Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
zajimava soudni rozhodnuti
KASUMI
pro debaty o pripadnych rozsudcich, ktere nebudou striktne odborne, prosim smerujte sve prispevky sem: [ Právnická tlachárna - diskuse (nejen) pro právníky stran judikátů, zákonů, jejich návrhů a právních názorů vůbec ]
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
??? --- 12:57:30 21.11.2017
uz starsi vec

I. ÚS 22/10

Vrchní soud postupoval libovolně, když postupem porušujícím čl. 2 odst. 2 Listiny (bod 15) nevyhověl nároku stěžovatelky z důvodu neunesení důkazního břemene, spočívající v nedoložení nevlastnictví (bod 24) a případných dalších listin (dary od příbuzných), aniž by však stěžovatelku vyzval k jejich doplnění (bod 16 a 23), což ve svém důsledku vedlo k porušení základního práva stěžovatelky garantovaného čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy (bod 16). V daném případě nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že v trestním řízení jako celku, tedy i při rozhodování o náhradě nákladů řízení, se uplatňuje zásada vyšetřovací [viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 1991 sp. zn. 1 To 56/90].

Ústavní soud nesdílí restriktivní pojetí "oprávněných výdajů," neboť je dle jeho názoru třeba posuzovat lidský život a osobnost člověka výrazně komplexněji, mimo jiné i pod zorným úhlem práva na soukromí (bod 17 a 18). Již ze samé povahy tohoto práva je však patrno, že nelze vymezit jeho obsah tak, aby zahrnoval všechny v úvahu přicházející možnosti, neboť je to právě každý jeden jednotlivec, který tomuto právu dává konkrétní obsah. Je proto povinností soudů, aby posuzovaly jedinečnost každého případu tak, aby, vedle dodržení záruk spravedlivého procesu, byla šetřena i další základní práva jednotlivce, v daném případě právo na soukromý život.

z Odůvodnění:
2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítané porušení svých základních práv spatřovala v postupu Vrchního soudu v Olomouci, který zamítl její stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2009 sp. zn. 11 T 29/2000, kterým bylo rozhodnuto, že stěžovatelka nemá nárok na obhajobu bezplatnou či za sníženou odměnu, s odůvodněním, že zbytečně vynakládá platbu za internet a kabelovou televizi a nedoložila svoji nemajetnost stran nemovitostí a cenných papírů. Stěžovatelka s výše uvedeným závěrem nesouhlasí, neboť má za to, že platí zásada neexistující se nedokazuje. K tomu stěžovatelka uvedla, že v České republice neexistuje orgán, který by vystavoval potvrzení o chudobě. Vrchní soud měl dle stěžovatelky dostatek informací dokládajících její chudobu, když z trestního spisu je zcela zřejmé, že ze své trestné činnosti dluží přes 10 milionů korun, je plně invalidní a stěží pokrývá své životní náklady. Vrchním soudem uvedené platby za internet a kabelovou televizi nejsou dle stěžovatelčina názoru luxusem, nýbrž pro plně invalidního člověka nutností. Stěžovatelka uzavřela, že řádně doložila své majetkové poměry, které odůvodňují její nárok na bezplatnou obhajobu, přičemž byl-li soud názoru, že její tvrzení a důkazy k nim předložené jsou nedostatečné, měl ji v tomto smyslu vyzvat k jejich doplnění.

. K podání připojila stěžovatelka platební doklad SIPO s rozpisem úhrad za bydlení v celkové výši 4 878 Kč, přičemž za nájemné bylo účtováno 3 919 Kč, za kabelovou televizi 209 Kč, internet 490 Kč, plyn 80 Kč, koncesionářský poplatek ČT a ČRo 180 Kč

Vrchní soud uvedl, že z předložených dokladů sice vyplývá, že stěžovatelka je invalidní důchodkyně s přiznaným plným invalidním důchodem, ovšem mezi jejími prokazovanými výdaji se nachází takové položky, jež je možno považovat za zbytné (např. vysoké poplatky za internet a kabelovou televizi).

