Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
poezie & texty různých autorů
FIN
"Ty jsi cynik, prasák, kurevník a lhář. A na tom, to mi můžeš věřit, není nic složitého."
Geralt Marigoldovi (a jedna z nejlepších definic básníka vůbec)
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
FIN --- 16:17:15 26.6.2004
Josef Kainar

STŘÍHALI DOHOLA MALÉHO CHLAPEČKA

Stříhali dohola malého chlapečka
Kadeře padaly k zemi a zmíraly
Kadeře padaly jak růže do hrobu
Železná židle se otáčela

Šedaví pánové v zrcadlech kolem stěn
Jenom se dívali Jenom se dívali
Že už je chlapeček chycen a obelstěn
V té bílé zástěře kolem krku

Jeden z nich Kulhavý učitel na cello
Zasmál se nahlas A všichni se pohnuli
Zasmál se nahlas A ono to zaznělo
Jako kus masa když pleskne o zem

Francouzská výprava v osmnáct set třicet pět
Vešla do katakomb křesťanské sektičky
Smích ze tmy do tmy a pod mrtvý jazyk zpět
Je vždy kus masa jež pleskne o zem

Učeň se dívá na malého chlapečka
Jak malé zvíře se dívává na jiné
Ještě ne chytit a rváti si z cizího
A už přece

Ráno si staví svou růžovou bandasku
Na malá kamínka Na vincka chcípáčka
A proto učňovy všeljaké myšlenky
Jsou vždycky stranou A trochu vlažné

Toužení svědící jak uhry pod mýdlem
Toužení svědící po malé šatnářce
Sedává v kavárně pod svými kabáty
Jako pod mladými oběšenci

Stříhali dohola malého chlapečka
Dívat se na sebe Nesmět se pohnouti
Nesmět se pohnouti na židli z železa

Už mu to začlo
FIN --- 16:15:32 26.6.2004
Stěpan Ščipačev

V SURACHANECH

Pod nebem šli jsme poli naftovými,
ještě ted slyším dívčí drobný krok.
Modř blýskala se bříšky holubími
a vedle mě šla dívka - geolog.

Od věže k věži šli jsme navečerní
modři. - Jak zkrásněl v mojich vzpomínkách
arménských dívčích očí uhel černý
a černých věží stín tam na studnách!
FIN --- 16:13:42 26.6.2004
Josef Kainar

Blues o jejich slzách

Proč slzy kanou Proč jen netečou

To se tak píše
Buď už chvilku tiše
Co ti to dal kdo ke čtení
No kecy

(Ale ja vím Když pláče
Schoulená
A v žalu má až k bradě kolena
Ty její slzy
Umějí jen téci)
NATASHA --- 18:01:14 7.6.2004

POSTSCRIPTUM

Poezie není nic napsaného,
je to nejvýše něco rozepsaného nebo

nedopsaného,
o ona není nic řečeného a vyslovovaného,
ale spíš říkajícího a vyslovujícího,
protože smlčeného nebo mlčícího anebo

umlčovaného.
Pak je to vyslovená věc!
Ale protože jsme taky prolezlé tělo
a naopak nejen prasklá duše, ale i jednolitý

duch -
Nesmí se to smlčet, ale musí se to říct,
nesmí se to nenapsat, ale musí se to napsat,
a nesmí se to tajit, ale musí se to vyjevit!



Ivan Diviš, Sursum, BB art 2004
??? --- 15:38:31 31.5.2004
Ian Andersson (Jethro Tull) - Aqualung

Sitting on a park bench
eyeing little girls with bad intent.
Snot running down his nose
greasy fingers smearing shabby clothes.
Drying in the cold sun
Watching as the frilly panties run.
Feeling like a dead duck
spitting out pieces of his broken luck.

Sun streaking cold
an old man wandering lonely.
Taking time
the only way he knows.
Leg hurting bad,
as he bends to pick a dog-end
he goes down to the bog
and warms his feet.

