Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Nietzsche & Schopenhauer - filosofujeme kladivem !
WHITESCORPIO
Mluvim k vam, drazi bezverci, k vam kdoz lamete kridla andelum a hledate cestu, jak prekonati sama sebe ... zde neni trh, ani misto narku ! ... bodnete do vosiho hnizda, zde se filosofuje kladivem !
WhiteScorpio

Nastenka: Dilo Shopenhaurovo a Nietzscheho, Vase hodnotne prispevky Anketa: pojetim sveho zivota predstavuji spise ...

Spratelene kluby:

Martin Heidegger - bytnost, bytí, čas a nicotnění

KLASICKÁ FILOSOFIE (od starověku po současnost)=náměty,otázky,debaty=

ATEISMUS a nevíra v posmrtný život

Křesťanství -- DEBATA a filosofování.

SMRT

Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
JAEGER --- 15:52:41 22.11.2004
WHITESCORPIO: ze byl tenhle fanatickej milovnik Smetany blbej jak stoudev, to vim, ale ze az tak...

WIREBORNE: :-)))
ZHAQ --- 15:18:43 18.11.2004
+ Životopis:

Friedrich Nietzsche
(15.10.1844 - 25.8.1900)
"Filosof s kladivem"

Friedrich Nietzsche, německý filosof, jeden z hlavních představitelů tzv. filosofie vůle (voluntarismu), přichází na svět 15. října roku 1844 v Röckenu u Lützenu jako syn evangelického pastora (podle ústního podání prý rodina pochází z polského hraběcího rodu).

Když je Friedrichovi pět let, umírá jeho otec - Friedrich pak vyrůstá vychováván výlučně ženami a v duchu protestantské zbožnosti: je chlapcem citlivým a fyzicky poměrně slabým, tělesné neduživosti se ale snaží vzdorovat otužováním a železnou sebekázní.

Vzdělání pak Nietzsche získává nejprve v proslulé internátní škole v Schulpfortě, kde se počíná jeho vroucí a nikdy nevyhaslý vztah k řeckému starověku, poté Nietzsche studuje klasickou filologii v Bonnu a v Lipsku.

Právě v Lipsku se Nietzsche poprvé setkává s duchovní silou, která na jeho myšlení, vedle lásky ke klasickému starověku, zapůsobí rozhodujícím způsobem - v antikvariátu se mu do rukou dostává hlavní dílo filosofa A. Schopenhauera "Svět jako vůle a představa": Nietzsche je okouzlen, Schopenhauerovu dílu zcela propadá.

Stejně jako dílo Schopenhauerovo působí na Nietzscheho dílo německého skladatele R. Wagnera, samo o sobě prodchnuté Schopenhauerovým duchem - Nietzsche se stává nadšeným "wagneriánem", ostatně, hudbu miluje a rozumí jí, sám se jí aktivně věnuje, dokáže celé hodiny dojímat a okouzlovat své posluchače klavírními fantaziemi.

Jako čtyřiadvacetiletý se Nietzsche na doporučení svého učitele Ritschla (který je nadšen drobnými filologickými pracemi Nietzscheho, psanými během studií) stává mimořádným profesorem klasické filologie na univerzitě v Basileji.

V roce 1870 Nietzscheho univerzitní dráhu na krátký čas přeruší prusko-rakouská válka - Nietzsche se jí účastní jako dobrovolný ošetřovatel, ale poté, co brzy vážně onemocní úplavicí, se vrací do Basileje - s podlomeným zdravím pak bude bojovat až do své smrti.

V roce 1871 vychází Nietzschův první větší spis, a to spis "Zrození tragédie z ducha hudby", v letech 1973-76 pak Nietzsche píše "Nečasové úvahy", z nichž je nejproslulejší zejména ta druhá, nazvaná "O užitečnosti a škodlivosti historie pro život", v níž se Nietzsche obrací proti nemírnému šíření historických poznatků, šíření, které hrozí zahubit skutečný život. Úvahou třetí, "Schopenhauer jako učitel" a čtvrtou "Richard Wagner v Bayreuthu" pak Nietzsche oslavuje své duchovní učitele, Schopenhauera a Wagnera, jako vychovatele k nové, zušlechtěné kultuře.