17. Jak uvedl Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 2048/09 ze dne 2. 11. 2009 (doposud nepublikováno): "[z]cela zvláštní respekt a ochranu požívá v liberálních demokratických státech základní právo na nerušený soukromý život osoby (čl. 10 odst. 2 Listiny). Právo na nedotknutelnou soukromou sféru je úhelným kamenem liberální tradice, na které stojí základy moderní politiky i moderního práva, která rovněž stála u zrodu moderních idejí základních práv a svobod." Zajištění autonomní sféry jednotlivce je nejspolehlivější zárukou individuální nezávislosti a lidské svobody. Pod ochranu práva na nerušený soukromý život spadá též ochrana psychického zdraví, psychické integrity a psychické stability jednotlivce (srov. Hubálková, E.: Evropská úmluva o lidských právech a Česká republika. Praha: Linde, 2003, str. 202). Základní právo na nerušený soukromý život jako subjektivní veřejné právo pak ve shodě s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva taktéž chrání právo jedince na identitu a osobní rozvoj, právo na založení a rozvoj mezilidských vztahů (viz rozsudek Friedl vs. Rakousko ze dne 31. 1. 1995, podrobněji Buxton, R.: Private Life and the English Judges, Oxford Journal of Legal Studies, roč. 29, č. 1, str. 413 a násl.). V rozsudku ze dne 16. 12. 1992 ve věci Niemitz vs. Německo uvedl Evropský soud pro lidský práva (dále jen "ESLP"): "... it would be too restrictive to limit the notion [of private life] to an 'inner circle' in which the individual may live his own personal life as he chooose and to exclude therefrom entirely the outside world not encompassed within that circle. Respect for private life must also comprise to a certain degree the right to establish and develop relationships with ohter human beings." Právo na soukromí tak nutně musí zahrnovat i právo na vytváření vztahů s ostatními lidmi a vnějším světem (Kilkelly, U.: The right to respect for private and family life. Human rigts handbooks, No. 1. Strasbourg: Council of Europe, 2003, str. 11).

18. K tomuto pojetí práva na soukromý život se přihlásil i Ústavní soud, který ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 517/99 uvedl, že: "[p]rávo na ochranu osobního soukromí je právem fyzické osoby rozhodnout podle vlastního uvážení zda, popř. v jakém rozsahu a jakým způsobem mají být skutečnosti jejího osobního soukromí zpřístupněny jiným subjektům a zároveň se bránit (vzepřít) proti neoprávněným zásahům do této sféry ze strany jiných osob. Přílišná akcentace pozitivní složky práva na ochranu soukromého života vede k neadekvátnímu zúžení ochrany pouze na to, aby skutečnosti soukromého života fyzické osoby nebyly bez jejího souhlasu či bez důvodu uznávaného zákonem, a tak nebyla narušována integrita vnitřní sféry, která je pro příznivý rozvoj osobnosti nezbytná. Ústavní soud nesdílí toto zúžené pojetí, neboť respektování soukromého života musí zahrnovat do určité míry právo na vytváření a rozvíjení vztahů s dalšími lidskými bytostmi. Respektování takto pojatého soukromého života zahrnuje závazek státu jednat způsobem umožňujícím normální rozvoj těchto vztahů" [viz nález sp. zn. II. ÚS 517/99 ze dne 1. 3. 2000 (N 32/17 SbNU 229)].

27. Ústavnímu soudu je známa rozhodovací praxe obecných soudů, kteří pro posuzování nutných výdajů při rozhodování o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu, prominutí soudních poplatků apod. považují za "oprávněné výdaje" (ve smyslu výdaje nutného) pouze ty, které bezprostředně slouží k úhradě základních životních potřeb (ubytování, ošacení, strava, léky), popř. k jejich úhradě je žadatel povinen (exekuce, výživné apod.). Ústavní soud však nesdílí toto restriktivní pojetí "oprávněných výdajů," neboť je dle jeho názoru třeba posuzovat lidský život a osobnost člověka výrazně komplexněji, mimo jiné i pod zorným úhlem práva na soukromí (bod 17 a 18). Již ze samé povahy tohoto práva je však patrno, že nelze vymezit jeho obsah tak, aby zahrnoval všechny v úvahu přicházející možnosti, neboť je to právě každý jeden jednotlivec, který tomuto právu dává konkrétní obsah [např. Lord Rodger uvedl, že "[a]rt 8(1) protects those features of a person's life which are integral to his identity. For those for whom it is a core part of their lives, hunting, too, can be said to be integral to their identity." (Countryside Alliance, n26, bod 101, dostupný na www.publications.parliament.uk]. Je proto povinností soudů, aby posuzovaly jedinečnost každého případu tak, aby ,vedle dodržení záruk spravedlivého procesu, byla šetřena i další základní práva jednotlivce, v daném případě právo na soukromý život [G. Dürig (G. D., Der Grundrechtssatz von der Menschenwürde, Archiv des öffentlichen Rechts 81, 1956, s. 127) zformuloval proslulou teorii objektu, kterou převzala judikatura německého Spolkového ústavního soudu, vážící se k otázkám lidské důstojnosti. Podle této teorie dochází k porušení lidské důstojnosti v případě, kdy je konkrétní jednotlivec postaven státní mocí do role objektu, kdy se stává pouhým prostředkem a je umenšen do podoby druhově zaměnitelné veličiny. Lze dovodit, že člověk tak bývá netoliko objektem společenských "poměrů", ale stává se i objektem práva, je-li nucen podrobovat se mu zcela při jeho interpretaci a aplikaci, tj. bez zohlednění jeho individuálních zájmů, resp. základních práv]. Vedle subjektivních faktorů na straně jednotlivce je při posuzování "obvyklosti, resp. oprávněnosti" výdaje třeba vzít v úvahu i faktory objektivní, mezi ty mimo jiné patří technologický vývoj (např. mobilní telefony, internet) a s ním související změny ve způsobech komunikace, získávaní informací, styku s úřady, sdružování apod., resp. vývoj technologií, skrze niž je realizováno právo jednotlivce na osobní rozvoj, vztahy s ostatními lidmi a vnějším světem, tedy právo na soukromý život (bod 17).

