Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Co vam prave prislo za dementni maily?
DANYSEK
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
AFRAM --- 10:20:12 28.6.2002
Projev presidenta Kubánské republiky Fidela Castro Ruz na mimořádném zasedání Národního shromáždění lidové moci. Kongresový palác, 26. června 2002



Soudružky a soudruzi,



vše již bylo řečeno a mnohem lépe, než bych do mohl říci já. Mohu nanejvýš vše shrnout a zamyslet se nad některými aspekty.

Ve dnech, kdy se ujal úřadu, jsme si nepřáli s novým presidentem Spojených států žádné řečnické výměny. Třebaže jsme, pokud jde o jeho politiku vůči Kubě, neměli nejmenší pochybnosti, nepovažovali jsme za užitečné hodit první kamenem. Hodlali jsme být trpěliví.

Ve Spojených státech se dostala k moci extrémně pravicová skupina a my jsme věděli o jejích ujednáních s miamskými mafiánskými skupinami a závazcích, uzavřených ještě před volbami s cílem zlikvidovat kubánskou revoluci, nevyjímaje ani fyzické odstranění mé osoby. Ke všemu náhodou právě oni rozhodli volebním podvodem o Bushově zvolení presidentem.

V první etapě se odehrály obvyklé protikubánské útoky v Ženevě. Nic nového, jen metody nátlaku na delegace v Komisi pro lidská práva byly hrubší, než obvykle.

Téměř celý první rok proběhl bez mimořádných novinek: nejvýznamnějšími událostmi v bilaterálních vztazích bylo tradiční rétorické napadání Kuby, jednání ALCA (Dohody o celoamerickém volném obchodu) v Quebecu a Bushův nešťastný odkaz na Martího myšlenky při této příležitosti, který vyvolal příliv dopisů od kubánské mládeže a dětí, jež presidentovi Spojených států s největší možnou zdvořilostí vysvětlily, kdo byl náš národní hrdina a jak smýšlel.

V mezinárodní oblasti bylo ranným signálem světu o představách, stylu a metodách nové administrativy hegemonické supervelmoci rozhodnutí budovat protiraketový atomový štít, odmítnutí kjótských ujednání a ohlášení vysokého rozpočtu na rozvoj nových a dokonalejších zbraní v době, kdy již neexistovala studená válka.

Mezinárodní ekonomika začala vykazovat nejrůznější symptomy, budící obavy: všechny ukazatele a prognózy se staly pesimistickými. Svět vstupoval do nejisté a až zarážející recese. Hlavní produkty, z nichž žije naprostá většina národů třetího světa, prodělávaly hluboký propad, zatímco neoliberální globalizace, nucená privatizace, zahraniční zadluženost a ceny ropy dosáhly vrcholu.

Za této situace došlo k tragickým, absurdním a neospravedlnitelným událostem z 11. září. Svět jednomyslně podpořil americký lid a projevil mu solidaritu. Ať byly chyby a nesrovnalosti v zahraniční politice administrativ té země jakékoli, nikoho neponechala chladným bezohledná vražda milionů nevinných Američanů, narozených v USA, nebo pocházejících z nejrůznějších jiných zemí.

Byl to čas na spytování svědomí, nikoli na rozdmychávání, násobení a kapitalizaci absurdní nenávisti, hromadící si po celá desetiletí. Supermocný národ měl zachovat rozvahu, zbytek světa měl být statečný. První záviselo na vedoucích činitelích, druhé, na zdravém rozumu a cti. Takové vlastnosti nejsou příliš hojné. Nestalo se jedno, ani druhé. 20. září, 9 dnů po odporném teroristickém aktu, vyhlásil nejmocnější (stát) světový převrat, když ve válečnickém duchu prohlásil, že všechny země si musí zvolit mezi možností být jeho spojenci, nebo jeho nepřáteli. Spojené národy ztratily tu malou autoritu, jíž jim dávala Charta, zatížená tím nejvíce protidemokratickým nástrojem - vetem. Zbývajích cca 184 států, které obvykle hlasují o téměř vždy ušlechtilých dohodách, jež se ovšem nikdy nerealizují, přišlo i o právo na svůj hlas.

