Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
milostna poezie / basnicky o lasce, ktere mne dostanou
YMLADRIS
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
VALENTINA --- 13:53:44 15.7.2015
ne úplně milostná, ale dostala mě:)

"COMES THE DAWN"
After a while you learn the subtle difference
Between holding a hand and chaining a soul,
And you learn that love doesn’t mean leaning
And company doesn’t mean security,
And you begin to learn that kisses aren’t contracts
And presents aren’t promises,
And you begin to accept your defeats
With your head up and your eyes open
With the grace of a woman, not the grief of a child,
And you learn to build all your roads on today,
Because tomorrow’s ground is too uncertain for plans,
And futures have a way of falling down in mid-flight.
After a while you learn
That even sunshine burns if you get too much.
So you plant your own garden and decorate your own soul,
Instead of waiting for someone to bring you flowers.
And you learn that you really can endure...
That you really are strong,
And you really do have worth.
And you learn and learn...
With every goodbye you learn.
BARBARDUCHA --- 10:45:25 15.7.2015
moje poslední

:*
JE MĚ MI HO MNI

Jemně do i ve mě souzni
nespěchej a nepíchej
zkus už to zkousni
projíždět pomalu
prostor spolu
zhasni
boj nemusíš
zase se zasni
nedoufej proběhlo
všechno tak jak mělo
konci dospělo jak chtělo
BENEVALETE --- 23:09:01 28.9.2013
hledám ztracené - Jan Zábrana: Večer krátkých filmů. Nemá někdo toto k ruce? Díky moc!
ORLOR --- 11:49:44 15.8.2013
Ahoj, chci požádat o pomoc nebo spíš o radu. Kdysi (už je to hodně hodně dávno) jsem četla nějakou sbírku ruských básní. Měla jsem ji od někoho půjčenou. Dnes bohužel nevím, od koho to bylo. Ty básně byly ale pro mne tak nádherné, že mi zůstali v hlavě dodnes. U některých bohužel jen úryvky. Napíšu sem jednu, kterou si pamatuju celou a moc poprosím, kdyby náhodou někdo věděl, kdo je autorem té básně, jestli by mi to prosím napsal. Děkuji moc předem.

Na břehu dva se loučí v běhu.
Navždy a přeci krátce tak.
Pochovávají cit a něhu
i žal a stesk, co přijdou pak.

Sbohem.
Sbohem.
Jdu.
Jdi.

A každé jinam míří těla.
Blesk nesjel, zem se nezachvěla.
Srdce si bubnovala svou.

Něco se s lidmi zřejmě děje,
když ani v lásce nepláčou.


Další si pamatuji jen opravdu kousek:
Naší duší, jak nádražími, rachotí vlaky pocitů.
Stojím a čekám, provát dýmy,
čekám a věřím, staví tu.

A ještě jeden úryvek:
Nemůžu usnout, teskno je mi,
srdce mi svírá obava.
Burácí vítr nad pláněmi,
občas ustává.
PACHOLIK8 --- 12:58:12 7.4.2013
Jdu lesem po poušti,
vodou po souši,
za láskou ze zlata, za štěstím
jsi dívka má krásná, moc se těším.

Očka jak laň, co rychle běží,
před hnědé oči sněží,
dívám se po nich, jiné už nevidím
toužil jsem po nich, přece jim nechybím

Snad mohl bych Lindě, šeptat zase vlídně
slovíčka milostná- mám tě rád
ke mě jsi byla přirostlá,
teď (ne)musím se o tebe bát.

když polibek Lindě jsem dal,
s tisíci volty si hrál,
bylo to krásné...

vidím co bylo, ale co bude?
až teď mi to je jasné
s tebou i bez tebe to půjde.
BRANA --- 16:08:08 9.1.2010
... pokrač.***Kamil Bednář

VIII.

A žila by tak v samém zpěvu,
nebýti sester žárlivých,
jež zavítaly na návštěvu
k rodičům, pro něž umřel smích.

Princezně přály z žárlivosti
nejhorší, co se mohlo stát.
Šly hledat vybělené kosti
a ztrouchnivělý bílý šat.

