Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Jsou rodiče našimi přáteli či nepřáteli?aneb rodiče si člověk nevybírá...
JUERGA
Připravovala ti maminka nenáviděné oblečení do školy? Musel si být doma,když tvoji kámoši ještě popíhali venku? Nutili tě, trávit s nimi víkendy na chatě? Ptají se tě, jestli jsi v nějaké sektě nebo snad bereš nějaké drogy? Myslí si,že tvůj ideální partner má být vlastně jejich ideální partner? Tak to je ideální diskuze pro tebe....ŠUP SEM S PŘÍSPĚVKY:))
Spřátelené diskuze:
Klub pokročilých rodičů aneb co všechno vydržíme... psychologická poradna
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
ANNAWA --- 9:17:37 11.5.2010
EDERA: vzala jsi mi to z klávesnice :-)
ZLATUSKA88 --- 9:17:08 11.5.2010
EDERA: vím, a nemyslím si, že si ho tak nějak idealizuju, nicméně, vídáme se. to vycházení s ním je snažší myslím si i proto, že jsme se právě tolik let neviděli.
EDERA --- 6:43:13 11.5.2010
ZLATUSKA88: Jen takovou malou poznámku - zase si toho otce tak neidealizuj. Sice Ti dává víc svobody než maminka, ale jestli to správně chápu, tak mj. i proto, že to pro něj nepředstavuje vlastně vůbec žádnou změnu, že kromě těch peněz pro Tebe prakticky nikdy nic neudělal. Jestlis ho patnáct let neviděla, tak to nepochybně nebylo jenom tím, že to "maminka nedovolila". Kdyby chtěl, tak si cestičku našel.
ZLATUSKA88 --- 20:24:39 10.5.2010
INUSHKA: mě problém odstup nedělá. to sem se naučila když u nás žil mámin bejvalej... jinak to nešlo. Já se na jednu stranu před ní tvářim "tvrdě", nikdy sem před ní nebrečela, tedy ve starším věku pochopitelně. Ale po těch hádkách a jejím často citovém vydírání typu skákání z okna a podobně, to mě taky rozbrečí, protože prostě to co říká není pravda, a už vůbec ne, že by to bylo lepší kdyby to tak bylo... Často se stává, že už to prostě nevydržim sbalim se a vrátím se až za dva nebo tři dny, jedu ke kamarádům nebo k babičce. Po té době co se vrátím je to často ok, ona vychladne, já se uklidnim a přijdu na jiný myšlenky. pak to většinou chvíli jde, a pak zase bum... přesně jak říkáš, sou to kraviny, mamka má ale tu vlastnost, že z komára dělá ne velblouda, ale slona.. :)

Kolikrát mám také za jeden večer dost :) a těšim se až budu sama a budu mít klid...
INUSHKA --- 20:10:34 10.5.2010
ZLATUSKA88: Držím palce, ať ti to všechno vyjde a ať se vztahy trochu urovnají. Ono pochopit, proč se lidi chovají tak, jak se chovají, je někdy těžší než se zdá, ne-li úplně nemožné. Tvoje máma k tomu určitě nějaký důvod má, ale dost možná ho nezná ani sama. Hlavně si udržet přiměřený odstup a nenechat ji kafrat do věcí, do kterých jí nic není. Je strašně fajn, že ji podle svých slov máš ráda, i když si nerozumíte. To je dobrý základ. Hodně štěstí :-)

Já bych už taky se svojí mámou pod jednou střechou dlouhodobě nevydržela, někdy mám dost i za víkend. Já si ten odstup úplně držet neumím a vždycky se z těch narážek a neshod skládám. :-/ Přitom jsou to kolikrát blbosti, akorát se prostě mámě podaří trefit citlivé místo.
MIMA --- 13:40:31 10.5.2010
INUSHKA: Taky si to myslím, a to patřím do generace těch rodičů :-)
INUSHKA --- 10:20:01 10.5.2010
ZLATUSKA88: Já nějak nerozumím... Jak si může tvoje matka nechávat alimenty? Pokud jsi dospělá, patří ty peníze tobě, ne jí. Tak si zařiď, ať chodí přímo tobě. Argument o tom, že na ně nemáš nárok je velmi zcestný. Jaký nárok na ně má ona, že si je bez ostychu nechá?
Jak je to s tím nárokem na alimenty, to ale taky nechápu. Ty píšeš, že pracuješ, nezmiňuješ se, že by to bylo při studiu. Tak na základě čeho dostáváš alimenty?

