Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
poezie & texty různých autorů
FIN
"Ty jsi cynik, prasák, kurevník a lhář. A na tom, to mi můžeš věřit, není nic složitého."
Geralt Marigoldovi (a jedna z nejlepších definic básníka vůbec)
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
VEHUIAH --- 17:35:23 5.5.2012
Pavel Rajchman
V modrém světle

Stojíme v modrém světle.
Oba nazí, oba opilí, obklopení vůní
z továrny na perník.
- Můj pyj jak olovnice k zemi. Má píč
orosená kapkami z ranních rostlin. -
(Pod žebry šátráme, duše chceme!)
Modré světlo
překrývá tma kolemjdoucích očí...
Naše zuby o sebe tinknou...
...kohouta rozkousnou...
Kdo zakokrhá? Ano..., ten pán
s rty od omítky... a oblohy.

(ze sbírky Androgyn, Český spisovatel, 1996)
LITTLEFOX --- 7:56:35 26.1.2012
Bohumil Hrabal
Zdraví a kráse vstříc
kosmetikou Elida



Buďme pak potom statečni a plni snění,
když ze všech míst sem táhne smrt a chlad,
pak mozek sám, který jsa zcela rozštěpený,
na všechny strany stříká protiklad,

že není, kde se zachytiti a není více hvězd
a lásky není, ani luny brunátné za stmívání
a ani hovor milostný a skřípot písku cest.
Jen jídlo, šaty, soulož, práce. A zívání,

co dělati než nadejde čas jíti spát,
jen prchlý pohled v zrcadle, tak jako vrah,
když na mrtvolu v prostěradle pohlédne.

A básník, který dostal úkol život hlídat
a v lásce bdět, směje se idiotsky u vrat
a chlastá z lahve. Je půlnoc nebo poledne?

(ze sbírky Barvotisky)
SONA1 --- 14:44:21 10.11.2011
Za Magorem...ať odpočívá v pokoji a má tam připravenou dobrou flašku...


Neplavil jsem se po mořích
a přece sedím v lodi
nade mnou nebe ve mně hřích
dva věrní lodivodi

Namísto stěžně vztyčen kříž
tak pořád doufám že mě něžně
nad vodou podržíš

Ivan Martin Magor Jirous: Magorovy labutí písně (tuším)
LITTLEFOX --- 19:56:54 8.11.2011
František Halas
Listopad


Melancholie s pěstěnými nehty
Erinye našeho století
polibky bolí nejvíc když prší
mušelín mlh a nikdo v něm netančí

Dernier rci prerafaelistické ocúny
listí bobtná zlatem a neškrdlí
větve skládají slib chudoby
vlasy těm novickám paty pokryly

Dívka si hřeje ruce o svá ňadérka
pták zpívá k mdlobě
klíček růžového jadérka
zpod prstů se ji dere

Stříbrný nůž na brusu tmy
hrozny hvězd cukernatí
měsíc Házifi opilý
víno smrti kvasí
OVERDRIVE --- 17:17:47 26.9.2011
Kdo pije víno, má velké zvony. Ale ženy
nemilují opilce... "Copak ti k tomu nestačíme my?"
říkají a drtí nás tím, že třebas počítají prádlo
a tu a tam se rozryvně zamyslí nad svým dívčím monogramem,
nebo tím, že nám rozbíjejí hroznovou krev
a (jako někdy bývá příliš úmyslů ve formě,
aby se do ní už nic jiného nevešlo)
vyoblují a nakypřují kvasnicemi hněvu
prázdnotu své krásy...

(V. Holan - Noční hlídka srdce-Nokturno, 1950)
OVERDRIVE --- 17:01:03 26.9.2011
Páv

Kdyř složí ocas do vějíře
tenhle pták tuze pomalý,
je z páva vskutku nóbl zvíře -
leč zadek přitom odhalí.

