Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
poezie & texty různých autorů
FIN
"Ty jsi cynik, prasák, kurevník a lhář. A na tom, to mi můžeš věřit, není nic složitého."
Geralt Marigoldovi (a jedna z nejlepších definic básníka vůbec)
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
FIN --- 9:51:38 29.5.2005
Jiří Žáček

Můj něžný zpěv mým něžným milenkám


Na věčnou slávu vašich klínů
mí andělé
zvedám teď hrdě číši blínu
jen vesele!

Za jednu malou kocovinu
hřích na těle
na sebe vezmu každou vinu
vy zardělé

A slzy vašich skvělých splínů
tak umělé
pak ze mě smyjí všecku špínu
mé postele

I pak až budu hnojit hlínu
sny z popele
s grimasou vzteklých Harlekýnů
zas nesměle

vykřičím slávu vašich klínů
mí andělé
a v duchu zvednu číši blínu
jen vesele!

Mezi řečí

Adélu jsem miloval
Téměř tři týdny
Ale co naplat
Život je krátký
Abeceda dlouhá

S otevřenou náručí

Kdekoho potkávám
jen sebe ne
tolikrát chodím po všech čertech
jen proto
vracívám se domů
za tmy
posedlý nadějí
při pohledu na svá svítící okna
nikdy jsem se však nezastihl
anebo čekám
mezi svými čtyřmi stěnami
doufaje že zaklepám a vejdu
snad alespoň zavolám
říkám si ohlížeje se po telefonu
přicházejí však jen přátelé
v telefonu švitoří cizí hlasy
je to k smutku
když neznám ani
své telefonní číslo
jistě bych si se sebou
smluvil schůzku
ale léta prchají
a osud mi nepřeje
kdekoho potkávám
jen sebe ne
je to příliš jednotvárné
až k zbláznění
ale kdyby jen to
vždyť ani nevím
jsem-li své lepší či horší já
jak jistě chápete
je to k pláči
že každého potkávám
jen sebe ne
ach ach
taková smůla
měl bych si toho
tolik co říci

Každou chvíli

Ach múzy v noční košili
panenky nevyspalé
ten rubáš co vám ušili
za ten nám dejte vale

(publikováno v Divokém víně 6 / 1968)
FIN --- 9:46:24 29.5.2005
Jiří Žáček

Samomluva


Jaký trest chystáš, bože, neznabohu?
Když začnu křepčit, nastavíš mi nohu,
když začnu zpívat, odpojíš mi hlas –
abych líp slyšel svistot božích las?

Okamžik

Den co den jsem se pokoušel
zachytit tápavými slovy
prchavý okamžik,
zatímco kolem prchaly
hodiny, dny a roky,
až mi pod rukama
utekl život
jako okamžik.

Změna

Život je změna,
tvrdí dvacetiletí
když chtivě střídají
bydliště, lásky, profese.

Změna je život,
tvrdí čtyřicátníci,
když cítí, jak jim mládí
uniká mezi prsty.

Užijte si jí! V šedesáti
i změna k lepšímu
je změnou k horšímu.

Jaro

Jaro nás vždycky zaskočí,
zjeví se odnikud a je tu, bože, je tu
a šklebí se nám do očí
a ze všech koutů povykuje: Kvetu!

A přestože jsme nad věcí,
my, fanatici motorů a hluku,
přitančí chůzí hříběcí
a olízne nám důvěřivě ruku.

Milosti

Čtyřletá Johanka,
která si hrála s kamarádem na dvorku,
přibíhá s pláčem: „On mě praštil!“

„Martínku, že se nestydíš!
Proč jsi ji uhodil?“

„Když ona chtěla,
abych se do ní zamiloval!“

Ach bože,
už jim to začalo,
to toužení a soužení,
to těšení a zděšení,
to žíznění a trýznění
bez konce...

Mezopotámie

Dějiny Sumeru jsou stroze monotónní:
... Ur pak bylů smeten zbraněmi
a královská moc přešla na Lagaše...
... Lagaš byl smeten zbraněmi
a královská moc přešla do Uruku...
... Uruk byl smeten zbraněmi
a královská moc přešla do Akkadu...

Co po nich zbylo? Žalozpěvy:
Nářek nad zkázou města Uru,
Nářek nad zkázou města Nippuru,
Nářek nad zkázou města Lagaše,
Nářek nad zkázou Sumeru.

