Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Těžký život básníkův
NATASHA
[http://www.mageo.cz/home/NATASHA/motyl_poezie2.jpg]

Čtenáři vám nerozumějí? Kritikové vás urážejí? Múzy vás opouštějí?
Nemůžete sehnat vydavatele? Psychofarmaka? Ženskou? Chlapa?
V knihkupectvích nemají pro váš žánr více než půl poličky vlevo vzadu za fíkusem?
Vítejte.

Navštivte nástěnku, kde byla otevřena I. poetická knihoslídílna.

Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
VINCENT_BU --- 8:17:35 3.11.2019
CICHLASOMA: taky mám chuť dodat, že v tomto případě dotyčný "překonal svou limitu", byťsi v negativním smyslu. já v jeho článcích obvykle nacházel pár styčných bodů, možná i zde, pokud bych to četl celé, ale ta podstata, hm…
ODJINUD --- 7:31:06 3.11.2019
CICHLASOMA: lel, jako blbej byl vždycky, ale že až takhle mimo.. :)
CICHLASOMA --- 0:19:30 3.11.2019
(Kdysi jsem měl cukání napsat pod pseudonymem nějaké "angažované básně" podle Pioreckého (tehdejších) představ a zkusit, jestli pozná, že si z něj střílím. Úcta k poesii mě zadržela, ale celkem nepochybuju, že zrovna Pioreckého by počítač mohl uspokojit hravě.)
CICHLASOMA --- 23:16:42 2.11.2019
VINCENT_BU: Je to Karel Piorecký osobně.

Právě, já si taky myslim, že klidně může AI a jiné prostředky tvůrci pomoci, ale jistě je musí nějak usměrňovat, případně dopracovávat, a hlavně -- musí rozhodnout, kdy vznikl objevnej výsledek. To, jak bude v tomto směru soudit někdo, kdo je k jazyku a poesii hodně vnímavý a o nich široce poučený, imho, jak říkáš, algoritmus předem nezjistí.
Piorecký se pokouší z (údajného) faktu (na nějaké experimenty odkazuje jak ve Tvaru, tak prý v článku v nejnovější České lkiteratuře), že lze napodobit nějaký už existující styl tak, že strojově vzniklé texty nepoznají jakési pokusné subjekty, vyvodit mimo jiné (a snad především) to, že počítače mohou psát onu objevnou poesii rozeznatelnou výjimečně vnímavými a poučenými lidmi, což je samozřejmě absurdní hned ze dvou důvodů -- především nebyli podle všeho oni opravdu kompetentní lidi těmi pokusnými subjekty, ale krom toho podle všeho subjekty ani nehledaly, co je objevné, ale jen co v už existujícím stypu napsal počítač.
No a to, že když někdo napíše "dokonalý" text, leckdo jej jako takový nepozná, to opravdu víme dávno. (Úplně jiná kapitola je způsob, jak velcí básníci _vznik_ (ne kvalitu) svých básní vysvětlují, k tomu chce Piorecký z "lekce AI" taky dělat nějaké závěry, ale taky celkem irelevantně.)
FIN --- 17:11:52 2.11.2019
CICHLASOMA: nějakou divnou náhodou mě život zavál do pozice, kdy už několik let prakticky denně mohu sledovat vývoj AI (UI) a strojových textů. Na základě oné téměř každodenní možnosti/příležitosti sledovat texty stvořené AI (UI) mohu pouze poznamenat: "Ne, nic takového nevíme, natožpak s jistotou."

Další argumenty postavené na základním omylu musí být nutně blábol.

Ještě bych dodal, že sedím u textů (překladových), kdy AI (UI) má průběžně k dispozici *miliony* slov, segmentů a vět z x jazyků, tedy vývoj probíhá organicky a neustále a patrně z většího množství dat, než vůbec může mít třeba nějaký samostatný ústav jednom jazyce, a literárně nás (mě a kolegy, co se mnou pracují) zatím AI (UI) překvapila tím, že stvořila několik zcela nesmyslných pojmů a vazeb, u nichž si zatím my i správci oněch procesů leda tak lámeme hlavu, jak k tomu proboha vůbec mohla dojít :-) A samozřejmě zcela selhává v abstrakci, což ale z podstaty věci, jak již dávno upozorňoval klega Janiš, musí :-)
VINCENT_BU --- 15:29:42 2.11.2019
CICHLASOMA: schválně, jestli se trefím: jde o Hausera nebo Senfta.

