Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Autorská poezie - Výběr
RICARDERON
Tohle je klub, kam budeme dávat best of Amatérská poezie. V tomto klubu se budou objevovat básně, které z nějakého důvodu budeme považovat za povedené. Diskuse o důvodech bude i nadále probíhat v původním klubu.

PS: a někdy i jiné texty než básně. Fin
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
BUBLINKY --- 22:51:57 15.6.2016
JOSEF_K --- --- 20:36:49 10.6.2016

Náš dům

Všichni šli na balkon
jako svislý pohřební průvod
a dole sbírali
co zbylo ze sousedky

Byla stará a opuštěná
páté patro je jistota

Chlap ve čtvrtém je v předstihu
má balkon plný prkýnek
zní vrtačka, kladivo, hřebíky
staví si Archu.

V prvním jsou z obliga
z balkonu visí podběrák
a večer bude candát.

Za pancéřovými dveřmi číhá náš dům.
Hnusný jako duše jeho obyvatel,
jejich smutek, strach, samota.

Co chvíli zvoní a chtějí dál.
Bydlím v pátém
a to je jistota.
NATASHA --- 21:25:27 27.5.2016
AJVAJ --- --- 8:32:01 27.5.2016

Bubáci

I. Pondělí

Dcera mi schválně nastavuje křivé zrcadlo:
to z hrdla v mém rozkroku dělá se mi zle.

A syn, má pýcha, žvaní, Bože, nesmysly,
až kolem dásní vaří se mu sliny.

Žena, jež mi kryje záda,
už skoro nevidí.

A doma máme přitom čtyry smrti,
nepočítám-li smrt kanára.

Tu jednu jsem dnes viděl:

Když ráno žena
drkotavou rukou nalévala čaj,
tak Ona stála za ní
a s něžným úsměvem a opatrně
strkala otýpku prstů
ženě do účesu.

Žena si stoupla na špičky
jak gejša s pěti kostěnými jehlicemi v hlavě
a vykřikla.
Ruce vyletěly,
čaj stékal do podšálků.
ale kostěná otýpka
už stavěla v koutě
hnízdo pro slaboučké hihňání.

A já jsem se díval,
jak z ženiny nakrátko ostříhané hlavy
se k zemi snáší
jeden velmi dlouhý vlas.

II. Úterý

Dcera mi křísá krásným čelem do čela,
aby mi rozpoltila lebku.

A syn, má pýcha, vystrkuje na mě pyšně nahé břicho
a v chůzi vrtí zadkem sexbomby.

Žena, jež mi kryje záda,
s bezelstným úsměvem balancuje na hranách stolů.

A doma máme přitom čtyry smrti,
nepočítám-li smrt kanára.

Tu jednu jsem dnes viděl:

když odpoledne dcera
mlátila do klávesnice
prsty tvrdými
jak kovové bodáky
a ty přesné údery do skloviny
mi budily zanícené nervy na spánku,
tak Ona stála za ní
a s vlídným zájmem se jí dívala přes rameno.

Pak starostlivě opravila prstoklad
a dceřin vzteklý výkřik
málem přehlušil skleněné třesknutíčko:

překlep
a zlomený nehet cvrnknul do okenního skla.

Otýpka v koutě stavěla hnízdo
a já jsem na parapetu našel
dlouhý a široký nehet,
ačkoliv dcera
jako všichni u nás
si okusuje nehty téměř do masa.

II. Středa

Dcera nastavuje mým dvěma prstům oči
jak šedě mramorové chodby do mozku.

A syn, má pýcha, tajně, na záchodě,
zkouší, věčně nanečisto, prudký úder proti.

Žena, jež mi kryje záda,
denně zametá své střepy.

A doma máme přitom čtyry smrti,
nepočítám-li smrt kanára.

Tu jednu jsem dnes viděl:

Když syn k večeru
se holil před milostnou schůzkou,
tak Ona stála za ním
a byla vidět v zrcadle,
jako by to ani nebyl upír.
Bylo jí fajn;
vždyť v úsměvu spustila temnou čelist
a do hochovy ruky
držící břitvu po dědečkovi
rozmarně naznačila lehké drcnutí.

Jen naznačila; nedotkla se.
Syn se dál hladil ostřím po tváři.
A Ona znova. A znova.

„Tentokrát to ještě stihnu!“
napadlo mě,
Vykřikl jsem tedy.
V tu chvíli
šel její úder naostro.

Syn sebou trhnul,
zaklel, otočil se
a po tváři
rejsnutý krvavý šrám.
„Zbláznil ses?“ volala má pýcha.

Kostěný krvavý klacíček
se pomalu sunul
do šedivých úst.

III. Čtvrtek

Dcera na balkóně s rutinou katů
váže mi z prádelní šňůry oprátku.

A syn, má pýcha, dnes na záchodě místo úderů
masturboval; voní mu potřísněné prsty.

Žena, jež mi kryje záda,
seká si prsty s pažitkou.

A doma máme přitom čtyry smrti.