Člověk se nevyvíjí k lepšímu – jen zbraně
jsou čím dál dokonalejší.
Jsme-li však stvoření jen pro války a nářky,
kdo pak, až zbude z planety jen zohavené torzo,
složí Nářek nad zkázou Země?
A pro koho?

(současná tvorba)
NATASHA --- 20:58:37 14.5.2005

PŘED KOUPELÍ


svlékla ses
čtyřicetiletýma rukama
a otočila se
k zásuvkám
kde už tak strašně dlouho
máme krémy břitvy a nářadí
uhnul jsem očima
před tou krásou
a pamatuji si jenom
bílý hřbet
Giottovy monografie



ČERVENEC

Krátká večerní milost
opatřování světla a vody
ke koupeli
půvab rozlitého
vše je slyšet odkudsi vyprávěné
poslán pro něco malého
vedle
v tkvění přehozu a skla
otálím s nalezením



YVETTA

tak tenhle drobínek ticha
je smutek
ta žilka písně
celé štěstí

a veškeré ostatní soulože
jen křik
a spokojenost



---

Petr Hruška
Zelený svetr


Edice poesie HOST
Brno 2004
FIN --- 10:19:44 12.5.2005
Jiří H. Krchovský
ZDVIHNU-LI VÍČKA...


Zdvihnu-li víčka, v srdce ihned bolest se mi zatne
nesnesu pohled na nic ( což je oboustranně platné)
vteřina každá na mé pouti ze sna znovu do sna
je emocionálně pro mě zcela neúnosná
FIN --- 10:16:58 12.5.2005
Hermann Hesse
Já lhal jsem


Já lhal jsem! Lhal! Já nejsem stár
A životem přesycený,
Ještě se ohlédnu a cítím žár,
Vidím-li krásné ženy.

Nahé se ještě mi brouzdají snem,
Štíhlé i kypré v bocích,
Sním o tanci rytmu vířivém
A o promilovaných nocích.

Dokonce o čisté lásce sním,
Co mlčky jako květ voní,
Jak ona první, o níž vím,
že dnes ještě plakal bych pro ni.
FIN --- 10:15:44 12.5.2005
Rainer Maria Rilke

Noc roste jak tma černých měst,
kde v mlčícím řádu se ježí
snad na tisíc bání a věží,
kde nablízko náměstí leží
tkáň mnoha ulic a cest.

A nevíš, kdo v domech těch černých měst
dál sedává při jednom stole
blíž zářivých zahrad, kde za ticha
houf jejich snů do tance pospíchá,
a nevíš, čí housle zní v kole…
FIN --- 10:14:51 12.5.2005
Rainer Maria Rilke
Předjaří


Drsnost mizí. Všechna slitování
k louce, oděné jen šedí, lnou.
Nový rytmus říčky popohání.
S něhou, dosud omylnou,

prostor hltá každý zemský kout.
Cesty ukazují k dálkám v kraji.
A tu spatříš holý strom, jak tají
už jen stěží vůli výš se pnout.
FIN --- 10:11:08 12.5.2005
Francois Villon
NÁŘEK KRÁSNÉ ZBROJÍŘKY


Tak taky stará zbrojmistrová
na krutý úděl žehrá v pláči
a přeje si být mladá znova,
vždy jedním směrem hovor stáčí:
„Ty stáří zlé, ty tlamo dračí,
proč jsi mě pozřelo tak brzy?
Proč nevezmu si život radši?
Nic netěší a všecko mrzí.

Tatam je moc, co měla jsem
pro krásu, svůdnost, pohled sladký
jak nad kupcem, tak nad knězem:
byl každý mužský na mě krátký,
rád zlatku dal, a nechtěl zpátky,
i když mu zítra bylo těžce.
Já potom dala za ty zlatky,
co dneska ani vandrák nechce.

Co mužských jsem jen vyhodila —
kdo by tu hloupost řekl do mě!
To pro jednoho přetrhdíla,
co dostal všecko, nač si vzpomněl.
Ten chlap se se mnou pane poměl!
Z lásky jsem chtěla všecko dát.
A on mě bil. V mém vlastním domě.
Pro prachy jenom měl mě rád.

