Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?

kdo přijde

1 uživatel půjde

hledání


http://www.barborabalkova.cz

Výstava obrazů Barbory Bálkové z ucelených souborů Okna, Čas mezi světy a Portréty.

OKNA
Je souhrnný název pro sérii šesti pláten. Tento název je třeba chápat spíše v přeneseném slova smyslu. Okno je tu symbol, pomyslná brána, která odděluje dva prostory, otvor, kterým lze nahlížet dovnitř i ven. Můžeme se stát divákem v uzavřeném prostoru, jakoby samotnou součástí obrazu a jindy zase stojíme vně. Víceméně jde o vyjádření atmosféry místa v neopakovatelném prchavém zlomku času.

Což je patrné třeba v obraze Bosorka nebo Metro, kde je zachycen okamžik, který může trvat stejně jak zlomek vteřiny tak i celou věčnost, nebo také vůbec, protože snad jde jen o výplod fantazie, horečnatý stav či následek rozostření zraku při normálním vnímání reality. Jinak je to u obrazu Semafor, kde jde o čisté zobrazení skutečného místa, kde to cosi nepatřičného ztělesňuje silueta člověka, jakási stínová postava, která je zároveň branou do neznáma i něčím, co zakrývá skutečnost, co nám na obraze vlastně překáží v rozhledu do zobrazeného zšeřelého náměstí. Přesto samotná postava je středem pozornosti, i když ji tvoří jen nenašepsované plátno, takže je ve skutečnosti nenamalovaná a to, co je kolem se nakonec stává zbytečným, je jen jakýmsi prostředím pro to, aby se to „nic“ mohlo uskutečnit. V obraze Milenci se divák trochu nedobrovolně stává voyérem, když je vtažen do místnosti se dvěma lidmi v milostném objetí. Ti dva se odrážejí ve sklech okenních tabulek, takže jejich přítomnost je nám vlastně sekundárně zprostředkována, čímž je konkrétní dění zpochybněno.

ČAS MEZI SVĚTY
Soumrak je slovy Carlose Castanedy "doba mezi světy."

A soumrak je "můj" čas v "mé" krajině. V mé skutečné krajině, kde žiji a k níž mám vztah. Ta krajina pro mne mluví a nejlépe ji umím vnímat, když utichá, zkrátka, když ješte ani nespí, ani už nežije dnem. Ačkoliv je ten kus země skutečný, je v něm i kus ze mě. Kus ze mě je v tom kusu země. Mám tam kořeny, jsem s tím místem spjata. A tak maluju vize své vnitřní krajiny na tu reálnou část mezi dvěma malými obcemi na jihu Čech, která už vůbec není divoká, ač by chtěla být. Ale v čase mezi světy se tam ještě umí dít věci.

MANIFEE
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.