Od té doby je slyšet jen ohlušující rachot iracionality, výhrůžek a zbraní.

Ekonomické krize a jejich následky, chudoba a hlad, se násobí. Egoismus sílí, solidarita slábne. Nemoci, leckdy horší než samotné války, hrozí vyhubením celých regionů. Ekonomické vědy stojící před problémy, které si nikdy ani nedokázaly představit, jsou spoutané pojmy a kategoriemi, jež je jako těžký balast utápějí v moři nejistoty a bezmoci. To je to, co se naučily na velkých a vážených universitách společenského a ekonomického systému, který vzešel z dnes anachronického světového impéria. Politika přestala být iluzí ušlechtilého a užitečného umění, o němž vždy snila a jímž se ospravedlňovala, a stala se banální a zdiskreditovanou zábavou. Je to velká, avšak nikoli neřešitelná tragédie. Sama neudržitelnost systému povede lidský rod k hledání řešení.

S nohama opět pevně na zemi, máme my Kubánci na omezeném kousku planety, kde leží naše země, právo těšit se privilegiu splněné povinnosti. Jsme plodem velkých událostí a dějinných hnutí, které se odehrávaly po mnoho století. Koloniální a otrokářské společnosti, jež existovala ještě před něco více než sto lety a v níž se nejbohatší kreolské vrstvy vyznačovaly silnými anexionistickými a protinezávislými názory. Třicetiletého titánského boje vedeného sílícím vlasteneckm uskupením, které mělo na dosah naplnění svého cíle. Národa, který prodělal intervenci Spojených států, zocelil se vytrvalostí a hrdinstvích svých nejlepších synů, byl zrazován a prodáván, smýkán nekonečně mocnějšími silami. Dnes jsme malou, nezávislou a absolutně svobodnou zemí, pevně stojící proti nejsilnější imperiální mocnosti v dějinách, která nemá žádný sklon k mírumilovnosti a respektování práv národů.

Tak výjimečný případ není zapsán do žádné knihy. Z hluboké propasti minulosti vzešly myšlenky, pocity a síly, jež nás vedly, díky nimž jsme se zde udrželi a udržíme se.

Po hanebné akci v Ženevě, při níž vláda Spojených států hrubým nátlakem a s minimálním rozdílem hlasů dosáhla Pyrrhova vítězství, došlo v květnu k nebezpečným událostem: 6. 5. nás vláda USA obvinila z výzkumu pro výrobu biologických zbraní, 20.5. následovaly Bushovy projevy ve Washingtonu a Miami, 21.5. je Kuba znovu zahrnuta do seznamu zemí podporujících terorismus, 1.6. Bushova neslýchaná prohlášení ve West Pointu.

20. května věnoval president Spojených států celý jeden den Kubě a revoluci. Jaká čest! Myslí na nás, tedy existujeme!

Nevím, kdy píše president Spojených států své projevy, kdy pověřuje touto prací některého ze svých blízkých poradců, nebo zda jsou to hybridy obojího. V každém případě bývají neoddělitelnou součástí takových projevů arogance, demagogie a lež. Toho dne přednesl dva: jeden v Bílém domě a druhý v Miami. O svém protivníkovi hovořil s despektem, urážlivě a neuctivě. Nejdůležitější (však) nebyly urážky. Když někomu chybí argumenty, nezbývá mu, než uchýlit se ke lži a urážkám. Podstatné jsou jeho temné záměry, jeho šílené plány a jeho iluze.

Příkladem nepochopitelné falše a neúcty k mezinárodní veřejnosti je projev v Bílém domě, kdy pan Bush klidně tvrdil, že Spojené státy, jejich spojenci a přátelé vydobyly svobodu zemím, jako je JAR.

