi, který neví pořádně o sobě, běhá po oddělení nahý a maximálně nesouvisle řekne pár vět, tak tam asi psychoterapie (v tu danou chvíli) moc nemá smysl. Ale je spousta schizofreniků, kteří buď nejsou floridní nebo třeba mají mírné symptomy a dá se s nima bavit. Tam už se dá uvažovat o tom, jakou intervenci použít, když není situace tak akutní.
Taková terapie samozřejmě nebude nic jednoduchého, bez nějaké jednotící linie (koherentní osobnost) je to spíše umění než řemeslo, ale příjde mi, že terapie u schizofrenií má potenciál. Samozřejmě hned vyvstává otázka, kdo se do toho bude pouštět: je to, jak píše Sebien, strašně náročné na zdroje (čas, nasazení,...), ale zase to může být hodně dobrá výzva.
Mně příjde, z toho mála co jsem viděl, četl a slyšel, že se prostě schizofrenici zelékovávají tak nějak defeaultně a moc se neřeší, jestli by v daném případě nešlo dělat psychoterapii (případně nějaká kombinace). To co jsem viděl, tak byla práce dr. Pilulky, který jenom ladil dávkování, případně měnil substance, aby se minimalizovaly vedlejší účinky a pak se čekalo, až floridní fáze odezní (a doufalo (nebo nedoufalo), že se neobjeví znova). To mi příjde trochu primitivní na to, jaké možnosti a znalosti dnes máme (nehledě na to, že taková psychoterapie schizofreniků může hodně solidně rozšířit poznatky současné psychologie), no ale zase to bylo v nemocnici a tam to diktuje medicínský model.
A psychoterapie tam s psychotiky vlastně neprobíhala žádná (možná lehce podpůrná) a přitom mi přišlo, když jsem se s některými lidmi bavil, že tam ten terapeutický potenciál je a i když to bude o dost jiné než terapie neuróz, tak jsem tam nějaké podobnosti viděl.
SEBIEN --- 10:03:06 1.11.2010
PETGRIDUS: pro mě je tohle právě otázka, na kterou sice nemám odpověď, ale jednoznačný mi to nepřijde. Ale to je věc přesvědčení nebo víry, to se tady asi přít nemusíme, ke shodě dojdem asi těžko.

???: to vyznívá, že pořádná ataka je to jenom tehdy, když dotyčný nebo dotyčná chodí s nožem po ulici nebo skáče z okna. Pracuju s lidma se zkušeností s duševní nemocí v zařízení nízkoprahového typu. Chodí sem lidi trvale odmítající léky, lidi, kteří k tomu fetujou, atp., myslím, že představu mám. Párkrát jsme přístoupili k nedobrovolné hospitalizaci i za asistence policie (která skutečně fyzicky zasahovala, ne že by jen stáli opodál a zajišťovali situaci). Přesto říkám, to co říkám.
Napadá mě, když teď o tom přemýšlím: ani ta ataka (resp. stav, když už přistupujeme i my k hospitalizaci, protože u některých našich klientů jde jinak mluvit vlastně o "téměř trvalé atace") nepříchází z ničeho nic. Ten stav se vyvíjí a imo by se prostě vyvíjel jinak, kdyby se jim někdo psychoterapueticky systematicky věnoval, kdyby to bylo už od začátku (nebo od nějakýho bodu) jinak.

Nebudem se přít, že to lze nějak snadno zařídit, aby to bylo jinak, to určitě nepůjde, i já se celkem ochotně vezu na už zavedeném systému. Prostě jen tak planě plácám.