Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?

kdo přijde

1 uživatel půjde

hledání


http://www.facebook.com/pages/Jeden-sv%C4%9Bt-Kladno/359140664105728

festival dokumentární filmů o lidských právech

Jeden Svět 2012

festival dokumentárních filmů o lidských právech

pořádá Člověk v tísni, o. p. s.

29. - 31. 3. 2012

Pohostinství Pod Vobrazem
nekuřácký salónek
Čs. Armády 1945
Kladno



Program:
29.3.
18:00 Přenašeč
20:00 Nedáme se umlčet

30.3.
18:00 Z popelnice do lednice
20:00 Láska v hrobě

31.3.
18:00 Černobyl – věčná noční můra
20:00 Film jako Brno

Přenašeč, The Carrier, Maggie Betts, USA, 88 min.

Zambijská dívka Mutina Mweemba snila jako dítě o tom, že se vdá za milujícího muže, společně s ním bude vychovávat děti a připraví jim podmínky pro co nejlepší život. Když pak potkala Abarcona, muže ze vzdálené vesnice, myslela si, že se její sny začínají plnit. Až po svatbě zjistila, že Abarcon žil v polygamním manželství a že ji nečeká vysněný láskyplný manželský život. Příliš pozdě na to, aby se mohla vrátit. Než se stačila s novým prostředím sžít, do chodu rodiny zasáhla další hrozba – pro ně neznámá nemoc AIDS. Nemoc vážně narušuje vztahy v rodině, a když v této situaci Mutina otěhotní, její životní situace se ještě více zkomplikuje. Režisérka Maggie Betts představuje intimní portrét rodiny a komunity, která je lapena do pasti nevyléčitelné choroby a zoufale se snaží od této hrozby ušetřit alespoň nejmladší generaci. Dokument, jehož lyrický styl vyprávění kontrastuje s krutou neúprosností nemoci, je výpovědí o současné Africe, která se snaží pochopit a překonat vlastní nepříznivý osud.


Nedáme se umlčet, (Zero Silence), Jonny von Wallström, Javeria Rizvi Kabani, Alexandra Sandels, Sweden, 57 min.

V roce 2011 vyšli obyvatelé arabských zemí do ulic bojovat za svá práva. Tvůrci snímku zaznamenali několik příběhů mladých lidí, kteří už nedokázali déle mlčet. Film začíná v Tunisku, kde plamen tzv. „arabského jara“ zažehl svým protestním sebeupálením Mohammed Bouazizi. Aktivní účastnice tuniských demonstrací Lilia vzpomíná na krvavé střety s policií a jako největší přínos revoluce označuje to, že se dnes lidé již nebojí svobodně vyjadřovat. Průběhem „twitterové revoluce“ v Egyptě provázejí tři známé egyptské tváře, blogger Wael, fotograf Hossám a novinář Imrán. Zdůrazňují roli, kterou sehrála nová média. Po protestech v Tunisku a Egyptě vyšli lidé do ulic také v Libanonu. Studentka Saja či mladá spisovatelka Rebecca připomínají, že v jejich zemi demonstranti požadovali po své vládě především ukončení vleklých náboženských sporů mezi křesťany a muslimy. Snímek dotočený v létě 2011 nabízí ucelený pohled na průběh revolucí ve třech různých zemích a ukazuje až překvapivě velké množství shodných rysů mezi jednotlivými protesty.

Z popelnice do lednice, (Taste the Waste), Valentin Thurn, Germany, 88 min.
Než se zelenina dostane z pole na váš talíř, nejméně polovina jí skončí na skládce. To znamená každé druhé rajče či hlávkový salát. Zní to neuvěřitelně, ale bohužel je tomu tak. Nemluvě o tom, že zemědělství produkuje třetinu skleníkových plynů. Stačí se podívat do odpadních kontejnerů supermarketů či do nejbližší popelnice, abychom zjistili, v jak obrovské míře plýtváme jídlem. Režisér Valentin Thurn předkládá ve svém snímku znepokojivá a alarmující fakta o našem vztahu k jídlu a zároveň hledá možnosti, jak tuto situaci zlepšit. Na příkladech „odpadkové potápěčky“ zachraňující vyhozené jídlo ze supermaketů, amerického antropologa, který založil komunitu lidí najímajících si konkrétního farmáře k pěstování zeleniny, a řady dalších ukazuje možné cesty, jak plýtvání potravinami zastavit. Pokud bychom ho omezili o polovinu, mělo by to na produkci skleníkových plynů podobný efekt, jako kdyby ze silnic zmizelo každé čtvrté auto.