Celý svět ví, a nové generace by měly vědět, že o konci apartheidu bylo rozhodnuto v Cuitu Cuanavale a na jihovýchodě Angoly, za účasti více než 40 tisíc kubánských bojovníků, kteří na této frontě působily spolu s angolskými a namibijskými vojáky. Administrativy Spojených států vyzbrojily Savimbiho, který rozséval miliony min a zabil statisíce civilních obyvatel. Jako komplicové mlčely o tom, že JAR je sedminásobným majitelem jaderných zbraní, neboť doufaly, že by se mohly použít proti kubánským jednotkám.

Bush míchá svá přání s nejroztodivnějšími fantaziemi.

\"Před 100 lety vyhlásil hrdý lid na Kubě nezávislost a Kuba se vydala cestou demokracie. Scházíme se zde dnes, abychom oslavili toto významné výročí.\"

Pro něho vůbec neexistoval Plattův dodatek a vše, co představoval, podvod, zrada, právo na intervenci, urážka svrchovanosti Kuby. Neexistovaly ani dějiny.

Hovořil o \"Petru Panovi\", svém dnešním ministrovi. Ale neřekl, že v rámci stejnojmenné monstrózní operace, organizované úřady Spojených států na podkladu cynické a odporné lži, bylo ze země ilegálně odvezeno 14 000 kubánských dětí.

Hned nato vypráví melodramatickou historku o kubánském chlapci, který se dostal do USA v roce 1995 ve věku 10 let a za několik týdnů se má stát absolventem střední školy Senior High School v Miami a prvním z oné stáje, který vstoupí na Harvardskou universitu. Neměl a ani nemohl mít nejmenší špetku upřímnosti nezbytné k tomu, aby přiznal, že pouze dítě pocházející z Kuby - jediné země na západní polokouli, kde jsou od předškolních zařízení zapsány všechny děti, z nichž 100 % dokončí šestou třídu s dvojnásobkem znalostí v jazyce a matematice, jak prokázalo UNESCO - se po několika dalších letech studia dostane na Harvard. Nejde o emigranta z jiné Latinskoamerické země, odchovaného veřejnou školou, ani o americké indiánské nebo černošské dítě.

Okamžitě dodává, že na Kubě nikdo nic nezískal, \"pracující, rolníci ani kubánské rodiny, jen bídu a izolaci\".

Ani se nepokouší vysvětlit, proč tedy čtyři desetiletí agresí, terorismu, blokády a hospodářské války vedené Spojenými státy, k jejichž odvrácení bylo zapotřebí velké dávky politického uvědomění, kultury, hrdinství a podpory lidu, nedokázala revoluci, která prý lidu nic nedala, zničit ani naprosto nijak oslabit.

Mezi jinými povrchnosti pan Bush dodává, že zatímco všechny národy této polokoule zvolily cestu demokracie, já jsem zvolil \"pro Kubánce, kteří říkají, co si myslí, vězení, mučení a exild\". Toto pomlouvačné tvrzení o používání mučení v naší zemi vyslovuje právě hlava státu, který ve speciálních školách vychoval desetitisíce Latinoameričanů, zodpovědných v téměř všech zemích naší polokoule za statisíce případů mučení, zmizení a úmrtí. Naši pracovníci bezpečnosti nikdy nebrali lekce u tak zkušených učitelů. Kdyby mohl pan Bush dokázat jediný případ mučení na Kubě za více než čtyři desetiletí trvání revoluce, byli bychom ochotni postavit zlatý pomník k uctění jeho památky, jako nejméně prolhaného ze všech lhářů světa, i kdybychom měli roztavit sbírky našeho numismatického muzea.

Kdo je do hloubky obeznámen s naší vlastí a její dlouhou a nešťastnou historií ví, že etické zásady revoluce, ty jež vysvětlují její mimořádnou sílu a odolnost, se naprosto liší od zásad pana Bushe.

Ve (svých) nevhodných projevech z 20. května, uvedl:

\"Má administrativa bude rovněž hledat cesty k modernizaci rozhlasové a televizní stanice Martí\".

