Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?

kdo přijde

1 uživatel půjde

hledání


Přednáší Martina Skála

Vstupné 150 Kč
Seminář vhodný pro odbornou i laickou veřejnost
www.psychopompos.cz

Pražský Kulturní komplex mezi Kafkou a Meyrinkem aneb proč se Josef K. nedostal do zámku a Athanasius Pernath vstoupil do místnosti bez dveří

V úvodu příspěvku se budu zabývat specifikou českého kulturního komplexu, který se rozhodně nevyznačuje přílišnou hrdostí, ale je provázen spíše pocity méněcennosti a křivdy. To může být výsledkem dlouhotrvající nadvlády cizích mocností, ať již se jedná o Lucemburky, Habsburky, Německý protektorát za druhé světové války nebo sovětskou okupaci. V tomto duchu poukáži i na blízkost kulturního komplexu ke komplexu otcovskému. Nicméně, přes tuto méněcennost se v českých duších skrývá tajemství, které můžeme vidět jako kompenzačně omnipotentní, tedy tajemství o jakési předurčenosti, zasvěcenosti či magičnosti české duše a země, která ležíc v srdci Evropy byla odpradávna křižovatkou kultur. Tento aspekt se snad nejzřetelněji objevuje v Praze.
Duch staré Prahy ovlivnil mimo jiné i dva známé autory Franze Kafku a Gustava Meyrinka. V další části příspěvku se podívám nejdříve na Kafkův zámek a poté na román Golem od Meyrinka, jako na iniciační román ukazující na již zmíněné předurčení či zasvěcenost české duše. Franz Kafka je svým rodem „typičtější“ Čech, byť židovského původu a hovořící německy. Poukáži zde na Kafkův negativní otcovský komplex a na vývoj jeho vztahu k náboženství. Myslím, že s podobnými postoji a zkušenostmi se můžeme v Čechách setkat u mnoha lidí. To se odráží i v Kafkově díle, ze kterého vyzdvihnu povídku Proměna a nedokončený román Zámek a nastolím otázku, proč se Josef K. nedostal na Zámek a Antanasius Pernath vstoupil do místnosti bez dveří.
Athanasius Pernath je hlavním hrdinou Meyrinkova Golema. Gustav Meyrink se narodil ve Vídni a do Prahy se přistěhoval až ve svých 15ti letech a strávil zde 20 let svého života. Byl nemanželským synem ministra Karla von Varnbülera, od něhož dostal bohaté jmění pro vstup do života. Nicméně se svým otcem nemohl vyrůstat. To tvoří protiváhu chudému Kafkovi, který měl otce ve svém životě naopak příliš. Pobyt v Praze Meyrinka inspiroval k napsání novely Golem, v níž hrdina prochází zasvěcením, dostává se do místnosti bez dveří a nakonec žije jako hermafroditní bytost v domě nazvaném Dům u poslední lucerny.
Na závěr příspěvku se vrátím k otázce, proč se Josef K. nedostal do zámku a Athanasius Pernath vstoupil do místnosti bez dveří a doplním ji otázkou, je-li tomu skutečně tak. Kafka psal svůj Zámek na sklonku života a tento román zůstal nedokončený, což přesně odpovídá jeho duchu a náladě. Dovoluji si nyní navrhnout interpretaci Zámku, jako království nebeského. Poukazuji na symboliku Zámku, rozpracovanou v Chymické svatbě Christiana Rosenkreutze a v jungově Červené knize v podobě mandaly se zlatým chrámem uprostřed, která symbolizuje bytostné já, jakožto cíl procesu individuace. V tomto smyslu je Kafkův Zámek podobný domu Athanasia Pernatha, ve kterém žije jako hermafrodit. Nicméně Kafka o tom hovoří daleko méně alegoricky, za to však velice osudově. Opravdu se Josef K. nedostal na Zámek, když Kafka v průběhu psaní zemřel a dostal se tedy do království nebeského? Co je obsaženo v části Zámku, která nebyla nikdy dopsána? To zůstává tajemstvím. Kafka vnímal Meyrinkův styl psaní jako „příliš dekorativní“ a tak se Meyrinkův hrdina může zjevně stát hermafroditem a jiný hrdina nalézá pod ovčím trusem skarabea, posvátného egyptského brouka, o kterém se zmiňuje i Jung v Červené knize v souvislosti s noční poutí slunce, což lze pozorovat i na ilustraci ze strany kap. V [HI iii (v) obraz b]. Jak by se nám četla Kafkova proměna při pohledu na tento obrázek? Hrdina se zde proměňuje v brouka, doslova „nečisté zvíře, které nelze obětovat“. Kafka zde ponechává interpretaci na čtenáři a my se můžeme jen dohadovat, zda je zde vyjádřen odpor, který k sobě Kafka cítil, zda se jedná o reakci na povolání Kafkova dědečka z otcovy strany, který byl židovským rituálním obětníkem (ritual slaughterer), či jsme zde svědky proměny ve Slunečního hrdinu při své noční pouti, Nekyi. Na to nám málo dekorativní Kafka ani česká duše nedá odpověď (jako se nikdy nedozvíme, zda byl Švejk blbec nebo génius).

PSYCHOPOMPOS
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.