AI podceňovat nelze, nedávno jsem slyšel o úspěších kvantového počítače, co do objemu operací je to jiná liga. Problém však musí být v "sestavení tréninkového korpusu" a určení cíle operace. Například šachy jej mají jasně daný, tam je množina kombinací uzavřená. Ovšem v literatuře se otevírá s každým novým slovem ve větě, verši apod., nemá-li jít pouze o nápodobu. Autor-člověk má ten korpus složený ze vší jazykové zkušenosti, od chvíle, kdy začal vnímat. Jak by se dal přenést do algoritmu, jak by ho vůbec bylo lze v úplnosti vystopovat, to si neumím vůbec představit… A to jen, pokud bychom přistoupili na podmínku, že se na vzniku textu podílí čistě jazyková zkušenost, což je neobhajitelné.

Umím si ale mlhavě představit AI interface jako nějakou mentální posilu člověka, pokud by byla od počátku napojena na jeho zkušenostní korpus, nejen jazykový. Ostatně editory jsou již dnes takovým nástrojem na primitivní úrovni, nejsou to jen psací stroje.

Mě totiž nesmírně zajímá, proč nelze většinu textů napsat napoprvé, v čem spočívá to trvání. Pokud AI dokáže vidět zkratky na předem vytčené cestě, které člověk díky nepozornosti, nešikovnosti atp. nevidí hned, pak může ušetřit kus práce. Ovšem stanovit cíl textu, objev nového tvaru, čistě z "imanentního vývoje literatury", z pohybů v jazyce samotném, jak říkají strukturalisté, to se mi pro AI nezdá možné. Mimojazykový přesah je pro vznik textu – možná paradoxně, možná logicky – rozhodující.
CICHLASOMA --- 11:01:25 2.11.2019
VINCENT_BU: Mně se na tom snad nejvíc líbí, jak jako obvykle plácá páté přes deváté, a snaží se při tom vzbudit zdání nějaké "odbornosti". ("Nejvyšší kartou, s kterou dnes může tištěná literární kritika hrát, je karta profesionality a odbornosti.")
Tady v tom nejnovějším elaborátu zkouší cestou šermování s AI a s růzností tvůrčích postupů a jejich reflexe profesionálně dojít k závěru, že these, dle které existuje kvalita/objevnost textu, kterou jaksi nepozná hned každý, je jasně mylná. Jenže to, že kupříkladu jistý profesionál objevnou poesii tak nějak nepozná, víme dávno bez AI.. :(
VINCENT_BU --- 9:12:01 2.11.2019
CICHLASOMA: výborný nápad. další důvod, abych nic nepublikoval. Stejně jsem texty splácal v jakémsi spirituálně romanticko-metafyzickém oparu, AI mě odhalila. Zbývá otázka, zda se v daném případě bude jednat o AL(iterary)I, ALR(ecycling)I, AGI, nebo to zvládne ta stará dobrá AI.
CICHLASOMA --- 22:48:43 1.11.2019
"Díky AI nyní víme už zcela jistě, že literární text může vzniknout výhradně cestou jazykové kombinatoriky, tedy bez komunikačního záměru (např. sdělit určitou životní zkušenost) i bez umělecké ambice (např. posunout estetiku určitého žánru novým směrem). Při vhodném sestavení tréninkového korpusu je možné pomocí AI vygenerovat texty v prakticky libovolném stylu a významovém zacílení, tedy jistě itexty, které kupříkladu svojí symbolikou či rétorikou bývají tradičně vnímány jako spirituálně inspirované a de facto člověkem pouze zapsané. AI definitivně ukazuje, že metafyzické či existenciální významy v poezii vznikají teprve v procesu recepce, nikoli geneze textu a že všechny jiné (pseudoromantické) koncepce tvořivosti mají spíše mytologickou povahu. Podstatnou funkcí AI v soudobém literárním kontextu je tedy demystifikování těchto autorských komunikačních strategií. (...) AI může paradoxně přispět k posílení (...) komunikačního aspektu literatury, neboť právě tento aspekt je (zatím) strojově nenahraditelný. Napsat dokonalý text nestačí. To je zásadní vzkaz umělé inteligence směrem k literatuře a jejím tvůrcům."

Další pozoruhodné myšlénky (obvyklého podezřelého) nalezne případný otrlý čtenář ve Tvaru 18.
CICHLASOMA --- 0:47:51 28.9.2019
CICHLASOMA: (Ještě jsou k mání poslední kusy Janotovy minulé knihy: http://gnom.name/z/drevo.jsp )