Feeling alone
the army's up the rode
salvation à la mode and
a cup of tea.
Aqualung my friend
don't start away uneasy
you poor old sod, you see, it's only me.
Do you still remember
December's foggy freeze
when the ice that
clings on to your beard is
screaming agony.
And you snatch your rattling last breaths
with deep-sea-diver sounds,
and the flowers bloom like
madness in the spring.
NATASHA --- 22:31:52 19.5.2004


Čas opět láme chléb nad propastí.
Co bylo, bude? Zase? V celé kráse? Tedy
zase ledy? Čas ozvěn,
nikoli proměn. Ani poprvé,
ani naposledy. Před ani po. Jen nyní.
Sítem se propadají zrnka času,
tlumí vrchovatou míru hlasu:
Všechno je,
všechno zpívá,
všechno mluví.
Oslovuje. Oslavuje.
Obnovuje.
Na věky i nad věky.

Václav Vokolek, Hercynský les
Periplum 2000

FIN --- 15:24:32 28.4.2004
Paul Simon - Duncan

Couple in the next room
Bound to win a prize
They've been goin' at it all night long
Well I'm tryin' to get some sleep
but these motel walls are cheap
Lincoln Duncan is my name
and here's my song, here's my song

My father was a fisherman
my mama was a fisherman's friend
and I was born in the boredom and the chowder
So when I reached my prime
I left my home in the maritimes
headed down the turnpike for New England, sweet New England

Holes in my confidence
holes in the knees of my jeans
It's left without a penny in my pocket
Oo-o wee I's about as
destituted as a kid could be
And I wish I wore a ring
so I could hock it I'd like to hock it

I seen A young girl in a parking lot
preaching to a crowd
singin sacred songs and
reading from the Bible
Well I told her I was lost
and she told me all about the Pentecost
And I seen that girl as the road to my survi-ival

Just later on the very same night
when I crept to her tent with a flashlight
and my long years of innocence ended
Well she took me to the woods sayin'
"Here comes somethin' and it feels so good!"
And just like a dog I was befriended
I was befriended

Oh, oh, what a night
Oh what a garden of delight
Even now that sweet memory lingers
I was playin' my guitar
lying underneath the stars
Just thankin' the Lord for my fingers
for my fingers
FIN --- 14:05:32 28.4.2004
Simon & Garfunkel: Kathy's Song

------------------------------------------------------------------------------------------
I hear the drizzle of the rain
Like a memory it falls
Soft and warm continuing
Tapping on my roof and walls.
And from the shelter of my mind
Through the window of my eyes
I gaze beyond the rain-drenched streets
To England where my heart lies.

My mind's distracted and diffused
My thoughts are many miles away
They lie with you when you're asleep
And kiss you when you start your day.

And as a song I was writing is left undone
I don't know why I spend my time
Writing songs I can't believe
With words that tear and strain to rhyme.

And so you see I have come to doubt
All that I once held as true
I stand alone without beliefs
The only truth I know is you.

And as I watch the drops of rain
Weave their weary paths and die
I know that I am like the rain
There but for the grace of you go I.
FIN --- 12:10:35 5.4.2004
Jaromír Nohavica

Mikymauz

1. Ráno mě probouzí tma, sahám si na zápěstí,
zda-li to ještě tluče, zda-li mám ještě štěstí,
nebo je po mně a já mám voskované boty,
ráno co ráno stejné probuzení do nicoty.

2. Není co, není jak, není proč, není kam,
není s kým, není o čem, každý je v době sám,
vyzáblý Don Quijote sedlá svou Rosinantu
a Bůh je slepý řidič sedící u volantu.

R: Zapínám telefon - záznamník cizích citů,
špatné zprávy chodí jako policie za úsvitu,
jsem napůl bdělý a napůl ještě v noční pauze,
měl bych se smát, ale mám úsměv Mikymauze,
rána bych zrušil.

3. Dobrý muž v rádiu pouští Čikoreu,
opravdu veselo je, asi jako v mauzoleu,
ve frontě na mumii mám kruhy pod očima,
růžový rozbřesk fakt už mě nedojímá.

4. Povídáš něco o tom, co bychom dělat měli,
pomalu vychládají naše důlky na posteli,
všechno se halí v šeru, čí to bylo vinou,
že dřevorubec máchl mezi nás širočinou.