Dnes v noci zabiju kanára.
NATASHA --- 10:47:28 12.5.2016
MAEROR --- --- 23:41:42 10.5.2016



po přestěhování jsou
květináče ještě nezorané
zapadá do nich večer
bezhlesý
a s dřevnatými kořeny

ještě jíme rukama
vymýšlíme si budoucnost:
někde tu musí být
úplně všechno
naděje v krabicích od banánů

někde tu pod schody musí být
prázdná schránka
s dýchacími otvory u dna
BUBLINKY --- 21:36:51 30.12.2015
NEMESIS --- --- 22:29:41 25.12.2015



Vánoce v Petrovicích

Kořeny lip dole u hřbitova
jsou křehké jak nohy ploštice
jako dno skříně do které ses schoval
jak klidná chvilka u nás v trafice

A přece tu nic pevnějšího není
- neb unesou i tlapy Bářiny
A ploštice v nich vždycky po setmění
všem petrovickým měří vteřiny.
FIN --- 20:33:31 14.12.2015
RICARDERON --- --- 13:03:48 14.12.2015

Smutným svědkem nové stovky
mizející za pivo

Zapomenuté uvozovky
hned v prvním verši

Blátivo
a zima k tomu
a daleký ten kousek domů

Vědomě vzpřímen
nakřivo
NATASHA --- 13:02:36 8.6.2015
VINCENT_BU, 6.6.2015

Fialová

Za kopcem určitě bude les
a kus louky
ale nepotřebuji to vidět, dnes už nepotřebuji

Určitě i tohle je krajina
v níž tvé prsty připomínají jabloňové větve;
opadávající rez — kdo by si bral do postele
skládku sedaček, umyvadel
kachliček a topení?

Vždyť i v tobě už si rozklad bělí zuby
buňky drží na neznámý povel

A přece jsi krásná, obloha před soumrakem
podkroví nachystané k hoření
první jiskry, první hvězda
rozžíhaný pruh nad obzorem —

Slíbil jsem, že nebudu klepat na spící
cizokrajné květy…
BUBLINKY --- 11:29:48 6.2.2015
NATASHA, 5.2.2015

Má dcera pochoduje lesem



I.

Má dcera pochoduje lesem. Nemůže po svých, proto

používá mé nohy, mé oči a můj strach. Ve větvích

mizí její hlas, i volání za zaběhnutým jezevčíkem.

Jsme tu samy. Samy a listopad.



II.

Nejsme tu vůbec samy. Má dcera všechno vidí, ukazuje prstem

skrz poloshnilé šaty keřů, do mlh ve zcepenělém mlází.

Tam nějaký trumpetista vyluzuje skřele, duběnky a pozdní

podhoubí. Tito všichni poté diskutují; přesně ve tři odpoledne.

Pokouším se omládnout.



III.

Pokouším se omládnout, nejde to, má dcera pochoduje

lesem, její prstoklad na madle vábí ohrožené druhy.

Kam ses poděl, pitomečku s cigaretou? Les snese

tyto pokusy, ale divák dáví. Z nutnosti zpívám.



IV.

Z nutnosti zpívám, má dcera pochoduje lesem,

na této lavičce sedím pokaždé, když spí. Pokaždé

je slovo nakažlivé chuti. Přidáš si pokaždé,

kašlaje na špek na břiše.



V.

Má dcera v lese spí. Sedím na jiném místě. Hladina

je mrtvá, zato tajuplný dům ožívá. Jednou tu kdosi

bude domácí, zatím garden smrdí listím.

Zpod nového plotu se vynořují nory. Krteček

a kamarádi. Z nutnosti kreslím kroky do rozmoklé země.



VI.

Není možné lhát: ten les je malý. Každý chlap

ho krikeťákem přehodí, jen nemít plné ruce handsfree.

Má dcera pochoduje lesem, říkám: les jejích snů

je bezedný; říkám, hovořím, rukama mávám.

Má dcera v lese spí.
NATASHA --- 21:03:34 2.2.2015
JANEQ, 2.2.2015


tak aspoň se
shodneme na Proustovi
že nemá cenu hlídat ceny
dalších myslitelů

viděla jsi nás odplouvat
mě a lodě
táhneme za vranami do Malmö

důrazně odmítám šoustání
za účelem kompromisu v našich debatách
důrazně odmítám Prousta
jako mírotvůrce dnešního rána.
NATASHA --- 21:01:34 2.2.2015
OKEYA, 18.1.2015



odlehly mrazy

takovou zimu mám rád
prostovlasou
všude klid
jen vítr skřípá na starou ceduli

a Polabí se mi otírá o nohy
BUBLINKY --- 22:15:24 16.4.2013
MAEROR --- --- 22:06:07 16.4.2013
poslouchám tvůj dech

18:04

poslouchám tvůj dech

jdu v jeho stopách
odvalovaným šerem
šátrajícíma rukama

pod každou vrstvou
kterou svléknu
obnažím další otisky
jako po převržených trilobitech
nebo alespoň vím
jak jejich nalezení
způsobit


21:27

poslouchám tvůj dech

sedím ti v tříslech
vonících thajskou kuchyní
přivíráš oči
a rozčiluješ se
nad mým uhýbáním

ještě ne
říkáš přitom
ještě není čas na rybu s břichem
plným snů
v rýžovém papíře

ale ucho je zvědavé a touží


23:03

poslouchám tvůj dech

zkřehlá
pokrčená slova
těsně před začátkem parku

za tvými zády
dotýkám se bodu
bolesti
hranice
z obou stran jinak měřené


02:29

poslouchám tvůj dech

sedíš mi v slabinách
a já tě
dlouhými prsty rozděluji:
ňadra liškám
stehna krkavcům

vím kudy vést řez
a vzrušená
že mluvíš jinak

sním o všech dravcích
které umím namalovat
nebo sám
předvést
v kostýmu se zjančenou krví


3:15

poslouchám tvůj dech

zrcátkem k ústům
každou chvíli se přesvědčuji

otázky
dvě minulé otázky jak voda v uchu
k nevytřepání
ani když je převalím
z boku na bok

jaké to asi je...?


15:06

poslouchám tvůj dech

říkáš mi
mysli víc na sebe

ale
ono nelze na sebe myslet víc než
právě k tobě
když přibližuji sen
rozparkem
zažloutlého dne