Jak je vidět, zatímco Kuba věnuje v televizi každý den větší počet hodin programům pro školy a pro (tzv.) Universitu pro všechny, a vynakládá prostředky na celostátní rozšíření vysílání vzdělávacího kanálu, jenž si získává rostoucí vážnost a podporu našeho lidu, vláda Spojených států vedle urážlivého užívání jména naší nejposvátnější historické osobnosti slibuje, že bude investovat do modernizace rozhlasových a televizních stanic, které mají urážet naši kulturu a šířit v naší zemi desinformace, lži, jed a rozvrat.

V záchvatu jakéhosi delíria přiznává ohromeně, že četl - ovšem nikdo neví, kde - že v této moderní době kubánský režim zakazuje prodej počítačů veřejnosti. Hovoří o nás, jako bychom byli bohatou a rozvinutou zemí.Nikoho ovšem ani nepadlo mu říci, že Kuba je v této chvíli jedinou zemí na naší polokouli, možná včetně Spojených států, kde sto procent škol a výchovných zařízení od těch předškolních až po poslední ročník univerzity, má i přes tvrdou a krutou hospodářskou a technologickou blokádu, uvalenou na náš lid, aby se mu znemožnil jakýkoli pokrok na tomto poli, k dispozici počítačové třídy a učitele.

Pan Bush by mohl být oprávněně ohromen, kdyby byl schopen uvěřit, že naše země je možná dnes jedinou na planetě, která usiluje o dosažení komplexní všeobecné kultury a v níž člověk se znalostmi jediného univerzitního oboru bude za pár roků považován na funkčního analfabeta. Pak budeme moci soutěžit s občany Spojených států a dalších rozvinutých zemí nejen v možnostech komunikovat po internetu v několika jazycích, ale také v úrovni vzdělání a kulturnosti. Cennější by bylo, kdyby připravovali děti a mládež své země pro tuto nedalekou budoucnost a zvlástě kdyby je chránili před ničivými a ochromujícími důsledky komerční reklamy, vedoucí ke konzumním návykům.

A ještě něco hanebného a pepřípustného: pan Bush tvrdil, že \"až Kuba začne uplat
MRUCH --- 17:06:08 26.6.2002
navic co tak koukam, tam jim docela hapruje cestina (vyjadrovani) jak v tom mailu, tak na dotycne strance.. ze se nestydej, chodit s tim mezi lidi :(
MRUCH --- 17:04:59 26.6.2002
X-Mailer: SMTP 1.0

Muzes podekovat jednomu ze svych znamych, ktery se zucastnil akce hotelu spojenych v systemu Inter Card nabizejicich ubytovani zdarma a vyplnil tvou emailovou adresu.
Pouze ted v ramci nasi specialni akce je mozne obdrzet hotelovy sek Inter Card spolu s dalsim sekem gratis!
Staci jen kliknout na tento link:
http://www.inter-card.org/register3.php?lang=3&numer=9000000000313993
a vyplnit registracni formular a ziskas svuj hotelovy sek na 14 noci zdarma do nekolikaset hotelu v Ceske Republice, Slovensku, Polsku, Rakousku, Chovatsku a Madarsku.
Podivej se na nasich strankach kolik vyuzitim naseho seku ziskas a vyber si hotel z nasi nabidky:
www.inter-card.org/cz
K objednanemu seku pridame dalsi gratis. Mnozstvi techto balicku je omezena. Rozhoduje poradi prihlasek.


----- informace---------
Mezinarodni akce Inter Card se ucastni nekolikset hotelu z Polska, Chorvatska, Ceske Republiky, Slovenska, Madarska a Rakouska.
Jestlize disponujes hotelovym sekem Inter Card, muzes v techto hotelich stravit az 14 noci zdarma i s partnerem.