Brzy na to se ale Nietzsche během bayreuthských slavností z Wagnerem rozchází - vytýká mu především to, že se svým "Parsifalem" pokořuje před křesťanským ideálem popírání života (tedy pozemského života).

Po rozchodu s Wagnerem se Nietzsche odklání i od Schopenhauera a začíná spásu hledat ve vědě. V této době vychází pak jeho spis "Lidské, příliš lidské" (1878-80), věnovaný francouzskému mysliteli Voltairovi.

Rozchod s Wagnerem má ale i jiné důsledky - v roce 1876 se Nietzsche poprvé fyzicky zhroutí a musí požádat o jednoroční zdravotní dovolenou: brzy poté je pak na svoji žádost penzionován a v roce 1879 je na čas blízko smrti. Po svém penzionování Nietzsche odchází z Basileje a pobývá většinou v severní Itálii (v Janově, Turínu a Benátkách), na francouzské Riviéře a v létě pak nejvíce v Sils Maria ve švýcarském Engadinu.

Nakonec se ale Nietzsche uzdraví - po uzdravení pak napíše "Ranní červánky" (1881) a "Radostnou vědu" (1882) a během engadinského pobytu v zimě roku 1882 v něm pak začíná zrát jeho nejznámější dílo, nazvané "Tak pravil Zarathustra" - toto dílo má být básnickým ztvárněním Nietzschových filosofických myšlenek.

Kromě básnického ztvárnění chce Nietzsche svoji filosofii podat i ve formě systematické, tedy ve formě uceleného filosofického systému - Nietzsche má v plánu čtyřsvazkové dílo, nazvané "Vůle k moci. Pokus o přehodnocení všech hodnot". Toto Nietzscheho dílo ale nebude nikdy dokončeno, po Nietzscheho smrti je vydáno pouze ve fragmentární formě, a to nejen co se týče formy literární, nýbrž i co do myšlenkového obsahu (ostatně, Nietzscheho všechna pozdní díla jsou fragmentární, aforistická).

Úvodem k "Vůli k moci" má být Nietzschův spis "Mimo dobro a zlo. Předehra k filosofii budoucnosti" vydaný v roce 1886. Poté Nietzsche práci na svém hlavním díle přerušuje - důvodem je nové vydání jeho raných spisů a práce na knize "Genealogie morálky" (1887).

V těchto letech Nietzschova osamělost dosahuje svého vrcholu - je bez přátel, jeho knihy vycházejí takřka bez povšimnutí, od posledního vydání Zarathustry pak Nietzsche nenachází nakladatele a všechna svá díla si musí nechat tisknout vlastním nákladem.

V roce 1888 se Nietzsche vzepne ke svému poslednímu tvůrčímu vrcholu - jeho tvorba ale již nese znaky jeho budoucí osobní tragédie: nejprve Nietzsche definitivně zúčtuje s R. Wagnerem v dílech "Případ Wagner" a "Nietzsche kontra Wagner. Dokumenty psychologa", poté vzejdou z jeho pera dva divoké útoky proti křesťanství - "Soumrak model" a "Antikrist", a konečně na konci roku píše svoji značně emočně přepjatou autobiografii "Ecce homo".

Na počátku roku 1889 pak přichází tragédie - téměř slepý, tělesně i duševně vyčerpaný Nietzsche utrpí v italském Turínu paralytický záchvat (nejspíše jako důsledek dřívější luetické nákazy) - když se pak po dvou dnech probere z mdlob, rozešle svým známým i různým vysoce postaveným osobnostem dopisy tak zmateného a fantaskního obsahu, že musí být nakonec převezen nejprve do Basileje a pak na jenskou kliniku pro duševně choré - zde se pak o myslitele, jehož vědomí už navždy zůstane zastřené, pak po celých příštích dvanáct let bude starat je matka a později i sestra Elisabeth - smrt pak k Nietzschemu přichází 25. srpna roku 1900.
ZHAQ --- 15:17:36 18.11.2004
tak ještě nějaké výroky NIETZSCHEho:

Špatně pozoroval život ten, kdo neviděl i ruku,
která chrání tak, že usmrcuje.

Máme-li charakter, máme i svůj typický zážitek,
který se stále vrací.

