Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?

kdo přijde

16 uživatelů půjde

hledání


Diktát připravený studentkou pedagogické fakulty UK k oživení znalostí pravopisu.

LAMPICZKA
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
EVVA --- 13:03:44 26.4.2013
nenechal jste nekdo v ut v Shadow kozenej obal na tel?je u me..
DLOUHA_POTVORA --- 16:38:14 24.4.2013
SAKJA_PANDITA: my děkujem za účast, ani jsme nečekaly (my, ženy:), že tam dorazí i někdo mimo naše známý :))
LAMPICZKA --- 11:52:03 24.4.2013
Děkujeme Míšo.
LAMPICZKA --- 11:50:16 24.4.2013
Jak Spytihněv ke štěstí přišel

Spytihněv, ztepilý Slovák s lišejem v obličeji, přesídlil z Bratislavy do Břeclavi, aby na tamějším institutu studoval umění. Kvůli byrokratům na studijním oddělní se na školu dostal jen stěží, kdyby byl býval nezfalšoval svůj občanský průkaz a přijímací zkoušky se zúčastnil včas, měl by to snazší. Studium se vůbec neslučovalo s jeho dlouhodobými cíli, ale kdyby nestudoval, doma by ho zlynčovali. Z Břeclavi byl absolutně zhnusen, počasí zde bylo vždy od Vánoc do Velikonoc velmi sychravé, jeho nuznou chaloupkou, kterou si sbil z dřevených prken, dennodenně zmítala vichřice, že v kamenném krbu ani nebyl s to rozdmýchat oheň. Nejednu noc strávil schován pod peřinou čta lyrickou poezii a snil, jak se odstěhuje na Staré Město pražské, ale nepohrdnul by ani Kobylisy. Velmi brzičko začal sípat a mízní lymfatické uzliny se mu zvětšily tak, že téměř nemohl polykat, při ranním vstávání vždy plival hleny skrze svůj vyviklaný zub. Poslední kapkou mu byly učitelovy požadavky, namísto van Goghových Slunečnic měli zpodobnit prezidenta Spojených států amerických, nejlepší výtvor si prý vyvěsí při příštím summitu. Děti lepě zavýskaly, Spytihněv na rozdíl od nich zesinal a ztěžka se zvedl, tisíce lidí na něj shlížely shůry. Jak tam tak stál, přemítal, zda ztropí scénu, nebo zda si bude stěžovat, ale nakonec se jen zeptal, zdali by z této činnosti nemohl dostat výjimku. Spytihněvovi spolužáci vytřeštili oči, učitel se zatvářil, jako by žvýkal pelyněk černobýl, poté vyzývavě zívnul. „Spytihněve,“ pravil, „pojď sem ke mně.“ Spytihněvovi se zatmělo před očima, samozřejmě věděl, že u toho bídáka z Litomyšle skončil, konec konců si nerozuměli již delší dobu. Vstal, sebral si z podlahy své potřeby, ale nezamířil ke katedře, jak se po něm chtělo, nýbrž naprosto nerozumně pryč. Cestou ke dveřím ze zdi strhal svůj výkres se slaměnkami a pomněnkami, který si chtěl vzít s sebou a který učitel svou neobjektivní kritikou minulý týden tak ztrhal. Má se samo sebou, že při útěku řádně praštil dveřmi. Kdyby neviděl svět rudě, možná by se neztratil, takhle zbloudil na cizí mýtinku, kde mu do očí vhrkly slzy, a zalykal se vzlyky. Už se necítil ani ukřivděn, ani vinen, jen unaven, protože nechápal, jak mohl sejít na scestí, když byl jinak tak zcestovalý. Kromě něj byly na mýtince ještě dvě houby - jedna úplně shnilá a scvrklá, druhá zase vypadala velmi raně. Neměl zbytí. Sotva je strávil, svět se mu začal vilně vinout a rozpíjet, jeho slzy se na něm třpytily a blýskaly jako drahokamy. Spytihněv byl úplně zbouraný, uvědomil si, že jeho problém je oproti kauzálnímu nexu kosmického řádu absolutně bezvýznamný a plytký, na světě je přece přesně dva tisíce tři sta padesát devět daleko větších problémů, než má on. Potichu si je vypočítával a pak sám sebe ze světa úplně smazal, že z něj zbyly jen kosti. Spolužáci se po něm počali večer shánět, našli ho v blízké mlýnici, kde se pokoušel semlít v obilí svou kresbu, přičemž na ni láskyplně hleděl svými rozšířenými zorničkami a rudými bělmy. Ze svého výletu už se nikdy nevrátil.
SAKJA_PANDITA --- 11:33:12 24.4.2013
Cau, jeste jednou dik! Ze svyho vysledku jsem byla natolik konsternovana, ze kdyz jsem dorazila za prateli, chteli si ten diktat taky napsat, tak se i stalo a pak jsme byli konsternovani spolecne:)
HEELENA --- 16:16:30 23.4.2013
bude vecere, tak predtim nejezte a dorazte hladovi:)