MT Media Group s.r.o


tak fakt dekuju kamaradum, mam o spam postarano :(
AFRAM --- 9:22:39 24.6.2002
mruch:-))) predpokladas spravne, navic to doslo na oficialni adresu instituce, urcenou pro informace pro verejnost.-)))
MRUCH --- 8:33:44 22.6.2002
AFRAM: pocitam, ze nejsi Petr a dotycneho Rudolfa neznas.. ? ;-))
COROZ --- 12:31:06 21.6.2002
Nazdarek hosi,

jedna holka se mi sverila, ze by si to chtela rozdat s nekolika borcama
najednou. Nevite o nekom kdo by mel o neco takovyho zajem ? Pokud ne
zkuste, obeslat znami - treba kolejniky - snad se nekdo najde ;-)))

Neni to zadna prdel - ona to mysli vazne, takze o nejaky kecalky, prudice
a bodobny osloidy nema zajem - jenom vazny nabidky.

Lovu zdar ;-)
AFRAM --- 12:18:18 21.6.2002
bramborka - podle mne to je skryty reklamni spaming na ty sexstranky - ten clovek ten majl poslal na informacni schranku nasi firmy.....
BRAMBORKA --- 14:43:20 20.6.2002
AFRAM --- --- 14:41:37 20.6.2002 :)))))))) to je teda ultradementní mejl.. :))))))))))
AFRAM --- 14:41:37 20.6.2002
Ahoj Petře,

jak se máš? Dneska je zase venku pěkně, co říkáš? Zavolám ti dříve než v pátek, zorganizovat tu párty... Jinak zde nemám nic novýho. Koukal jsem se na webu po nějakém sexu a našel jsem celkem pěkný stránky na www.modernisex.cz. Můžeš tam chatovat, jsou tam taky živá videa, obrázky a tak podobně. Je to jako sex ráj :-) Možná by ses tam chtěl podívat, myslím že by se ti to líbilo...

Jo, musím končit, ozvu se ti. Mimochodem, viděl si futbal Itálie - Korea? Mně se to líbilo, tobě taky?

Tak čau!

Rudolf
AFRAM --- 14:39:03 20.6.2002
opet mi psali kubansti soudruzi, zrejme abych videl, jak by taky mohl vypadat volebni system :)))


CHARAKTERISTICKÉ RYSY KUBÁNSKÉHO VOLEBNÍHO SYSTÉMU A SYSTÉMU LIDOVÉ MOCI.



· Všeobecná, automatická a bezplatná registrace všech občanů od dovršení 16 let věku.

· Kandidáty navrhují sami voliči. Vzhledem k existenci jediné strany v zemi, která navíc není stranou volební, zakazují kubánské předpisy, aby se tato strana podílela na navrhování kandidátů. Tato pravomoc, kterou mají v jiných systémech politické strany, byla proto svěřena samotným voličům, kteří ji vykonávají na veřejných shromážděních v každém volebním obvodu, který je základním prvkem celého systému.

· Kandidáti nesměji vyvíjet žádnou aktivitu ve prospěch své kandidatury. Tento úkol je svěřen výlučně volebním komisím, které ho vykonávají s ohledem na jeho přísně etický a občanský obsah, bez jakéhokoli upřednostňování. Důraz je kladen výlučně na význam výkonu hlasovacího práva a na etické a morální hodnoty, jež by měl kandidát mít.

· Volební urny jsou symbolicky střeženy dětmi a mladými pionýry, za přítomnosti obyvatel jsou zapečetěny. Sčítání hlasů je prováděno veřejně a okamžitě je známo, který kandidát byl zvolen. Při tomto aktu mohou být přítomni rovněž zástupci domácího i zahraničního tisku, diplomaté, turisté a kdokoli další si přeje.

· Ke svému zvolení musí kandidát získat nadpoloviční většinou hlasů. Kandidát je zvolen pouze obdrží-li více než 50 % platných odevzdaných hlasů. Nezíská-li je žádný kandidát, postupují do druhého kola dva kandidáti, kteří obdrželi nejvíce hlasů.

· Hlasování je svobodné, rovné a tajné. Jde o ústavní právo, které stanoví, že všichni kubánští občané mají právo volit a být voleni. Jde o občanské právo a povinnost, které jsou vykonávány dobrovolně. Protože neexistují volební seznamy, hlasuje se přímo pro vybraného kandidáta. Hlasovací lístek může být neplatný, nebo může být odevzdán nevyplněný, což znamená, že lze nehlasovat pro žádného kandidáta.

