Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
poezie & texty různých autorů
FIN
"Ty jsi cynik, prasák, kurevník a lhář. A na tom, to mi můžeš věřit, není nic složitého."
Geralt Marigoldovi (a jedna z nejlepších definic básníka vůbec)
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
SONA1 --- 21:59:01 10.8.2010
Pavla Kytlicová velice přesně rozeznávala tyto invokace loretánských litanií: Matko nejcudnější! Matko nejčistší! Matko nejčistotnější! V jazyku tennistů, footbalistů a skautů toto všechno jaksi splývá, od té doby totiž, co se zavrhla klasická filologie: neboť přesně od té doby nemůžete se domluvit ani se svou milenkou. Tancoval mládenec s dívkou a při tom tamci jí zašeptal: Slečno, Vy jste můj ideál! Ona mu na to: "Mlčte, ve sviňáko!" Byla to Horačka, tedy má krajanka a odbírala nějakou tu ilustrovanou "Hvězdu" či "Moravanku" a tam mezi inserty doporučoval se jakýsi ochranný prostředek pod tím názvem. My básníci jsme na tom zle, když jsme se volky nevolky museli zříci ideálů.
Šílenci. Víte přece, jak to začíná.

Jakub Deml: Zapomenuté světlo
BUBLINKY --- 19:56:39 7.8.2010
Jonáš Hájek
Uvozovky

Odporný verš. Zde je jeho místo.
Suché a temné, ať se nezkazí.
Doplň co chceš. Ať tu máme čisto.
Pak zatni drápy do frází.


sbírka Vlastivěda





Jonáš Hájek
Imaginární krajina

Slyšíš to pnutí? Obzor puká,
k ostrovu stín se přiblížil.
K moři se chýlí seschlá ruka -
nabrat ji plnou. Krev do žil.

Podivná schránka zkamenělá
touží se dotknout, splynout v břeh.
Ze země vzešlá, zpět by chtěla,
nesmí však. Ustal koloběh.


sbírka Suť
LITTLEFOX --- 21:12:16 3.8.2010
Franz Kafka
BÍDA STARÉHO MLÁDENCE

Zdá se to tak kruté, zůstat starým mládencem, doprošovat se jako starý muž - při zachování důstojnosti - přijetí, chcete-li strávit jeden večer s lidmi, stonat a z kouta postele celé týdny hledět do prázdného pokoje, vždycky se loučit před domovními dveřmi, nikdy se po boku manželky nehrnout do schodů, mít v pokoji jedině postranní dveře do cizích bytů, nosit si domů v ruce večeři, muset se podivovat cizím dětem a nesmět ustavičně opakovat: "Já nemám žádné," pěstovat si zevnějšek i chování podle jednoho či dvou starých mládenců z dětských vzpomínek.
Tak tomu bude, jenže tu tak bude člověk dnes a později stát sám i ve skutečnosti, s tělem a skutečnou hlavou, tedy i s čelem, aby si do něho mohl tlouci dlaní.
LITTLEFOX --- 15:53:20 23.5.2010
Sándor Weöres
NOCTURNUM


Celý čas mě nudí víc než dost
do mužského těla zavřenost.
Jeho tělesnost mě souží,
musím s ním spát v jednom loži,
vnímám teplo jeho času
od chodidel k pórům vlasů,
směšnost jeho prsních ladů,
uzly střev i samčí kládu,
šelest srdce, jeho dechu
z rozsípaných plicních měchů,
jeho trnutí i zabolí,
jeho libidózní plápoly,
žízně, hlady, plynovatost,
vyprázdnění jako svátost,
myšlenky i všecky pudy
musím znát, ač dost mě nudí.
V zvěrsky sladkém teple s ním já sám
jak v smradlavém chlívě líhávám.
Proč se pouští do hulákání,
do bezvědomého chrápání?
Nudí mě to směšné tílko
s rozumem tak pro bidýlko,
v němž vzpomínky s vědomostmi
tančí jako kosti s kostmi.

Holit nudí mě ho na líci,
vytírat mu holou zadnici,
mařit čas na jeho úlitby,
jeho ústy šeptat modlitby,
zdarma žít co sluha jeho,
když mám NIC s ním společného.
Nejsa jeho kat, jen strážce,
nechci mu být na porážce:
stejně už snad tiše skápne,
snad ho někdo na kříž napne.
Každá žilka v něm je přání
žrát a říjet bez přestání,
mozeček, ten jeho bloud, zas rád
pořád chtěl by něco poznávat:
já však, zavřen v jeho mase,
cítím se jak vězeň v base.
Když tu je a brzdí, jsem zhrzen,
když je pryč, jsem osvobozen
do království přímo božského,
nejsa částí vůbec ničeho,
nedělím se s nikým ve mně
o tělesné, o duševné,
bezbřehý jsem ve své hojnosti
s nenápadně skrytou možností
všecko polikat a lokat
a všem rozdávat svůj poklad.
FIN --- 15:40:48 7.5.2010
Máj v překladu pro generaci Facebooku. Blog - Daniel Bohuslav (blog.iDNES.cz)
http://danielbohuslav.blog.idnes.cz/c/137223/Maj-v-prekladu-pro-generaci-Facebooku.html
SONA1 --- 0:17:11 1.4.2010
TMA STÉKÁ DO KALUŽÍ
(Václav Hrabě)

