Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Jsou rodiče našimi přáteli či nepřáteli?aneb rodiče si člověk nevybírá...
JUERGA
Připravovala ti maminka nenáviděné oblečení do školy? Musel si být doma,když tvoji kámoši ještě popíhali venku? Nutili tě, trávit s nimi víkendy na chatě? Ptají se tě, jestli jsi v nějaké sektě nebo snad bereš nějaké drogy? Myslí si,že tvůj ideální partner má být vlastně jejich ideální partner? Tak to je ideální diskuze pro tebe....ŠUP SEM S PŘÍSPĚVKY:))
Spřátelené diskuze:
Klub pokročilých rodičů aneb co všechno vydržíme... psychologická poradna
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
ZLATUSKA88 --- 11:32:24 22.12.2009
INUSHKA: já bych si s ní i chtěla promluvit, ale obvykle když se o to pokusím tak to dopadá tak, že se tedy na něčem dohodneme, ale pravidla platí jen pro mě a ne pro ni, ačkoli sme se tak dohodly. A nebo to dopadá tak, že se nedohodneme a akorát mi je zase všechno vyčteno...
Do domácnosti samozřejmě přispívám, dávám na víc jak půlku nájmu a všech poplatků, a to mám na rozdíl od mamky o cca 5k nižší plat a žijeme tu tři. To mi přijde nefér, na to že nemám žádný klid, skoro žádné soukromí a často takové "malé peklo" a velmi "příjemného bratra" doma.

Odstěhovat bych se samozřejmě chtěla... Bohužel nejdřív až bude zase teplo a to ještě možná... :(
INUSHKA --- 8:41:53 21.12.2009
SSAMIAD, ZLATUSKA88: Já se obávám, že v těchto případech je jediným řešení odstěhovat se. Problém vidím v tom, že už jste dospělí lidé, ale vaše matky vás stále berou jako děti, které je třeba vychovávat a které musí poslouchat na slovo. Nevnímají, že se situace od dob, kdy vám bylo 15, změnila. A nebo možná vnímají a nechtějí se s tím smířit, nechtějí nad vámi ztratit moc. A nedokážou s vámi komunikovat jako s rovnoprávnými dospělými lidmi - tj. normálně říct "jsem unavená, pomohlo by mi kdybys dneska uvařila večeři" místo výčitek a jedovatých poznámek. Já bych takhle nejspíš dopadla taky, kdybych bydlela s mámou. Bohatě mi stačí návštěva o prodlouženém víkendu a začínám tyhle příznaky pozorovat taky. A to se obvykle hodně snaží, protože jezdíme i s přítelem.
Hledala bych samostatné bydlení, i kdyby to měl být jeden pokoj v podnájmu s dalšími lidmi. A možná by taky pomohlo si spolu sednout a jasně si stanovit pravidla provozu domácnosti - které práce má kdo na starosti, kdy mají být hotové, případně i jaký bude váš finanční příspěvek na chod domácnosti - ani jedna se o tom nezmiňujete. Pokud vyděláváte, asi byste měly něco přispívat, jedině tak můžete požadaovat, aby se s vámi zacházelo jako s dospělým plnoprávným členem domácnosti, ne jako s živeným dítětem. A argumentovat tím, že nemám čas na domácí práce, protože jsem 10 hodin denně v práci, když do domácnosti nepřináším žádné peníze, by mi přišlo nefér. Jestli nic nepřispíváte, je asi nejvyšší čas s tím začít, jestli jo, pak si stůjte za tím, že nemáte čas, tak to kompenzujete penězi.
ZLATUSKA88 --- 23:57:30 20.12.2009
SSAMIAD: to je nějakej divnej syndrom... je mi 21, nejsem sice jedináček - mám o 4 roky mladšího vlastního bratra. Nicméně jako jedináček si připadám, protože se máma s tátou rozvedli před 15ti lety, a co zjistila že brácha je dyslektik a dysgrafik tak mi sdělila že on potřebuje více péče, a od té doby jsem v podstatě jedináček.

Moje máma se poslední dobou (respektive od doby co mě situace donutila se vrátit domů) je úplně stejná. Krom toho, že jediné když se mnou mluví tak mi akorát nadává, jak nic nedělám, a furt jen nejsem doma. Vysvětlování, že jsem denně v práci 10 a víc hodin prostě nepomáhá. Nyní je u nás kvůli tomu situace taková, že jsem ten největší sobec na světě, protože nemám čas vypíglovat celej byt, navařit, napéct na vánoce.

Když přijdu z práce že si půjdu lehnout a odpočinout si po třeba 20ti hodinách práce tak mě přijde vzbudit, protože se nechce převlíkat a jít se psem, tak abych šla já, když si dovolim zaprotestovat tak se mi dostane odpovědi akorát té, že ONA chodí do práce a ONA je starší a já nemám vůbec co tady mluvit o tom, že sem unavená, ona že všechno oddře, a já jí nikdy nepomohla.. v podstatě to samé co si psala.. Poslední dva/tři měsíce se doma opravdu necítím jako doma. Spíš naopak, utíkám pryč a chodim jen přespávat, jenže jí to nedochází, že utíkám před tim jejím děsnym chováním, kdy mám na talíři furt jak je brácha dokonalej, že před měsícem uvařil oběd, a že se nechovám jak ženská a že milovaný bráška přece nemusí doma hnout ani prstem, protože jednou pomohl.. samozřejmě veškerá moje pomoc je brána jako samozřejmost, a nemám nárok na odpočinek natož něco jako pochvalu.