· Všechny zastupitelské orgány státní moci jsou volené a obnovitelné.

· Všichni zvolení zastupitelé jsou povinni zodpovídat se ze své činnosti svým voličům.

· Všichni zvolení zastupitelé jsou v jakémkoli okamžiku svého funkčního období odvolatelní.

· Delegáti a poslanci nejsou profesionálové, a tudíž nepobírají za tuto svou činnost plat. Každý zvolený zastupitel nadále pobírá pouze plat, který mu přísluší za pracovní činnost v zaměstnání, jež vykonává.

· Vysoká účast občanů na volbách. Všech volebních procesů od roku 1976 se účastnilo přes 95 % voličů. Při posledních volbách poslanců 11. ledna 1997 byla volební účast 7.931.229 voličů, tj. 98,35 % z celkového počtu voličů, platných hlasů bylo 94,98 %. Neplatných bylo 1,66 % volebních lístů. Nevyplněných volebních lístků bylo odevzdáno 3,36 %.



Další charakteristika kubánského volebního systému:



· Je to systém všeobecný. Poslanci Národního shromáždění jsou voleni na pětileté období. Při každých volbách dochází k obměně více než 50 % poslanců.

· Svou skladbou parlament zastupuje nejrůznější složky kubánské společnosti V současnosti 145 poslanců Národního shromáždění pracuje přímo ve výrobě a službách, 31 ve zdravotnictví, 33 ve školství, 26 v oblasti výzkumu, 30 pochází z odborových organizací, 7 z Výborů na obranu revoluce, 12 z Federace kubánských žen, 6 z Národní asociace malých rolníků, 7 poslanců studuje, 3 jsou pastory, 14 patří mezi spisovatele, umělce a pracovníky kultury, 16 působí v oblasti tisku, rozhlasového a televizního vysílání, 35 je příslušníky Revolučních ozbrojených sil a Ministerstva vnitra, 67 je vedoucími a politickými pracovníky strany a Svazu mladých komunistů. 27,6% z celkového počtu poslanců tvoří ženy.

· Je volen jeden poslanec na každých 20 000 obyvatel, nebo skupinu větší 10000. Současné zákonodárné shromáždění je tvořeno 601 poslanci, což zaručuje proporcionálně vysoké zastoupení obyvatelstvy v parlamentu.

· Průměrný věk poslanců parlamentu je 45 let, 78,38 % má vysokoškolské vzdělání, 18,47 % všeobecné středoškolské, 2,99 % odborné středoškolské a pouze jeden poslanec má základní vzdělání.

· V Národním shromáždění jsou zastoupeny všech územní obvody. K naplnění této důležité zásady zákon stanoví, že z každého obvodu, bez ohledu na počet obyvatel, jsou voleni minimálně dva poslanci. Nad tento počet jsou další poslanci voleni proporcionálně k počtu obyvatel. Zákon rovněž stanoví, že až 50 % musí být členy Obvodních shromáždění, jsou tedy delegováni volebními obvody a musejí mít bydliště na jejich území. Volební obvod má 600 - 3000 obyvatel.



Proces volby delegátů do Obvodních shromáždění vychází ze zásady, že je kandiduje a volí obyvatelstvo. Kandidatura je navržena na veřejném shromáždění voličů, kteří své kandidáty navrhují přímo, a schválen je kandidát s největším počtem hlasů. Zákon stanoví, že na místo každého delegáta musí být nominováni nejméně dva a nejvíce osm kandidátů.



Národní shromáždění volí z řad poslanců Státní radu i jejího předsedu. Předseda Státní rady je hlavou státu a předsedou vlády.



To znamená, že předseda kubánské vlády musí projít dvěma volebními procesy. Nejprve musí být ve svobodném, přímém a tajném hlasování zvolen obyvatelstvem za poslance, a poté musí být rovněž přímým, svobodným a tajným hlasováním zvolen poslanci do funkce.