Jak stanuly však překvapeny,
když vystoupily na vrchol!
Jen kameny a strmé stěny
zíraly přísně kol a kol.

Však po princezně ani stopy,
ni po truchlivých ostatcích.
Jak vztekem ztuhlé antilopy
tam stály na svých podpatcích.

Pohlédly kolem: vítr chladný
jim vrhal zimu v tvář a líc.
Nebylo vidět život žádný,
nebylo vidět zhola nic.

Pohlédly vzhůru: bílé mraky
tam nadouvaly plachty své.
A neviděly ani ptáky
zklamané, zdobné sestry dvě.

Pohlédly dolů: propast srázná
tam tlamu otevírala.
I obešel je z toho prázdna,
strach, až se srdce svírala.

V rozpacích stály, nedědouce,
co počít, tak se obrátit.
Tam dole na zelené louce
byl zatím sladký mír a klid.



IX.

Se skály dolů nedohlédls,
jako bys hleděl do moře,
ale když dole hlavu zvedls,
viděl jsi, co je nahoře.

To právě princezně se stalo,
když procházela rajský kout.
V nitru ji něco ponoukalo
ke skále oči pozdvihnout.

I pohlédne - a lehce vzkřikne -
dvé postav uzří ve výši
a pak ji tvář slza stříkne
a zoufalý křik uslyší.

Žárlivé sestry princezniny
přemohl totiž velký strach,
když padl soumrak nad rokliny
a byly samy na horách.

Zbaběle do křiku se daly,
aby tu strachem nezašly,
div že se spolu nesepraly
ze vzteku, že sem vůbec šly.

Princezna dobrá nevěděla,
že to jsou sestry žárlivé,
jen usilovně přemýšlela,
co udělat má nejdříve.

Věděla ještě, jaká síla
je ve větrném náručí,
a když ho pěkně poprosila,
slíbil jí vše, co poručí.

Lehounce foukl, a již stoupal
nahoru ke zlým královnám.
Vrcholky stromů pozahoupal,
důvěrně s každou trávou znám.

Pak chopil sestry do náručí
a snesl dolů se skalin,
kde něžně jako do pavučí
je složil na travnatý klín.


X.

Ulekly se vám obě ženy,
i těšily pak dvojnásob,
když očekávaly jen hrob.

Na chvíli žárlivost je přešla,
slzy jim stouply do očí.
princezna s nimi v dům svůj vešla
a sevřela je v náručí.

Nebyly upřímné, jen lhaly.
A lhouce radost shledání,
princeznu vřele objímaly.
To bylo slz a líbání!

Blažená sestra prováděla
je komnatami paláce
a sluzi, které neviděla,
nosili jídla na tácech.

Žárlivost se jim v srdce plíží
a ještě větší nenávist.
- Kdo se to v naší sestře zhlíží? -
ta slova jim lze na rtech číst.

Prvá z nich už se neohlédne
a úlisně se Duše ptá:
- Kdopak tu vlastně, sestro, vládne?
A proč nás také nevítá? -

A druhá k ní hned přidává se:
- Ukaž nám svého manžela! -
Řevnivou zlobu skrývá v hlase,
v medových slovech osten zla.

Jen Duše nepozoruje nic.
Tolik se těší ze sester.
Už zapomněla dávných třenic
i stálých svárů z dětských her.

Jak to má honem sestrám říci?
V rozpacích slova vybírá:
- Choť právě mešká na štvanici
a loví kdesi tapíra. -

- Tapíra? - žasnou sestry, zmije
a šťouchají se do žeber.
- Takové zvíře tady žije?
Nu ať si loví - ber kde ber! -

Zmatena vlastním lživým slovem,
princezna dodá v rozpacích:
- On celé dny tak tráví lovem
a před nocí se navrací. -

- Tak ty ho jenom v noci vídáš?
A vůbec, víš, jak vypadá? -
směje se sestra - jako Jidáš
a žertem všechno vyzvídá.

