Marie Iljašenko a Tereza Riedlbauchová v Paměti:

[http://mageo.cz/home/NATASHA/cervenPamet.jpg]

tam pošli něco blbýho a raduj se, jak vostatním pomohls.. a třeba to i vyhraješ, hehe

NATASHA: tak někomu stačí k radosti málo… já teda fakt nevím, proč bych měl mít radost z toho, že nějaký/á XY vyhrál/a literární soutěž. A ty peníze? Pokud nejsou moje, má to ve vztahu k mé radosti též určité hranice, to ti teda povim. Nejsem ještě tak zdatný františkán. Nicméně máš pravdu, cesta je vytyčena, jen se na ní udržet a nebudit pohoršení. :)

VINCENT_BU: Ty to máš teda složité. Já mám radost, když se v poezii děje něco dobrého, a vůbec se to nemusí dít kolem mne.

:)

NATASHA: nemohu, Natasho. i kdyby nic jiného, a toho jiného je věru pořád dost, už jen pomyšlení na to, že bych svou účastí ohrozil – třeba, třeba – i Tvé ocenění, mi svazuje ruce. promiň, ale s takovým rizikem do soutěže nepůjdu. a pokud neohrozil, proč bych se někam hlásil? jedině dělat stafáž, pravda, to by možná šlo…

(Kéž by tak bylo lze žít a psát i bez výhry… bez výhry v Drážďanech, nutno dodat, protože výhra v Praze je k ničemu. Proč nejsou Drážďany v Praze?)

O té pozici. To není o pozici. To je o tom, že ty další básně jsou objektivně slabší, pokud má soutěž něco znamenat. Dotace tomu dodává hmatatelnost.

:)

VINCENT_BU: Myslím, že málokdo bude vyvozovat svou pozici na poetické scéně z toho, že nezvítězil v takto vymezené literární ceně.

Pro mne je příjemné, že taková přeshraniční iniciativa trvá. A z výhry lze třeba chvíli žít & psát, což se tu řešilo nedávno, že :) a nebo vydat knihu.

P.S.: Přečti si ta pravidla.

NATASHA: přece z principu soutěže. všechny básně, které nejsou oceněny, patří k těm slabším, což vztahuji rovnou na jejich autory a autorky (v tom je možná to neporozumění). obvyklá synekdocha.

ledaže by se vítězný soubor losoval, to by možná šlo. nečetl jsem pravidla, máš pravdu :)

VINCENT_BU: Moc nerozumím. Četls pravidla? Výchozí hodnocení je pouze mezi básněmi. Anonymně. Jak tedy může být někdo slabší?

NATASHA: demotivující je ale princip "jeden na úkor ostatních". Kdyby se to rozpočítalo mezi např. 10–15 knih, mohli bychom i my slabší beze studu vyplnit alespoň přihlášku. A to nepopřeš, že v literatuře působí i slabší, neoceněné knihy. Z tohoto pohledu je na naší Magnesii sympatické to, že všichni dostanou tak nějak stejně…

Připomíná mi to jinou zprávu z dnešního dne. Opakovaně slyším, že německý lyrik Jan Wagner získal 50 000 € v rámci Georg-Büchner Preis. Proto bych nic nepodceňoval. Člověk začne na nevinné nule. Pak si řekne, že 5 000 € vlastně ničemu nevadí. A jednou skončí u desetinásobku. Je to zrádné. :)