Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Jsou rodiče našimi přáteli či nepřáteli?aneb rodiče si člověk nevybírá...
JUERGA
Připravovala ti maminka nenáviděné oblečení do školy? Musel si být doma,když tvoji kámoši ještě popíhali venku? Nutili tě, trávit s nimi víkendy na chatě? Ptají se tě, jestli jsi v nějaké sektě nebo snad bereš nějaké drogy? Myslí si,že tvůj ideální partner má být vlastně jejich ideální partner? Tak to je ideální diskuze pro tebe....ŠUP SEM S PŘÍSPĚVKY:))
Spřátelené diskuze:
Klub pokročilých rodičů aneb co všechno vydržíme... psychologická poradna
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
TANGERINE --- 12:45:53 11.11.2013
Off topic: Pokud máte dítě starší šesti let, prosím vás o vyplnění kraťounkýho dotazníku, moc byste mi tím pomohli a zabere to fakt chvilku.

Tábory | Dotazníky zdarma | Survio.com
Tábory | Dotazníky zdarma | Survio.com
http://www.survio.com/survey/d/L0A8L4C9D9M3Y0A9L
ALAYU --- 4:33:54 8.11.2013
ANNAWA:
Ahojky, můžu ve svých mlaďounkých necelých 20ti letech říct, že by to pro ni asi nebylo lepší. Odstěhoval jsem se tedy mnohem dřív, když mi bylo 17. U přítele mi to vydrželo přesně pul roku, během té doby jsem přišla o stýpko, přeprogramovala se na práci, podepsala odchod z gymplu, a šla k ségře...po prázdninách jsem školu neřešila, nakonec jsem uprostřed října skončila na sociální svaté zdislavy, bylo to jediný místo kde se neplatilo a dovolili mi přeskočit aspoň prvák (na gymplu mi chyběly už jn 2roky..letos bych maturovala) místo toho jsem po 2měs. na škole, jsem otěhotněla což jsem zjistila pozdě a tak mám teď doma dceru Elišku, aspoň že s jejím tatínkem spolu jsme a máme se rádi.

Důvod proč to takhle dopadlo?

Já se přeci mohla vrátit k mámě, ale nechtělo se mi, člověk nemá nikoho za zadkem, nikoho kdo by prudil, i když už takhle pozdě nepruděj, už to, že nad tebou to ochraný oko neni, žádnej varovnej prstík "tytyty", je to tak uvolňující pocit, že se ti nechce z5 a rychle se vzdělání pro soukromí vzdáš a mažeš do práce...Kromě toho nezpomínejme na Ego, které nedovolí přiznat vlastním rodičům, že jsme něco nedokázali nebo nedej bože přiznat že potřebujem jejich pomoc, dokud je člověk u nich neví, že je potřebuje, je to pohodlný a nechce se ti to moc měnit, ale když odejdeš, už se ti nechce zpět...a bohužel, dnešní svět je tak, že se vždycky něco posere...
KATEZ --- 20:50:47 3.8.2012
ja s tim nebojuji...to je myslim základ...proste matka ve me je a bude :O) chce to si ty matciny situace uvedomovat, a byt v nich sam za sebe...coz mi nejde samo zatim este...alek jsem ve fazi ze v te situaci mlcim...nedelam nic...pac zatim tam neumim narvat sama sebe, ale jen tu matku...uwidime casem...
ALDARION --- 0:51:14 5.6.2012
Jako se vším - snažím se doufat a neztrácet optimismus, že člověk má vůli a rozum k tomu, aby mohl růst a zbavovat se chyb. (Jinak by asi nebylo jiné východisko, než si z hrůzy z beznadějné budoucnosti hodit provaz přes trám.;)) Reflexe, snaha brát se kriticky (ale nepřehánět to) a trochu s nadhledem... Chce to čas a je to děsná práce, ale stojí to za to. Neocenitelní jsou kamarádi, co člověka včas pošlou do prdele, když začne něco přehánět. ;)
SHEDLO --- 22:17:19 4.6.2012
jak stárnu, čím dál víc se podobám svojí mutr- nejen vzhled, s tím se ani nic nedá dělat, ale i hlas a občas na přítele používám stejný intriky, co mutr na tatu (tak mě to sralo).. hádám, že za to člověk nemůže, jiný vzorce ani nezná.. jak s tím bojujete?
MARINNE --- 15:32:49 29.7.2011
WERKA: najlepsie by bolo sadnut si za stol a vymedzit si pravidla, ocakavam toto a toto. A sami to dodrziavat. Lenze vacsina rodicov, co poznam si myslia, ze su vynimkami svojich vlastnych pravidiel. To je jasne, ze to potom u ratolesti skonci postojom "budem si robit co chcem". Mozeme sa 1000x na niecom dohodnut, ale pokial rodicia nejdu prikladom a nechovaju sa podla toho, je to len teply vzduch.
ANNAWA --- 14:23:56 29.7.2011
???: a nebylo by pro tebe vážně lepší bydlet jinde? S přítelem třeba? :-)
ANNAWA --- 14:23:27 29.7.2011
???: a nebylo by pro tebe vážně lepší bydlet jinde? S přítelem třeba? :-)
WERKA --- 13:12:21 29.7.2011
MARINNE: Na druhé straně podle mého názoru ani dospělé děti nemohou , pokud bydlí s rodiči, sklouznout do extrému "já si budu dělat co chci a vy si trhněte nohou". Pokud spolu lidi bydlí, tak si musí nějaká pravidla respektovat, jinak to bude furt vytvářet nějaké třecí plochy. A pokud se ta pravidla nevytvořila tak nějak "samo sebou", tak by se na nich měli dokázat nějak dohodnout (v případě ???: mi třeba není jasné, co se rozumí "děláním vln", co tedy jejím rodičům vadí a co si vlastně naopak ona přestavuje pod tím, že rodiče "budou v klidu").

Jen jako příklad... Já třeba v případě, že bydlím s nějakým, ke komu mám nějaký vztah (tj. není to cizí spolubydlící, ale rodič, dítě, manžel, přítel...), tak považuji za přirozené, že pokud někam jdu, řeknu zhruba kam a kdy si počítám s návratem. Pokud se vracím jinak (dřív/později), volám. To samé očekávám i od spolubydlících (t.č. manžel a pubertální syn) a držela jsem tuhle zásadu i teď, kdy jsem byla pár dnů se svými rodiči na chalupě (je mi 50+ a už dávno jsem na rodičích nezávislá jak finančně, tak pokud jde o bydlení ;-).
MEG --- 11:50:37 29.7.2011
???: já jsem ten typ rodiče, co si pořídil haranta(y) a opravdu je rád, když se dostali na vš. (a modlí se, aby dostudovali). i když mé sny tím plní jen do té míry, že chci, aby měli dobrou a zajímavou práci a dokázali se jí dobře uživit.

a už několik let se k sobě, aspoň myslím, doma chováme jako 4 dospělí. tedy domluvíme se, kdo co a kdy má udělat a do volného času si nemluvíme. potřebuju se na kluky spolehnout, mám náročnou práci a muž často cestuje, máme psa. a funguje to. a jsem ráda, že věta "dokud tě živíme, budeš nás poslouchat" nikdy nemusela zaznít... bezpochyby i díky jejich přirozenému citu pro věc. a evidentně jsou doma spokojeni a trochu se bojím, že bude jednou problém se jich "zbavit". protože osamostatnění je nutné pro jejich dobro. stejně jako studium.