Každopádně bych se ve tvé situaci odstěhovala co nejdřív. Ono to někdy trochu paradoxně vztahy s rodiči zlepší. Jen je potřeba udržet si přiměřený odstup, což je zezačátku trochu těžké. Časem přijmou jako fakt, že si žiješ po svém. On je někdy problém v tom, že když si člověk chce žít po svém v domácnosti rodičů, rodiče to berou jako ohrožení toho svého "po svém" - toho, na co jsou zvyklí. Třeba že v deset večer je v celém bytě tma a pere se zásadně v sobotu. I když jsou to malichernosti, když si to chceš udělat jinak, narušuješ tak vlastně běh domácnosti rodičů. Pokud není možná dohoda, je lepší zařídit si domácnost vlastní. Není shůdné dlouhodobě vést dvě domácnosti v jednom bytě.
CONTINUITY --- 0:23:39 10.5.2010
A ještě jeden dojem k tomu: pokud si člověk s někým duševně nerozumí, myslím si, že není dobré od takového člověka jíst jídlo a nechávat ho, aby za mně cokoliv dělal (např. pral prádlo). Protože s tím jídlem a s těmi věcmi přijímám kus jeho, jeho hodnoty, myšlenky, starosti.

Přijde mi, že zvláště muži tohle často podceňují, protože nechat si od maminky vařit, prát a uklízet, je "pohodlné". Při pohledu zvenčí je pak vidět, jak moc svobody jim tohle "pohodlí" bere, jak například nejsou schopni uskutečnit své vlastní vize a pořád se drží maminčiny představy o "správném" nebo "normálním" životě....
Je samozřejmě úžasné, když o nás někdo pečuje - pokud je to člověk, se kterým jsme sladění, rozumíme si, respektujeme se, který to dělá s láskou a z lásky a chce, abychom byli šťastní tak, jak sami chceme.
....pokud je tomu jinak, je na tom člověk mnohem lépe, když se o sebe stará sám....
CONTINUITY --- 0:12:14 10.5.2010
???: Možná toho chceš moc. Někteří lidé to pochopit nedokážou. Jsou už příliš ztuhlí ve svých názorech a svoboda jiného člověka, zvlášť když je to "jejich dítě", je pro ně nepochopitelná.

Těžko říct, jak jsou na tom zrovna tví rodiče, jestli u nich je naděje nebo ne, takhle přes net se to nepozná, je na tobě na to přijít.

To, že ti mluví do takových obyčejných základních věcí, jako je třeba pití čajů a chození spát, což je úplně nejzákladnější osobní svoboda, nevypadá moc dobře....
Můžeš otestovat jejich schopnost změnit se tím, že budeš velmi důsledně trvat na všem, co je pro tebe důležité (samozřejmě pokud je to nijak neomezuje a řádně si přitom plníš rozumné povinnosti k nim) - a pokud budou dál mít připomínky ke tvým naprosto soukromým věcem, upozorníš je v klidu, že to není normální, a požádáš je, aby o tom nadále nemluvili. Na to máš právo. Oni jsou v podstatě tví dospělí spolubydlící. Umíš si představit, že by ti tvůj spolubydlící chodil říkat, kdy máš chodit spát? Jednorázový projev starostí o tebe můžeš přijmout, jako dobře míněný, ale aby to dělal nějak pravidelně by byl docel úlet a asi bys ho požádal, aby tě nechal být......to samé platí pro rodiče....

Pokud to nedokážou a výsledkem výše popsaného bude psycho a hádky, je jediná možnost, jak si uchovat vlastní důstojnost a žít normální dospělej život odstěhovat se.
Podle mě teda cena, kterou budeš muset zaplatit za možnost bydlet ve vlastním podnájmu (nutnost pracovat) je mnohem nižší než cena, kterou platíš každý den, když musíš sdílet domácnost s lidmi, kteří tě nerespektují. Mnoho lidí studuje a platí si vlastní bydlení. Třeba právě proto, že cítí, že u rodičů bydlet prostě nemohou, nechtějí. V podstatě člověk, který žije s rodiči, co ho nerespektují jako samostatnou osobnost, vůbec neví, co je to domov. A pozná ho teprve, až si udělá vlastní. Domov je mj. místo, kde se můžeš chovat tak, jak to tobě vyhovuje, být sám sebou.
To je zajištěné prakticky v každém podnájmu sdíleném s normálními slušnými lidmi tvého věku. Naprosto přirozeně tě budou respektovat a chápat, že o svém životě rozhoduješ sám.
Samozřejmě můžeš jít ještě dál a bydlet s přáteli, kteří mají podobné zájmy a hodnoty jako ty, a je to s nima nejen v pohodě, ale vyloženě příjemné. A to už je zase o úroveň víc domov, to teprve člověk pozná, jaké je to vracet se domů rád :)
Prostředí, kde žiješ, tě hodně ovlivňuje. Zasloužíš si zařídit si ho tak, aby ti tam bylo dobře.
A to je taky dobrá příprava na to, umět časem vytvořit úplně vlastní domov, s jinou, zdravější rodinou :)