- Je mladý, krásný, k zulíbání! -
Duše již neví, co má říc'.
Už nad hlavu má vyptávání
dvou jedovatých ještěřic.

I káže Vánku nenadále,
aby se chopil návštěvy
a dopravil ji k oné skále.
Sestry se loučí s úsměvy

a praví Duši: Nashledanou!
my za čas přijdem k tobě zas.
A přitom v zlobě hledí straou.
závidí sestře tolik krás.

- Jen přijďte zas, mé drahé sestry, -
loučí se Duše s úlevou.
A život je zas náhle pestrý
jak před příchodem sester dvou.


XI.

Zlé sestry shor již sestupují
a rozvazují jazyky,
hned jdou a hned se zastavují,
řeč jejich vraždí bez dýky.

- Tady nejmladší z nás, hádě,
si žije v božské nádheře,
má zlata vrcholaté kádě
a šperků jako v opeře! -

- A za muže má nejspíš boha,
a bez práce ji koláče,
zatím co já, já přeubohá,
mám za manžela hrbáče! -
- A já, co já mám tomu říkat?
Můj manžel zas je lakomec!
Skrblení nechci-li si zvykat,
tak mnohý dá mi kopanec! -

Princezně Duši hrubě lají,
volají na ni hrom i blesk
a sladkou pomstu umlouvají
na tvrdém štěrku horských stezk.


BRANA --- 11:54:54 27.4.2009
THE DREAM

by John Donne


IMAGE of her whom I love, more than she,
Whose fair impression in my faithful heart
Makes me her medal, and makes her love me,
As kings do coins, to which their stamps impart
The value ; go, and take my heart from hence,
Which now is grown too great and good for me.
Honours oppress weak spirits, and our sense
Strong objects dull ; the more, the less we see.
When you are gone, and reason gone with you,
Then fantasy is queen and soul, and all ;
She can present joys meaner than you do,
Convenient, and more proportional.
So, if I dream I have you, I have you,
For all our joys are but fantastical ;
And so I 'scape the pain, for pain is true ;
And sleep, which locks up sense, doth lock out all.
After a such fruition I shall wake,
And, but the waking, nothing shall repent ;
And shall to love more thankful sonnets make,
Than if more honour, tears, and pains were spent.
But, dearest heart and dearer image, stay ;
Alas ! true joys at best are dream enough ;
Though you stay here, you pass too fast away,
For even at first life's taper is a snuff.
Fill'd with her love, may I be rather grown
Mad with much heart, than idiot with none.

...
http://www.luminarium.org/sevenlit/donne/donnebib.htm
ITCHYHEAD --- 20:18:13 28.3.2009
Vlk naruby anebo Karkulka pro pohádku (přepsaná báseň Honzy Wolfa)

Jeden úsměv vřelý,
to aby se Tvé ruce hezky měly,

Jedno letmé pohlazení,
to aby Tě smutek,
v duši tolik netlačil,

Jedno milé slovo pro radost,
jen tak Tobě říct,
to abys večeři,
s chutí mohla sníst.

--------------------------
V teple 28.03.2009
REVAN --- 14:22:25 23.3.2009
Pár úryvků z: Pavel Dobeš- Něco o lásce

...

že lidi rozumné blbnout nutí
a není na ni nejmenší spolehnutí,
co ji zrovna napadne to udělá:
Z puberťáků chlapy a z chlapů puberťáky,
o ženských nemluvím, tam to platí taky
a urážlivá je a hořko-sladko kyselá.

....

a holubicím dál rostou křídla dravců,
družstevním rolníkům touha mořeplavců
a lásce té potvoře sebevědomí.
Že jednou bude vládnout světem,
tedy i nám a po nás našim dětem,
které na tom budou stejně špatně jako my.

....

Až vám ta potvora zastoupí cestu,
sedněte na zadek a seďte jak z trestu,
jen ať si táhne, jak to dělají
vandráci.
Láska se totiž, i když je prevít,
nikomu dvakrát nemůže zjevit;
Láska se totiž, i když je prevít,
nevrací.