Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?

kdo přijde

2 uživatelé půjde

hledání


http://duncanct.cz/divadlo.html

,,,3 novoroční choreografie Lenky Bartůňkové a Petry Púčikové na společné téma REQUIEM,,,

„ Homunculus “

Choreografie: Lenka Bartůňková
Interpretace: Lotte Nouwkens, Petra Púčiková, Lenka Bartůňková, Eliška Kašparová, Janek Rous, Jan Březina, Petr Opavský

Hudba: Arvo Pärt
Scénografie: Lenka Bartůňková
Světelný design: Jan Komárek

Tělo jako objekt. Kus masa bez identity. Nástroj u kterého záleží jen na každém z nás, jak s ním zacházet a jak o něj pečovat. Mentalita a emoce spojené s jazykem těla a jeho reakcemi. Jedinečný komplex přírodního mechanismu a jeho originalita.
Myšlenka choreografie vznikla na základě fyzického zranění jednoho z interpretů a dalších zkušeností souvisejících s propojením těla a mentality ostatních účinkujících.

„Noci“

Choreografie: Petra Púčiková
Interpretace: Petra Púčiková

Hudba: Sluha samoob
Kostýmy: Mariana Novotná
Světelný design: Jan Komárek
Ve větru se houpe bezvládné tělo. Kusy ledových střepů se zaryly a nechtějí ven z těla mého. Sama na smyčce se houpu.

„ Dopis “ 11. května 1943

Choreografie: Lenka Bartůňková
Interpretace: Lenka Bartůňková, Viktor Konvalinka, Petr Opavský, Jan Březina

Hudba: Arvo Pärt
Světelný design: Jan Komárek
Poslední momenty života, poslední myšlenky a vzpomínky člověka odevzdávajícího svůj život za víru pro kterou žil. Dopis na poslední rozloučenou. Vzkaz všem, všem které miloval a byli součástí jeho života. Poslední slova, která již nemohla být vyřčena.
Requiem věnované jedné osobě z mé rodiny Antonínu Bobkovi, který společně se členy z odbojové skupiny Mašín a Balaban položil život za vlast v druhé světové válce roku 1943 ve vězení v Berlíně.

HOMEROUS
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.