Láska v hrobě, (Love in the Grave), David Vondráček, Czech Republic, 74 min.

Hrdiny časosběrné lovestory Davida Vondráčka jsou Jan a Jana, dva lidé bez přístřeší, kteří našli domov na opuštěném evangelickém hřbitově v pražských Strašnicích. Hřbitovní zeď a vzrostlé stromy představují fyzickou i metaforickou hranici dvou světů. Pro Janu hřbitov s relativně komfortním bydlením v hrobce představuje bezpečí, ale i past, odkud se nedokáže vymanit. Na začátku natáčení oba mluví o tom, že si obstarají doklady a zlepší svůj život, ale úměrně s tím, jak se ve skutečnosti jejich situace zhoršuje, pokračují na cestě k sebedestrukci. Správa hřbitova ohlásí rekonstrukci a oni místo hledání nového přístřeší více pijí a odmítají pomoc. „Skončím, jak skončím, to je moje svobodné rozhodnutí,“ říká Jana a důsledky její falešné pýchy na sebe nenechají dlouho čekat. Dokument nezavírá oči před nepříjemnými aspekty bezdomovectví a ukazuje, kam až člověka může dovést nefunkční rodinné zázemí či osobní tragédie.

Černobyl – věčná noční můra, (Chernobyl 4 Ever), Alain de Halleux, Belgium, France, 55 min.
Belgický dokumentarista Alain de Halleux se ve svém snímku vrací do roku 1986, kdy téměř polovinu Evropy zamořil jedovatý spad po výbuchu čtvrtého reaktoru černobylské jaderné elektrárny. Třicetikilometrová zóna kolem epicentra výbuchu je následkem exploze tak kontaminována, že bude dlouhá staletí zcela neobyvatelná. Film se věnuje také „dětem Černobylu“, generaci narozené ve druhé polovině 80. let, která často trpí vážnými zdravotními problémy. To je případ Julie, mladé bubenice ukrajinské rockové skupiny Asfalt. Na rozdíl od většiny mladých Ukrajinců a Ukrajinek se společně s dalšími členy kapely o černobylskou tragédii živě zajímá, což se odráží i v textech jejich skladeb. Režisér ve filmu využívá také záběry z hyperrealistické počítačové hry Stalker, která s mrazivou autenticitou zachycuje pochmurnou atmosféru zóny zamořené radioaktivitou. Dokument přibližující dopady jaderné katastrofy na další generace nabývá v souvislosti s nedávnou tragédií ve Fukušimě na nepříjemné aktuálnosti.

Film jako Brno, Big as Brno, Vít Klusák, Czech Republic, 63 min
Prvního května loňského roku se v Brně konal každoroční pochod neonacistů. Jako reakce na něj vznikla iniciativa BRNO Blokuje, neformální seskupení lidí, které spojil dohromady cíl nenásilně trasu pochodu zablokovat. Dokumentarista Vít Klusák a šest jeho studentů a studentek z pražské FAMU natočili různé aspekty onoho dne. Klusák se zaměřil na televizního reportéra, pro kterého „bez konfliktu není reportáž“. Jan Strejcovský portrétoval neonacisty, zatímco Kristýna Bartošová se zaměřila na blokádníky. V příspěvku Romové nechává Robin Kvapil zaznít anonymní ostře xenofobní dopis adresovaný ředitelce Romského muzea. Lukáš Senft se věnoval policistům, Natálie Císařovská se od pochodu posunula a zachytila prvomájové akce politických stran a ještě dále se vydal Andran Abramjan, aby se k prvomájovým událostem vyjádřil pomocí zvířat v zoo.


ELEMENT_CEZET
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
ELEMENT_CEZET --- 15:24:56 6.3.2012
DOPROVODNÉ AKCE:
Středočeská vědecká knihovna v Kladně
1.3.-3.4. Namibie, výstava fotografií a výrobků z místní chráněné dílny (prodej bude probíhat během festivalu)
21.3.17.00 Přednáška Karolíny Fojtové „Cestování po Namibii a nahlédnutí do chráněné dílny“

PŘEDPROJEKCE:
14.3. 19.00 Tři dary (Pod Vobrazem, Čs. Armády 1945, Kladno)
16.3. 19.00 Solartaxi + afterparty Dj eLeMeNT (Auto Da Fé, Ocelářská 1793, Kladno)
20.3. 19.00 Vnoučata kubánské revoluce (Česká čajovna, U školy 121, Nové Strašecí)