tma stéká do kaluží
na šedivém pijáku nebe
otisky cyklámových růží
uprostřed ulice lynčují
autogenem zbytky
této noci, kterou jsem prochodil
abych se ujistil, že žiji
možná, že zrovna dnešní ráno
přinese amnestii
promlčeným láskám
LITTLEFOX --- 21:21:29 28.3.2010
MLÁDÍ

Do divočiny porážek a odplat
hoch vkládá průzračný med života.
A dívka v květu rozdává svůj poklad
a pláč jí v prstech dlaní ligotá.



NEZNÁMÝ MILENEC

Neznala jsem tě, nepotkala v čase,
ať v písni s hanbou zkamení můj splín:
já s tebou ve snu jednou vyspala se,
ze snové lásky narodil se syn



VYSNĚNÁ NEVĚSTA

Sen lehčí, než je hedvábí, mám v klíně,
v něm roztoužená panna prosící.
I bez těla jsi děvka, nekaz ty mě,
to já jsem si tě vyprosil v opici.



HURISKA VE VÝKLADĚ

Tu dívku všichni chlapci milovali,
koupil jí řetízek ve výprodeji,
na černající maso slunce pálí,
je plná much a nikdo nechce ji.




Sándor Weöres
Orbis pictus
LITTLEFOX --- 22:00:03 14.3.2010
Sándor Weöres
ČERNÝ MLÝN



Je noc
a je
i nebe nad ní bez kraje
i černá stoka do kraje
a nad ní klape černý mlýn

Jen rozvrzaný rachotín
ten jehož mlynářem je splín
a černý potok do kraje
proud přes kameny tryskaje
do břehů ticha šplíchaje

Jde černá stoka do kraje
a vrže vrže černý mlýn
do břehů noci zpívá stín
a žernov skřípe běhaje
vrzavou píseň přehraje
je noc
a je
i nebe nad ní bez kraje

Je černohubý rachotín
ten jehož mlynářem je splín
a žernov hučí běhaje
a hraje dál co přehraje
zde vládne ustavičný běh
ne mlýn čas nemá na oddech
i mouka černá je jak mrak
ji neuvidí žádný zrak
jen bělovlasá stoka je
bez světla černá bez taje
hučící smutně do kraje
je noc
a je
i klenba nebe bez kraje

Jen černohubý velký mlýn
ten žalostivý rachotín
jen černý potok do kraje
dva tkalci písní do báje
Zní žernov podkovávaje
jim černý zpěv a zní jen zní
je noc
a je
i klenba nebe bez kraje
a zpěv a práce jde a jde
a klape klape černý mlýn
ten věčně jdoucí rachotín
a kolo nikdy nemění
je noc je tiché zvěčnění
jen kolo věčnost kameny
a černý potok do kraje
se pění letí provlaje
nad žíznivými kameny
dál přes kameny tryskaje
do břehů nepropadaje
v proudění nepřestávaje
i v polospánku zní jen zní
a z kamenného hájemství
se věčně vlní do kraje
z vlastního hrdla tryskaje
dál v prudkém běhu tryskaje
a víří hučí v proudění
a bez úpění zní jen zní
své věkověčné tajemství
je noc
a je
i nebe nad ní bez kraje
i rozvrzaný černý mlýn
NEMESIS --- 9:39:56 9.3.2010
Jan Skácel
Ocúny

Za řekou lesy v tichých mukách
svlékají potrhaný šat
a chystají se odlétat

Bojíme se že osamíme
na steskem podmáčených lukách

Bývá nám úzko v ony dny
kdy lužní háje jsou jak svaté
a v trávě rostou jedovaté

bledé a křehké ocúny
NEMESIS --- 9:38:43 9.3.2010
Jan Skácel
Verše psané na starý i nový způsob

Vlaštovko nesmíš nás vynechat
tak jako já se nesmím ptát
a marně marná slova ztrácet
jestli je pro mne dobrá dost
ta zem kde noc tak trpce voní

Pro její staré něžné rány
sám zraněný a rozedraný
musím se vyptávat sám sebe
jestli jsem dosti dobrý pro ni

Vlaštovko nesmíš nás vynechat
až na jaře se budeš vracet