Tohle je samozřejmě subjektivní názor. Je založen na vlastní zkušenosti, moji rodiče bohužel fakt, že jsem samostatnej člověk, doopravdy úplně přijmout nedokážou, v praktických věcech by mi nedali pokoj ani v mých 33, proto s nimi od 21 nebydlím. A proběhlo mnoho kol vymezování, o čem ani při občasných setkáních nebudeme mluvit, zejména s mámou - teď už je to docela dobré, a díky tomu spolu mnohem líp vycházíme, a dokážu v nich vidět to dobré a sdílet s nima to dobré, co sdílet můžeme....:)
ZLATUSKA88 --- 22:27:42 9.5.2010
další měsíc bydlení u mamky mě opět vysál...

Já už nevim co mám udělat aby cokoli bylo správně... na den matek sem udělala medovník, uklidila v bytě a tak všelijak... máma když se vrátila tak se mnou sotva promluvila, pak přišla s tim, kdy dostávám kolik peněz a kdy jí dám další peníze... má odpověd byla, že na příspěvěk na bydlení tady s ní má moje alimenty... nejdřív mi tvrdila, že žádný alimenty na mě nechodí, když sem se už fakt naštvala a řekla jí že to není pravda a že jí to nevěřim (informovala sem se u otce), tak se zarazila a najednou z ní vypadlo, že alimenty chodí, ale že podle ní na ně nemám právo ani nárok, a proto si je nechává a proto je nemám do žádných peněz započítávat....

v tu chvíli sem už byla hodně naštvaná, že mi lže... myslela sem, že bude mít radost z dortu ne... místo aby měla radost mi sdělila, že vůbec nečekala že bych si zrovna já vzpomněla na den matek, a že třeba nebudu tak špatnej a zlej člověk. Pak přišla opět s otázkami, typu "máš mě ráda" a "bylo by lepší kdybych se zabila, abys tu měla klid" a podobně... nesnášim tohle citový vydírání, a myslim si že se to naučila od toho kokota, kterého si tehdá vzala a kterej na ní pak po pěti letech vytáhl kladivo protože byl chorej na mysli... ale ten to uměl velmi dobře, takhle vydírat... a velmi dobře to používal...

nevim prostě proč mi mamka lže... nevim jestli mi lhala i předtim v jiných věcech (zatajování informací o tátovi, popřípadě tvrzení mi něčeho úplně jiného než byla pravda ohledně táty a mojí druhé části rodiny sem prostě považovala za to, že je naštvaná stále na něj, aprostě neodpustila a proto to tvrdí...) ale prostě... jak mám věřit člověku, který zalže ve věci docela důležité, ani se nesnaží o něčem takovém informovat, že vlastně si to nechá natož se nějak dohodnout...

prostě, nevim už co bych měla dělat jinak.. co udělám je špatně.. začátek tohoto týdne mě těch několik hádek v jednom dni už natolik vytočilo, že jsem si řekla, že je mi jedno kde budu bydlet, jestli jako spolubydlící s dalšíma pár lidma, nebo sama kdekoli, ale hlavně ne tady...

Je mi skoro 22, sem mladej člověk, a chci si to mládí než budu mít vlastní rodinu ještě užít. a ne se stresovat tím, jestli přijdu o 5 minut později, a pak si to vyžrat, nebo jestli přijdu z práce až v sobotu a pak se bát aby mi nenadávala, že jdu zase do práce, a pak poslouchat, jak vlastně do práce nechodim a nic nedělám a flákám se, a dělám jen to co mě baví... prostě mě to vyhecovalo natolik, že sem bydlení urychlila... myslela sem, že se budu stěhovat až příští rok s přítelem, a že to tady ještě teda rok vydržim, ale tohle nejde...

mam mamku ráda, ale nemám ráda její chování vůči mě... tvrdit mi že mě vyhazuje z bytu protože mě má ráda mi přijde ujetý až až...