Jak začal mlátit, neměl cit,
a stejně jsem ho ráda měla;
ať se mnou uměl zatočit,
jak řek, že v líbání jsem skvělá,
hned na rány jsem zapomněla.
Proutník byl, po krk v nemocích
a já pak ... Sbohem, kráso těla!
Zůstává ostuda a hřích.

Je nebožtík už třicet let,
já zbyla, bába neduživá.
Když člověk podívá se zpět,
co bylo a co z toho zbývá,
jak příroda je proměnlivá
v nádheře ženské nahoty —
vysušená jsem, bídná, křivá —
zmocňují se mě mrákoty.

Kde je to hladké čelo jasné,
hedvábné řasy, plavé vlasy,
kde oči jiskrné a krásné —
já na ně mužské získala si —,
kde ouška růžovoučké krásy,
kde nosík, velký akorát?
Kam důlek v bradě zmizel asi?
Rty nachovější nad šarlat?

Kde jsou má skvostná ramena,
mé útlé paže, ručka bílá,
droboučká ňadra vzpřímená,
tak bujará, jak kdyby byla
jen pro hry milostného díla;
kde křivka boků přesladká
a stehna, kde se usadila
maličká moje zahrádka?

Zvrásnělo čelo, vlasy zšedly,
oči jsou zhaslé oči báby,
ty oči, které tak si vedly,
že každý muž byl na ně slabý;
nos taky přišel o půvaby a uši,
pro ty nemám jména;
obličej scvrklý je a chabý,
rty zplihlé, brada znetvořená.

Tak to je lidské krásy cena!
Zvetšely paže, zvadly dlaně,
ramena jsou zle nahrbená,
prsa teď visí utahaně a boky —
hnus se dívat na ně;
a stehna, Pánbůh polituj,
jsou jak dvě jitrnice v krámě.
A moje zahrádka? No fuj!

Chcem — babky — vrátit dobré časy,
když u krbu si hřejem těla
a jedna druhé naříká si,
jak stará je a osamělá;
dřív každá vlastní oheň měla,
ten zhas, teď si jen záda hřeje.
A přece bývala tak skvělá!
Tak se to na tom světě děje."
FIN --- 10:10:06 12.5.2005
JAN SKÁCEL
Modlitba za vodu


Ubývá míst kam chodívala pro vodu
starodávná milá
kde laně tišily žízeň kde žila rosnička
a poutníci skláněli se nad hladinou
aby se napili z dlaní

Voda si na to vzpomíná
voda je krásná
voda má
voda má rozpuštěné vlasy
chraňte tu vodu
nedejte aby osleplo prastaré zrcadlo hvězd

A přiveďte k té vodě koníčka
přiveďte koně vraného jak tma
voda je smutná
voda má
voda má rozcuchané vlasy
a kdo se na samé dno potopí
kdo potopí se k hvězdám pro prstýnek

Voda je zarmoucená vdova
voda má
voda má popelem posypané vlasy
voda si na nás stýská
FIN --- 10:07:29 12.5.2005
Václav Hrabě
Ty


To není alej kaštanů které kvetou
to není zástup andělů s myrtou
to je noc
Modrá a bílá
Na Vltavě zamrzly lodě a svatební kytice

Máš oči jako tabák
A stromy na podolském hřbitově
jsou cypřiše a stříbrné štiky
Jednou jsi řekla: „Já si tě najdu"
Je noc
Modrá a bílá
Kouř u stropu se chvěje jako tvoje ruce
V bytě nad námi někdo poslouchá Handla
slyšíš
"Vodní hudba"
napudrované růže
v téhle zimě
to je ale nerozum že?

Máš oči jako tabák
Bojím se abych to všechno nezkazil
nějakým překrásným gestem

Až půjdeš zítra ode mne
potkáš paní domácí jak se vrací
s masem na neděli
bude se divit že jsi tak mladá
a už se touláš po nocích

Pak si řekne že jsou tím stejně vinni
komunisti
"Podolí není Montmartre" upozorní mne jemně
inženýr z prvního patra
Dáma v tramvaji se ušklíbne
protože budeš hrozně moc vonět kouřem

Bude ráno
Střízlivé
šedé a moudré jako vlasy mého otce
Málokdo si všimne
že máš oči
jako tabák