To jak si stěžuje matka.. eh.. furt ale furt si stěžuje nato jaká sem, protože to jaká sem můžu samozřejmě sama, a že se necítím doma dobře je moje vina protože nechci poslouchat o 4 roky mladšího bratra, pro kterýho když něco udělám tak na mě akorát pak hystericky řve jak sem blbá a jak nemám právo na něj vůbec mluvit, a máma, která mi dává akorát práci a nadává mi stejně jako bratr...

hm a ted to vypadá že si zase stěžuju, ale vždycky když si vzpomenu na to co mi udělala/ řekla nebo udělal nebo řekl bratr, den před tim, tak to vždycky zamrzí.. Kdybych neměla tátu se kterym se potají stýkám, vlastně kdybych neměla zbytek rodiny z tátovy strany, se kterýma sem se nesměla vidět a mýho mazlíčka, tak nevim co bych dělala... asi by to bylo ještě horší...

Takže.. zkušenost velká :D
SSAMIAD --- 0:03:14 19.12.2009
Poslední dobou mám jakožto jedináček velké problémy se svou matkou. Je mi 23 let, mé matce 59 let. Matka nemá příliš dobrý vztah s mým otcem, už několik let téměř nepodnikají žádné společné akce, každý sdílí svuj vlastní pokoj a komunikace mezi nimi je spíše jen v hádkách. Matka je čím dál víc protivná, zlá a závistivá, shledávám to tedy alespon tak já vůči sobě. Nejvíce mě vytáčí vyděračné poznámky typu: Radši si jdeš povídat tam a tam, než abys tu byla se mnou, není tady otec, mohli jsme zde mít klid...To zase radši budeš víkend trávit s rodinou(mého přítele), jsi tam pořád naložená, jsi sobec atd...Neskutečně mě tyto řeči odpuzují..Kolikrát bych i ráda doma byla, povídala si o osobních věcech, ale komunikace je spíše negativní...matka mě nepustí ke slovu, pořád mě obtěžuje s věcmi, kterými se zrovna zabývá ona...S ničím se jí už ani nemohu svěřit, neb mě skoro vubec neposloucha, konverzaci třeba přeruší tím, že mi odsekne a začne mi ukazovat, co právě zrovna vyrobila, co zase udělala, zatímco ja jsem se někde flákala..Kolikrát mi řekne, že jí nic neřikam, že se tady ani nemužeme normálně bavit, jenže ona necháme, že díky této atmosféře nemá člověk vubec naladu..Je pravda, že zaroven se zase hodně snaží, na mé kiamarady je příjemna, ale v zápětí se dokáže proměnit v příšernou čarodějnici, která okamžitě mění postoj k lidem o 100%...
Když říkám, že už se doma necítím dobře, tak začne brečet a hejkat, že mi teda děkuje a že doufa, že si taky tak hezky všude stěžuju, že mi tady všichni ubližujou..no prostě příšerný...Já vím, jediná možnost je se odstěhovat...to i podelší odmlce se docela sneseme:) prostě cítím, jak pořád chce slyšet vděk..to je mi děsně protivné..kolikrát bych tolik věcí udělala rada i sama, ale jelikož si o to tak protivně řiká, na just to neudělam! Třeba: taky bych chtěla, aby mi tady někdo připravil večeři..nebo skuhrá a dělá, že ji bolej zada, že chce namasírovat...a když zrovna něco dělam a řikam, že přijdu za chvili, odbyde mě, že už nic nechce, že nikdy nepřijdu hned!Modlim se jen, abych nebyla stejná:))
Má někdo podobnou zkušenost?
MLEKAR_STEIN --- 8:29:29 27.3.2009
MEG: asi tak :o))))))
MEG --- 21:09:56 26.3.2009
MLEKAR_STEIN: njn, čeho je moc, toho je příliš, říká se... (povzdech a pokrčení ramen)
MEG --- 21:09:05 26.3.2009
MIMA: no jasně, přesně to jsem přece napsala! :-)))
MIMA --- 12:11:42 25.3.2009
MEG: Co třeba odpovědět : "Samozřejmě. Já! " :-)))
MLEKAR_STEIN --- 11:08:03 25.3.2009
MEG: ano. :o))))))))
neni v tom tragedie. ani nebyla. odbyl jsem to tehdy opravdu jenom tim zlym pohledem. jen to byla absurdni tresinka na dortu konfliktu.
A kdyz je konfliktu moc, tak nejako malinko prerustaji obema stranam pres hlavu. A ze jich bylo opravdu hodne.
MEG --- 8:48:31 25.3.2009
MLEKAR_STEIN: a to je jako tvoje osobní zkušenost?
nicméně - co je v tom za tragédii. odpovím: samozřejmě. :-)