Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Když jsem byl malej, tak jsem věřil, že...
MATEEJ
Když jsem byl malej, tak jsem věřil, že... (nebo Když jsem byla malá, tak jsem věřila, že...) Vzpomínky na naivitu, hloupost, fantazii, roztomilost, pohled na svět, kterého už nejsme schopni. (I když některým z těch věcí tak trochu věříme dodnes). Naše bible: http://iusedtobelieve.com/. Ale nerepastovat, přispívat vlastními kusy, zajímají mě hlavně reflexe z české kotliny a slovenských hor posledních 50 let, a to spíš vlastní nostalgické vzpomínky na dětství než žblebty současných dětí, na ty tu je jiný klub. Probírání jednotlivých utkvělých představ, vizí a omylů povoleno.
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
MATEEJ --- 14:32:55 23.12.2014
TAPINA: 80. léta. A asi to byly hlavně časopisy a reklamy, i když nějaká ta americká mainstreamová komedie se na obrazovkách taky mihla.
TAPINA --- 14:22:12 23.12.2014
MATEEJ: A v jakých letech prosímtě se k tobě dostalo zároveň ústní podání o Dědovi Mrázovi i vizuální podoba Santa Clasue z filmů? To mi přijde, že snad ani nebylo nikdy možné.
INUSHKA --- 14:16:46 23.12.2014
MATEEJ: Ne. Já mám Dědu Mráze odjakživa spojeného spíš s Mrazíkem, vzhledově tedy blíž k českému Mikuláši, v bílo zlatém, s berlou a v saních tažených třemi koňmi.
MATEEJ --- 17:21:40 22.12.2014
Nevím, jestli tady bude dostatek dostatečně starých pamětníků, ale za zeptání nic nedám:

Včera, pod vlivem rýmičky, panáka rumu a víkendového maratonu filmů se Santou Clausem, jsem zjistil, že Santovi říkám Děda Mráz a že mi to přijde naprosto normální, protože tak to přece vždycky bylo - a najednou mi došlo, že to není jenom obyčejné přeřeknutí nebo omyl, ale že jsem se vrátil do dětství, kde jsem to takhle bez jakýchkoli pochyb vnímal. V dětství mi totiž tyhle dvě postavy splynuly, jako že činy a povahu téhle postavy jsem znal z psaných textů a ústních podání o Dědovi Mrázovi, ale připojil jsem si k tomu podobu Santa Clause, jak jsem ho znal z obrázků a filmů. Měl jste to někdo taky tak?
TAPINA --- 21:31:31 17.12.2014
TURBO: No a to si vem tu písničku "Stál na zastávce s vypůjčenou kytarou, v druhý ruce holku, to zavazadlo svý. A tý holce v sáčku řek dobrýtro miláčku..." Ta přece MUSELA být v pytlíku, když ji držel v ruce jako zavazadlo :D
TURBO --- 17:23:02 17.12.2014
... když Naďa Urbánková zpívala "studentům v sáčku závidím", že jde opravdu o jakési studenty uložené v jakémsi pytliku (sice jsem nechápal proč, ale paní v rádiu o tom zpívala procítěně a tak jsem to bral jako umělecký záměr, dávat studenty do sáčku).

... když se v rádiu večer při zprávách mluvilo o vysílacích frekvencích a o "kilo hercích", že jakkoli je to nemožné, tak ti herci v tom rádiu zkrátka byli někde schovaní.
INUSHKA --- 17:10:27 17.12.2014
Dlouho jsem si myslela, že když malému miminu nikdo nedrží hlavu, tak se mu ulomí a odkutálí se pryč.
TRISTIS --- 15:34:41 31.10.2014
ALESH: Já si zase myslel že reklamy jsou od toho aby si herci uprostřed filmu mohli odskočit na WC.
LILY --- 17:29:07 26.10.2014
Nebyla jsem sice už malá...vlastně jsem už určitě byla dospělá, ale když jsem poprvé slyšela termín "hodinový manžel", tak jsem automaticky předpokládala, že se jedná o sexuální služby.
Když jsem pak zjistila, že se pod tím názvem skrývá obyčejný opravář a údržbář, tak mě to skoro zklamalo (i když jsem teda neplánovala využít ani jednu z variant). :))
MISERY --- 11:51:25 17.10.2014
PSYKO: To já věděla, že je to jenom "malinovka" (jako pokud tekla krev) a je to jenom "jako" a pak půjdou spolu do kantýny na párek.