28. Vrchní soud dospěl k závěru, že z listin, které stěžovatelka předložila, je možno učinit závěr o tom, že mezi jejími výdaji se nachází položky ryze zbytné povahy, a to "vysoké poplatky za internet a kabelovou televizi." Jinak řečeno, vrchní soud dospěl k závěru, že byť stěžovatelka jako invalidní důchodkyně nemá dostatek pohotových finančních prostředků, její příjem, z něhož si však každý měsíc hradí nadstandardní zbytné služby, jí v budoucnu umožňuje hradit si náklady obhajoby prostřednictvím splátkového kalendáře (bod 12). K tomu uvádí Ústavní soud, že takovýto výklad v intencích maxim práva na soukromý život vytýčených Evropským soudem pro lidská práva (bod 17) a Ústavním soudem (bod 18 a 27) vede k zásahu do osobnostní sféry stěžovatelky a tudíž k porušení čl. 8 odst. 1 Úmluvy.
ATTILAH --- 15:03:33 17.9.2017
Odpovědnost provozovatelé wi-fi sítě

CURIA - List of results
http://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?num=C-484/14

koment v kontextu dalších rozhodnutí: http://www.blplaw.com/...ghts/articles/the-mcfadden-case-signals-of-relief-for-public-wifi-providers
??? --- 16:53:26 13.7.2017
David Lafata uspěl u soudu. Přelomový rozsudek dovoluje sportovcům danit příjmy jako živnostníci, zaplatí tak méně | Hospodářské noviny (IHNED.cz)
http://byznys.ihned.cz/...zsudek-dovoluje-sportovcum-danit-prijmy-jako-zivnostnikum-zaplati-tak-mene

Nejvyšší správní soud | Nejvyšší správní soud se zabýval otázkou zdaňování příjmů profesionálních sportovců
http://www.nssoud.cz/...soud-se-zabyval-otazkou-zdanovani-prijmu-profesionalnich-sportovcu/art/15452

http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2016/0278_6Afs_1600054_20170713120006_prevedeno.pdf
GHOSTSTALKER --- 10:08:49 25.5.2017
"Návrh na určení příbuzenství podle ustanovení § 771 obč. zák., na který by v případě úspěchu mohl navazovat návrh na určení styku podle § 927, by i podle Ústavního soudu byl vhodnou cestou pro domnělé biologické otce dětí, u nichž otcovství určila ve prospěch jiného muže první domněnka."

http://www.usoud.cz/...dmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2017/II._US_3122_16_an.pdf
GHOSTSTALKER --- 15:18:31 21.4.2017
Tohle taky aspiruje na hovadinu roku

26 Cdo 4249/2016
Výpověď z nájmu bytu bez výpovědní doby
http://profipravo.cz/index.php?page=article&id_category=11&id_article=259762&csum=a2091e17

Pokud najemce bytu porusi svou povinnost zvlast zavaznym zpusobem, ktery nelze napravit, nemuze pronajimatel najem vypovedet bez vypovedni doby, ale pouze s 3mesicni vypovedni dobou. Obzvlast pitomy je ten argument, ze vypoved bez vypovedni doby vlastne slouzi k tomu, aby pronajimatel najem zachoval.

"Výpověď bez výpovědní doby je vhodná v případech, kdy pronajímatel primárně nepreferuje skončení nájmu, ale upřednostňuje okamžitou nápravu závadného chování (protiprávního stavu) nájemce a tedy pokračování nájemního vztahu."
WYMA --- 15:44:05 1.3.2017
???: ano, ona kauza už je definitivně uzavřena.

otázkou nicméně je, jaký by toto nové rozhodnutí mělo na tu "naši věc" dopad, neboť jisté finanční prostředky (řekněme drobné tisíce , už nevím přesně) tam generovaly reklamy umístěné na onom webu.
??? --- 15:17:42 1.3.2017
WYMA: jo člověka potěší když nakonec "má pravdu" viz ta debata co proběhla v tlachárně kdysi.

Škoda, že to nebude mít dopad na tohle : [ KIE @ Právnická tlachárna - diskuse (nejen) pro právníky stran judikátů, zákonů, jejich návrhů a právních názorů vůbec Možno ř ]
WYMA --- 8:41:57 1.3.2017
Užívání hypertextových odkazů k neoprávněně zveřejněným dílům | Právní prostor
http://www.pravniprostor.cz/...?utm_source=casopis%20PP&utm_campaign=casopis5_2017&utm_medium=5_2017
GHOSTSTALKER --- 13:59:39 24.2.2017
Sbirka rozhodnuti NSS uz vychazi jen elektronicky.

Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
http://sbirka.nssoud.cz/

Je tam i archiv drivejsich sbirek.