Mudrc jako astronom. -Dokud ještě cítíš hvězdy
jako něco "nad sebou", chybí ti pohled poznávajícího.

Ne síla, ale trvání vysokého citu činí lidi
vysokými.

Kdo dosáhne svého ideálu, ten jej právě tím
překročí.

Leckterý páv skrývá před zraky všech svá paví
péra - a zve to svou pýchou.

Geniálního člověka nelze vystát, nemá-li ke géniu
ještě alespoň dvojí: vděčnost a čistotnost.

Stupeň a druh pohlavnosti člověka dosahuje až do
posledního vrcholku jeho ducha.

V mírových poměrech napadá válečnický člověk sám
sebe.

Svými zásadami chce člověk své zvyklosti
tyranizovat nebo ospravedlňovat nebo ctít nebo
pomlouvat nebo skrývat: dva lidé se stejnými
zásadami chtějí jejich prostřednictvím
pravděpodobně cosi zásadně odlišného.

Kdo sám sebou pohrdá, váží si sebe sama přece jen
alespoň jako pohrdajícího.

Duše, jež ví, že je milována, avšak sama
nemiluje, prozrazuje svou sedlinu: co je v ní
nejnižší, vyplouvá napovrch.

Věc, která se vyjasní, se nás přestává týkat.-Co
mínil onen bůh, jenž radil: "poznej sám sebe"
Mělo to snad znamenat: "Přestaň se sám sebe
týkat! Buď objektivní!" A Sokratés? A "Vědecký člověk?

Je strašlivé zemřít v moři žízní. Což musíte svou
pravdu hned tak solit, že už ani nezažene žízeň?
"Soucit se všemi" - byl by tvrdostí a tyranií "s
tebou", vážený sousede!

INSTINKT - Když hoří dům, zapomene člověk i na
oběd. - Ano, dožene to na spáleništi.

Žena se učí nenávidět tou měrou, jíž přestává -
okouzlovat.
WIREBORNE --- 13:53:49 10.11.2004
Jestlipak víte, jak tohle (shodou okolností správně) vysvětluje Shopenhauer?

http://www.novinky.cz/04/35/79.html
WIREBORNE --- 11:03:08 8.11.2004
Já bych měl básničku:

Občas mrkev
lepší pyje
bůh je mrtev
Nietzche žije
WHITESCORPIO --- 3:45:14 7.11.2004
venujte prosim pozornost nove ankete !
WHITESCORPIO --- 3:43:11 7.11.2004
jelikoz NYX zaziva krusne casy rozhodl jsem se usporadat humornou soutez pro nas, klubisty ... tak tedy, hledame nejstupidnejsi prispevek z oblasti filosofie, ktery se primo svym obsahem provinni proti Nietzschemu a Schopenhauerovi ... zadavam Vas jen o to, abyste sem nedavali vsechny stupidni prispevky, na ktere narazite ... preci jen neni zadouci mit tu cely NYX ... soustredte se proto na slovni perly mene funkcnich mozku ... zde se zdvorilostni meze nekladou ... proto se nebojte prihodit prispevky kohokoli ! ...
WHITESCORPIO --- 3:06:23 2.11.2004
ach ano ... jsem plne prostoupen Nietzscheovym protilidovym pesimismem ...
WHITESCORPIO --- 3:01:07 2.11.2004
Naše „moderní” filosofie: na ni ve 20. století velmi zapůsobil Friedrich Nietzsche, otec a hlavní filosofická autorita německého fašismu. Hlasatel hrubé síly, německé povýšenosti nad jinými národy, aristokratismu vybraných jedinců nad tupou, neuvědomělou masou. Kolik lidí i v naší tzv. moderní kultuře podlehlo Nietzscheovi, živili se jím, napodobili jej, dali se prostoupit nietzscheovstvím, zejména jeho otravným, tak v hloubi protilidovým pesimismem.
(Zdeněk Nejedlý: Za lidovou a národní kulturu. Z české literatury a kultury (1860 - 1960), Praha 1972, str. 322 - 323)
WHITESCORPIO --- 20:00:56 17.10.2004
krysa> :) ... potrebovalo by to tu trosku nakopnout ... navrhy vitany