Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Sebevědomí - jak ho získat, nacvičit, trénovat
M1C4A1
Sebevědomí může znamenat:
* v běžné řeči povahový rys člověka, který si cení sebe sama a obvykle to i dává najevo svým jednáním a pod.
* ve filosofii skutečnost vědomí sebe sama, sebereflexi.

Diskuze by měla sloužit k debatě o tom, jak sebevědomí získávat, jak ho používat ve společnosti, jak se dá trénovat, jak ho používat.
Nebráním se širokému záběru rozpovídání, nicméně ten základ (sebevědomí) by měl mít v diskutování kořeny.
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
M1C4A1 --- 14:05:51 8.5.2009
KOULO_BOB: Máma tě teda moc nepodpořila... No každopádně dobrej způsob je pokračovat v tom, co děláš, zdokonalit se v tom, to sebevědomí pomáhá, protože ukazuje, že zvládáš něco víc než normální člověk.
KOULO_BOB --- 12:27:49 8.5.2009
Diky za tohle auditko, jsem moc rad ze jsem ho nasel, pac uz jsem ani neveril ze si s nekym budu moct pokecat na tohle tema. Mam docela problem se sebevedomim. Uvedomuju si sam sebe, ale nejak na sebe zapominam. Vzdycky kdyz nekam du, mam pocit ze me nikdo nema rad, tak mam rad sam sebe, abych nebyl sam. Docela to funguje, jenom o me lidi rikaj ze jsem blbej. Mozna si to jenom myslej, ale ja jsem presvedcenej ze to tak je. Od malicka mi mama rikala ze jsem koule masa bez rozumu a ze to nikam nikdy nedotahnu, tak jsem se postavil, hraju v kapele, na kytaru, naucil jsem se varit a taky umim dobre hazet diskem. Neporadili byste nejaku knihu jak se naucit bejt sebevjedomej? dik
CARLITO --- 22:18:00 27.4.2009
FANAE: ale ta diskuze pod ním je dobrá :D
LURA --- 12:43:28 19.4.2009
FANAE: Než rozum to bylo taky - proto jsem hledala něco, co je silnější než ten pocit, rozum přišel na řadu až ve chvíli, kdy už nebylo úniku ;-)
Já si totiž myslím, že v tomhle je opravdu potřeba se motivovat nějak pozitivně - že nestačí říct "půjdu tam a zkusím se nebát", ale že si musím dát nějakou záminku, proč tam jít a ten strach řešit až pak, takže "půjdu tam, protože to chvi vidět, nikde jinde tohle vidět nemůžu" a když se pak bát začnu, už v tom lítám, takže se nedá couvnout :-)
FANAE --- 15:37:13 17.4.2009
LURA: To je pekny, ze jsi to zvladla takhle prekonat :) U me jsou ty pocity mnohem silnejsi nez rozum :) taky chapu, ze vsechny veci, kteryma se uziram, jsou naprosty blbost, vim to, ale jeste nejsem asi tak daleko abych s tim dokazala neco delat :) na to potrebuju jeste trochu vic vule, odhodlani nebo neceho takovyho :)
LURA --- 9:20:25 17.4.2009
FANAE: Mně vždycky tyhle věci hrozně vadily - nejsem ten typ, co zaleze a užírá se, mám vždycky potřebu s tím něco dělat. Věci, které jsou vnější a ovlivnit je nemůžu - budiž, ale to, co vím, že je mně, s tím se snažím bojovat.
Takže například jsem trpěla klaustrofóbií a blbý pocit jsem měla i jen při oblíkání trika přes hlavu, natož při exkurzi do stříbrných dolů, panikařila jsem a dusila se. Tak jsem začala jeskyňařit. Pamatuju si, jak jsem uvízla v jedné puklině a říkala si, že už tam zůstanu na věky a umřu. Pak jsem se snažila vědomě zahnat paniku a bez ohledu na pocity to rozebrat rozumně - když se tam vešel kamarád, který je mohutnější než já, vejdu se tam taky. Asi čtvrt hodiny jsem to rozdýchávala a uklidňovala se a pak se mi podařilo se vyprostit a prolézt. Byl to přesně ten zlom, kdy jsem cítila, že jsem vyhrála. Podstatné bylo, že mě nikdo nenutil, že to byla moje volba. Přesvědčila jsem se tím, že jsem si řekla, že chci vidět, jak to tam uvnitř vypadá...
To samé s těmi lidmi - jsem pořád dost velká trémistka, ale aspoň mě to nijak výrazně neomezuje. Když jsem měla pocit, že se na mě lidi pořád dívají, udělala jsem něco, že se opravdu dívali - šla jsem na konkurz na fotomodelku. Pomohlo to. Dneska se svým vzpomínkám na "zírající" lidi zasměju - lidi mají jiné starosti, než koukat po kdekom, kdo jde po ulici - a i kdyby - je to jejich věc :-)
FANAE --- 3:08:12 17.4.2009
LURA: Jj, tak presne to znam :/
LURA --- 9:33:14 16.4.2009
INFECTEDMIKE: Ve dvaceti v pohodě, znám kluka, co byl v 27 nepolíbenej ;-)
S tou fóbií se dá pracovat. Taky jsem s tím dřív měla potíže - pamatuju si, že když jsem třeba šla tátovi se džbánkem pro pivo a hospoda byla zavřená, tvářila jsem se, že jdu někam úplně jinam a obešla jsem radši celý blok, protože jsem měla dojem, že si na mě lidi ukazujou, co jsem to za cvoka, že jdu do zavřený hospody :-))
M1C4A1 --- 0:22:59 16.4.2009
INFECTEDMIKE: Tak hodně štěstí. Měl jsem to s tou sociální fóbií podobně. Myslím, že z toho nejhoršího jsem už venku. :)
Cíl není špatnej, ale jít někam s tím, že sbalím holku na sex, to s tou fóbií nejde, jde to poznat a tím ta holka ztratí zájem. Znám z vlastní zkušenosti. Doporučuju spíš jít jednou někam s tím, že se pokusím oslovit co nejvíc lidí, třeba jen nezávazný "chutná?" při objednávání drinku osobě stojící vedle apod., nemusí to vyústit v nějakou další konverzaci. Jen se prostě otrkat a zvykat si.