(Apollinaire, Bestiář aneb průvod Orfeův)
OVERDRIVE --- 17:00:50 26.9.2011
Kůň

Mé kruté sny Ti budou otěží,
pod bičem mého osudu před vozem poběžíě.
Ten krásný kočí bude držet místo opratí
mé verše - drahé kameny všech závratí.
(Apollinaire, Bestiář aneb průvod Orfeův)
OVERDRIVE --- 11:15:00 19.9.2011
dekuji Finovi za pravo zapisu, budem se tu potkavat asi casteji, pokud budou texty, ktere sem budu davat ziskane jinak, nez opisem z papirovych knih, tak se pokusim vzdy dat i link na puvodni zdroj ci fulltext. Osobne shanim co nejvic elektronicke poezie, pokud by nekdo mel nejake linky, momentalne shanim nariklad Ivan Blatneho, jehoz texty zatim neznam, ale velmi rad bych si precetl. Kdyby nekdo mel nejake doporuceni na nejaka ziva cteni poezie nekde v Praze, pripadne nekdo z lokalniho osazenstva neco podobneho organizuje, mel bych zajem vedet o takovych akcich vcas. Omlouvam se za naprosto nepoeticky uvod me existence tady, pripadne reakce v poste, at tedy zde nevedem diskuzi, o ktere to tu zrejme neni a tadyhle jedna opsana vcera vecer pro mou zenu:


Vladimir Holan : Nokturno
=======
V podzimních zrcadlech zensulé zpěvy cikád lehce haraší
Svatý déšť v plachém písku žaluje a splívá
Černé a modré sny nám šeptem ticho přináší
A v hříšném klidu spočine hodina zádumčivá

Šeří se satanický kocour váš a tence chvíle přede
Prchavých kruhů jeho zřítelnic však nelze zapomenout
A vy jej zbožňujete vaše ruce beldé
Jako duha zdály se nad jeho srstí klenout

Po černé kávě soumrak důvěrný nás teskně oddaluje
Jen šíji svítící je vidět vznětlivou
A prukdá vůně vašich vlasů oči zahaluje
Snad chceme zaplakat nad láskou uhaslou

Tam v keřích tisivých tam venku noc je nejistá a šumivá
Kol domu našeho snad pozdní chodec nepřejde
Temným svitem němý klavír cudně plá
Střežím vás hvězdný stín tak vášnivě

A snad se divíte že klečím před vámi boje se promluvit
A snad se divíte tomu co kdysi bývalo
Jepice lampu hledají chtejí se usmrtit
Zda slyšíte jejich pláč jenž padá v zrcadlo

Byla jste krutá ztratil jsem vás a přece za vše tichý dík
U zeleného asbintu svých myšlenek truchlivě sedávám
Zřím svatý déšť jenž chvílemi sem plaše vnik
A smát se ďábelsky v posvátných tmách si přivykám


: Sebrané spisy X : Bláznový vějíř
LITTLEFOX --- 20:40:27 9.9.2011
Cesta domů byla hrozná
Bylo krásné počasí a svítilo mi do očí
V polou cesty padla tma a nemohl jsem číst
Sám se svými myšlenkami jsem jako ve vyschlé studni
Ani žáby tu nežijí a nahoře vidět černé nebe bez hvězd
Je tam zima a sychravo
Ba až syro
Trvá to dvě hodiny
a zatím dvacet tisíc let
jako mil pod mořem
Konečně Praha
Zdvíhám se první ze všech
Cpu se k východu
abych tu nesetrval déle ani minutu
a mohl myslet alespoň na to jak pojedu načerno metrem
Doma teplo v Telči zima byla
ještě než svléknu kabát hned v bibliografii
abych zas měl nač myslet
ale nic netrvá věčně
Prázdný dutý sud se opět objevuje
- radši jít v osm spát
Bohužel spím zdravě jen devět hodin
Ráno si zas něco vymyslím
Třeba že si pojedu na Florenc pro místenku
Ani kocovinu nebudu mít k zabití času
Půjdu na výstavu Jestli ňáká v Praze je
Jo – třeba nakonec i na toho Gugghenheima
Z hloubi se valí oblaka ba mraky dehtové barvy
kouř z mokrého mouru
co tam uvnitř ještě někde zbyl


27.12.1988
Egon Bondy