Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
PSYCHOTERAPIE
ANOUKE
Prostor pro výměnu informací a zajímavých odkazů k tématu, sdílení zkušeností z vlastní praxe (v přísných mezích etiky a ochrany osobních dat), diskuzi o konkrétních otázkách, možnostech i omezeních jednotlivých terapeutických směrů, pření se mezi jejich představiteli i filozofování o podstatě a smyslu psychoterapie jako takové. A jako novinka i prostor pro prezentaci a propagaci vlastní práce - článků, praxe, akcí.
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
ALBERTO --- 23:07:33 14.1.2017
Sdílim své postřehy ohledně archetypu baby jagy na základě terapeutické práce.http://ografologii.blogspot.cz/2017/01/carodejnici-je-treba-nechat-u-cesty.html
??? --- 18:40:27 12.1.2017
STALK: prostředky by se našly, jen jaksi není dostatečně silná platforma, která by reformu psychiatrické péče protáhla skrze legislativu a systém zdravotního pojištění.

To že jsou potřeba terénní služby stacionáře v regionech, dolečovací služby, komunitní služby a tak se pochopitelně ví a postupně se to řeší, ale prostě to není priorita - nejsou a nebudou v tom velký zisky a cílová skupina není dostatečně "sexy"

Reforma psychiatrické péče je v rukou odborných garantů, ministerstvo je podporuje
http://www.mzcr.cz/...iatricke-pece-je-v-rukou-odbornych-garantuministerstvo-je-podporu_11248_1.html
??? --- 16:15:50 12.1.2017
STALK: No rozhodně když člověk chce, tak možností je víc a asi se dá najít to, co člověku vyhovuje, akorát teda asi někdy ne na pojišťovnu, takže za svoje.
Podle mě by bylo hlavně potřeba mnohem víc zdůrazńovat doléčování, 3-4 měsíční léčba je hrozně málo. Anonymní alkoholici mají mnohem vyšší úspěšnost možná právě proto, že jsou v principu kontinuální, takže člověk neztratí kontakt. V léčebnách taky jsou rekondiční pobyty, ale jak tam člověk neni delší dobu, často se na to vykašle a hlavně to neni k dispozici v krizi.
STALK --- 16:00:16 12.1.2017
že to neni nic moc je zřejmý. podle mě nejde ani tak o ten systém - myslim si že ty léčby v PL maj svý místo a že nějaký jasně daný hranice, režim, úkoly, informace.. a ta možnost se nechat "zamknout" do bezpečnýho prostředí je vlastně v jádru ok. Co tam chybí je vlastně ten prostor jak řiká ???... Když přemejšlim jak by teda měl vypadat ten lepší prostor vychází mi z toho jedno "prachy" :))... tim myslim víc a velkorysejších zařízení pro mnohem míň lidí, lepší záchytný mechanizmy pro ty co se rozhodnou odejít - další služby... Víc pracovníků co to fakt chtěj dělat´(možná i líp placenejch...) víc všeho no :).. myslim že tu v čechách jsou lidi co by chtěli a věděli jak to dělat líp.. akorát na to nejsou ty prostředky a tak to vypadá tak jak to vypadá. (a možná nakonec to vlastně neni zas tak špatný - v těch ADI službách obecně :)
??? --- 9:19:14 12.1.2017
DARJEEL: Ono zase je to taky charakterem závilosti. Často se vrací a člověk musí být vnitřně rozhodnutej a smířenej/uvědomělěj si svého stavu na to, aby s tim nadobro přestal, což mnoha lidem trvá hodně dlouho (taky se mezi ně počítám). Stojim si ale za tim, že je potřeba řešit hlavně příčinnu toho, jak se k ní člověk dostal - ať leží někdě v dětství nebo jinym traumatu. Ta klasická ústavní léčba je dobrá na to, že si člověk srovná režim a zdraví, nicméně na psychoterapii je většinou bohužel málo času a prostoru (mám zkušenost pouze z Kroměříže, možná to je jinde jinak, ale co jsem slyšel, tak moc ne).
DARJEEL --- 8:19:10 12.1.2017
???: uspesnost lecby 7%, hm... to asi docela vola po zmene...
??? --- 23:17:23 10.1.2017
STALK: Právě, mám pocit, že to neni úplně špatně, ale pro většinu lidí to nemá zrovna nejlepší úspěšnost a oblíbenost, pročež je to spíš přežitek. Z tohohle úhlu se mi přijde škoda tam tohle zavádět takhle zpětně, když to budu chtít, vypravim se do příslušný léčebny
??? --- 19:54:48 10.1.2017
STALK: ano, taky jsem za co nejvic individualni pristup. Ten odstup ve mne vzbuzoval pocit, ze se porad k nicemu nedostavame a nicemu jsem nejak nerozumela. Ani jsme se nikam neodstali.. Pocas jeji terapie jsem byla vic krat hospitalizovana.. Nakonec mi dala brozuru o schizofrenii, ale nikdy se mnou o tom nemluvila krome toho jednoho setkani (nebo jsem si to snad ani nevsimla..). Naopak jsem pak zazila velmi lidsky privetivy az pratelsky pristup a ten me na dlouho zvedl nad hladinu a doslova mi zmenil zivot.
STALK --- 19:47:55 10.1.2017
???: Chodil jsem tam před čtyřma rokama. Byl to můj vůbec první kontakt s terapií zaměřenou na závislosti...mno. nemam na to dobrý vspomínky. Necejtil jsem se tam příjmanej, nevedlo to k abstinenci - což je ale hlavně moje věc a zpětně to beru jako dobrou zkušenost na mnohem delší cestě :).. Podobně jako ??? i když pravděpodobně u trochu jinýho týmu jsem cejtil velkej odstup a skepsi možná nedůvěru - která je u stacíku pro závislý možná pochopitelná :)... Obecně potom co jsem prošel blázincema, ambulancema, komunitou, doléčovánim mam pocit že ty přístupy by měli bejt co nejvíc individuální.. jak je to v danejch podmínkách a zařízeních možný... jinak mam pocit že tvrdej přístup a skálovskej potažmo nešporovskej kárající a vzorňáckej model je čim dál víc přežitek...
??? --- 19:41:29 10.1.2017
???: Jo takhle by se to asi taky dalo popsat. On ten odstup taky má chránit toho terapeuta žejo, ikdyž je terapeut klientovi blíž, tak by taky neměl překročit určitou hranici. Záleží asi na výcviku (hodně jich tam má právě Skálovskej SUR, další Gestalt a zbytek systemiku), nicméně hodně bude hrát roli osobní přístup terapeuta a asi taky ochota podřídit se požadavkům nového vedení, které to podle mě tlačí směrem ke klasicky léčebně typu Apolinář, což je škoda, protože mi to přišlo jako taková alternativa s mnohem větším důrazem na psychoterapii a řešení příčiny problému.