Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Jsou rodiče našimi přáteli či nepřáteli?aneb rodiče si člověk nevybírá...
JUERGA
Připravovala ti maminka nenáviděné oblečení do školy? Musel si být doma,když tvoji kámoši ještě popíhali venku? Nutili tě, trávit s nimi víkendy na chatě? Ptají se tě, jestli jsi v nějaké sektě nebo snad bereš nějaké drogy? Myslí si,že tvůj ideální partner má být vlastně jejich ideální partner? Tak to je ideální diskuze pro tebe....ŠUP SEM S PŘÍSPĚVKY:))
Spřátelené diskuze:
Klub pokročilých rodičů aneb co všechno vydržíme... psychologická poradna
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
MLEKAR_STEIN --- 8:29:29 27.3.2009
MEG: asi tak :o))))))
MEG --- 21:09:56 26.3.2009
MLEKAR_STEIN: njn, čeho je moc, toho je příliš, říká se... (povzdech a pokrčení ramen)
MEG --- 21:09:05 26.3.2009
MIMA: no jasně, přesně to jsem přece napsala! :-)))
MIMA --- 12:11:42 25.3.2009
MEG: Co třeba odpovědět : "Samozřejmě. Já! " :-)))
MLEKAR_STEIN --- 11:08:03 25.3.2009
MEG: ano. :o))))))))
neni v tom tragedie. ani nebyla. odbyl jsem to tehdy opravdu jenom tim zlym pohledem. jen to byla absurdni tresinka na dortu konfliktu.
A kdyz je konfliktu moc, tak nejako malinko prerustaji obema stranam pres hlavu. A ze jich bylo opravdu hodne.
MEG --- 8:48:31 25.3.2009
MLEKAR_STEIN: a to je jako tvoje osobní zkušenost?
nicméně - co je v tom za tragédii. odpovím: samozřejmě. :-)
ZLATUSKA88 --- 21:40:55 24.3.2009
MEG: njn.. to ale já mámě vysvětlovat nebudu. Na to by si měla přijít sama.
SEVERINE --- 17:04:00 24.3.2009
navazuju na MLEKAR_STEIN: anebo, když rodiče nezajímá, jestli jsi nemocná a chceš je uvítat ve svém bytě (říkáš jim: "nejezděte sem, není mi dobře, beru ATB"), přesto přijedou a dožadují se kafe a pohoštění, hodinku se spolu baví a pak spokojeně odjedou (zatímco nemocnej potomek je z toho vyřízenej a prodlouží mu to o pár dnů nemoc) .. a tak to dělají stále .. takže pak už není jiná možnost, než jim neříct, kde bydlíš .. což je štve .. a tak je to se vším .. stále se chovají, jako kdyby měli tenhle týden umřít a že když si "nepopovídáme" (proboha, o čem? že je venku hezky? vždyť už se s nima od mejch deseti nebavím o ničem, co by pro mě bylo důležitý .. to si toho vážně nevšimli?), tak umřou bez rozhřešení (no a co je mi po tom? :-D)

MEG: naopak si myslím, že je to znak tvojí síly a dospělosti - že to necháváš na něm
MLEKAR_STEIN --- 16:40:17 24.3.2009
MEG: problem je, kdyz se nekdo dvacetileteho klacka jedouciho na vylet pta "A bude tam s vama nekdo dospelej? Jinak mas utrum." na coz klacek opravdu odpovi akorat zlym pohledem.
MEG --- 15:20:32 24.3.2009
SEVERINE: věř tomu, že tak to má většina pre- a puberťáků. to jde s věkem. ta nespokojenost a někdy i pocit ohrožení je přímo diktováno biologicky! ale mělo by se to zase urovnat, pokud spolu lidi normálně komunikují.

už nemám ani sílu ani chuť přebírat zodpovědnost za rozhodování svých dětí.