R: Postele rozdělené na dva suverénní státy,
ozdoby na tapetách jsou jak pohraniční dráty,
ve spánku nepřijde to, spánek je sladká mdloba,
že byla ve mně láska, je jenom pustá zloba,
dráty bych zrušil.

5. Prokletá hodina, ta minuta, ta krátká chvíle,
kdy věci nejsou černé, ale nejsou ani bílé,
kdy není tma, ale ještě ani vidno není,
bdění je bolest bez slastného umrtvení.

6. Zběsile mi to tepe a tupě píchá v třísle,
usnout a nevzbudit se, nemuset na nic myslet,
opřený o kolena poslouchám tvoje slzy,
na život je už pozdě a na smrt ještě brzy.

R: Co bylo kdysi včera, je, jako nebylo by,
káva je vypita a není žádná do zásoby,
věci, co nechceš, ať se stanou, ty se stejně stanou,
a chleba s máslem padá na zem vždycky blbou stranou,
máslo bych zrušil.

7. Povídáš o naději a slova se ti pletou,
jak špionážní družice letící nad planetou,
svlíknout se z pyžama, to by šlo ještě lehce,
dvacet let mluvil jsem a teď už se mi mluvit nechce.

8. Z plakátu na záchodě prasátko vypasené
kyne mi, zatímco se kolem voda dolů žene,
všechno je vyřčeno a odnášeno do septiku,
jenom mně tady zbývá prodýchat pár okamžiků.

R: Sahám si na zápěstí a venku už je zítra,
hodiny odbíjejí signály Dobrého jitra,
jsem napůl bdělý a napůl ještě v noční pauze,
měl bych se smát, ale mám úsměv Mikymauze,
lásku bych zrušil.

9.=1.
10.=1.
UNSEEN --- 9:37:40 1.4.2004
Město v moři
Edgar Allan Poe

Přeložil Vítězslav Nezval



Trůn smrti ční bez svatozáře hvězd
v nejpochmurnějším městě ze všech měst,
kde táhnou černé mraky od pólů
a kde při míruplném hlaholu
je zlo i dobro věčně pospolu.
Stráž věží, oltář, staré opery,
(čas neotřásl žádnou, jaký div!)
jsou plny démonické nádhery
a vítr neubral jim temných zdiv -
tam pod nebem, kde mají tajný vchod
jsou zbytky chmurných, elegických vod.

V to městě noci věčně černá tma je,
jen občas z moře světlý prapor vlaje,
když bouře příšerně je rozzuří -
nad paláce a stará cimbuří,
nad štíty, burácejíc jako hrom,
nad hroty věží, nad královský dóm,
nad babylónské zdi a hipodrom,
nad besídky ve stínu mandloní,
nad květy, vytesané ve sloni,
nad oltáře a drahocené desky,
jichž proplítající se arabesky
proniká réva zářivými blesky -
tam pod nebem, kde mají tajný vchod
jsou zbytky chmurných, elegických vod.

Stín věží dává divnou předtuchu,
vše zdá se viseti jak ve vzduchu,
neb z pyšné věže města vyhlíží
jen smrt za obrovskými pilíři. -
Hrob zívá - otevřené svatyně
zívají v této vodní planině -
leč bohatství tu nedoutná jak stoh
z diamantových očí starých soch
a mrtví bez šperků a hedvábí
zde vody z jejich koryt nevábí,
vždyť ani vlnka nezčeří se, žel!
na této poušti z černých, chladných skel
a vítr neprozradí, že tu kdys
byl šťastnější a zalidněný mys
a nejen hladina, jež mrtvě hnije
a spící, bezoblačná letargie.

Leč viz, teď rázem rozvlnil se vzduch,
jakoby vlna rozvířila vodní kruh,
jakoby klesla věž o jeden schod
a rozvlnila vlny spících vod,
jakoby její špičky, jež se šklebí
dodaly prázdnot zastřenému nebi.
Teď mají vlny růžovější jas
a hodiny jsou znovu, znovu zas -
a když teď z klínu temných oblastí
se řítí město v žhavém ohni hvězd,
peklo, jež pozvedá se z propastí
mu týčí tisíc trůnů na počest.