Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
poezie & texty různých autorů
FIN
"Ty jsi cynik, prasák, kurevník a lhář. A na tom, to mi můžeš věřit, není nic složitého."
Geralt Marigoldovi (a jedna z nejlepších definic básníka vůbec)
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
UBIK --- 20:21:24 22.2.2010
Radek Malý
Dokouřil jsem až ke Šňůrce

tu cigaretku halucinogenní
Můj andílek, co smutnej je, že není
zas bulí. Co po mně furt chce?

Houbičky voní po lesích
ty barevný, co nejsou na nádobí
Můj andílek se, pravda, trochu zlobí
a trucuje a míchá klíh

Že prej křídla slepí si
a prej že skočí do propasti
Já vím Já nejsu z Assisi

a dobrem nenechám se zmásti
Tak dobře, Bože Asi jsi
Asi jsi, ale asi v pasti
LITTLEFOX --- 13:33:39 9.2.2010
Karel Kryl
Zkouška dospělosti



V nedělním oblečení
nastoupíš před komisi.
Studené vysvědčení
vezme, co bylo kdysi.

V portmonce umístěnka,
slavnostní učitelé
a lež - co první směnka
úvěru pro dospělé.

Opilí od radosti
si sami trochu lžeme,
že zkouškou dospělosti
opravdu dospějeme.

Tak tanči, lásko sladká,
protanči večer celý:
ten bál - je křižovatka,
dospělí nedospělí.

Na klopě vlají stužky,
z orchestru znějí bicí.
Dozrál čas pro častušky
a vstupu do milicí.

Dozrál čas dilematu:
"Být pro, anebo proti?"
Pak čekat na výplatu
jak jiní patrioti.

Opilí od radosti
si sami trochu lžeme,
že zkouškou dospělosti
opravdu dospějeme.

Tak tanči, lásko sladká,
protanči večer celý:
ten bál - je křižovatka,
dospělí nedospělí.

Dostaneš místo lásky
od těch, kdo všechno vědí,
trojhlavé neotázky,
čtyřhlavé odpovědi.

Šumivé víno pění
a dívky oblékly si
namísto dětských snění
dospělé kompromisy.

Tak tanči, lásko sladká,
protanči večer celý:
ten bál - je křižovatka,
dospělí - nedospělí.

Opilí od radosti
si všichni trochu lžeme,
že zkouškou dospělosti
opravdu dospějeme...
NEMESIS --- 11:54:23 4.2.2010
Tlachapoud

(Lewis Carroll v překladu Aloyse a Hany Skoumalových)

Je svačvečer. Lysperní jezeleni
Se vírně vrtáčejí v mokřavě.
Vetchaří hadroušci jsou roztruchleni
A selvy syští tesknoskuhravě.

"Střez se, střez Tlachapouda, milý synu,
má tlamu zubatou a ostrý dráp.
Pták Zloškrv už se těší na hostinu,
Vzteklitě číhá na tě Pentlochňap."

Meč Šaršoun vytrh, pevně sevřel v dlani
A v lese stopoval ty chvostnatce,
Pak pod strom tumtum used v zadumání
A hotovil se k divé šarvátce.

A když tak zachmurděně odpočíval,
Tu z huňatého lesa Tlachapoud
Tam vtrhl šumohvizdně jako příval
A s vrňoukáním chtěl ho napadnout.

Ráz naráz sekal, šmik! Šmik! V stínu stromů
Šaršounem mával stále lítěji,
Až hlavu uťal mu a potom domů
Se harcoslavně vrátil s trofejí.

"Pojď na má prsa, však to byla túra
S tím Tlachapoudem, chlap jsi od kosti.
Oj nádhernajs, oj bašta. Hoja! Hurá!"
A pochruchňával samou radostí.

Je svačvečer. Lysperní jezeleni
Se vírně vrtáčejí v mokřavě.
Vetchaří hadroušci jsou roztruchleni
A selvy syští tesknoskuhravě.
BUBLINKY --- 11:58:11 25.1.2010
***

Jsou protržené sny a třešně na sadech
a dech a dech a dech a dech a dech adech

Jsou cesty do Zaláskuživotdal
a dál a dál a dál a dál a dál a dál

Srdce je vlak




***

Do tajemství tabákových slin
v tvých ústech
v mých ústech
padá bílý únorový mráz

V rumových sklínkách
vyjí vlci neprošlapaných průsmyků

Proč někdy není Proč
Proč někdy zbývá jenom řádek
vykrvácených Kdyby


Ondřej Novotný - I. místo v literární soutěži Vladimíra Vokolka, kategorie od 25 do 35 let
ELFOS --- 14:58:24 19.1.2010
- Co mi dáš?
- Nemám nic.
- Já ti dám oči své.
Co ty mi potom dáš?
- Oslepnu, abych tě
do smrti rukama
hledati mohl v tmě.



- Oldřich Mikulášek -
ELFOS --- 8:32:48 18.1.2010
Schody



Porazili mě v boji
v jednom krátkém dni. V druhém
vše ponoří se do tmy.

Kde čistý pramen, úsvit
temného snění? Ptám se,
kráčeje dolů po schodech
svého času až k tichu,
které mě pohlcuje.

Žádné rty nedají mi
odpověď na otázku.
Smím si jen připomínat
kroky a zašlou vládu
svých mrtvých, poztrácené
písně a smutnou chvíli,
v které mi způsobili
neztišitelnou bolest.



Salvador Espriu: Zachráněná slova
přeložil Jan Schejbal
SONA1 --- 2:40:46 15.1.2010
a nášup:

LANÝŽI, jsi takový hloubal, pověz nám tedy, kolik asi času jest potřeba, než jádro vlašského ořechu vzroste na lidský mozek?
SONA1 --- 2:36:21 15.1.2010
JITROCELI, nebývá ti smutno o polednách tam nahoře v tvém minaretě?

BLÍNE, oněmlý pěvče Sodomy, tvé zraky jsou vypáleny a kolem hlavy tvé plazivě krouží šílenství, pentle mdloby a nekonečných závratí – ty nejsmutnější ze všech, protože člověk potěšit tě nemůže ...

PŘESLIČKO, vzpomene si někdo ještě na nás, až budou všechny stromy tak malé jako ty? Och, jak tě miluji, sestřičko, neboť jsi mi poslední svědkyní věků, kdy ještě nebylo lidí.

JAHODNÍKU, pamatuješ, jak jsem hladíval netřesk tam na stráni nad Černou lávkou a jak mně jednou bylo líto těch krásných černo-modro-bílých per, která byla rozházena po zprahlém skalním mechu?

KAPRADINO, dnes je tomu už dávno, pověz mi tedy, jaká to byla píseň, kterou pěly borovice a při níž se mi chtělo umříti? Jest možno, aby píseň mariánská byla ze všech nejsmutnější? Anebo proto tak se zachvíval hvozd a slzely staré skály, že to byla píseň poutnická? A pověz mi, může-li celý sbor zníti jako sólo? Kde vykrvácel ten hlas, a kde jej opět uslyším? Proč odcházejí ti nejdražší a proč nás nevzali s sebou! Hle, na celém světě není už bytosti, před níž bychom se nemuseli za něco hanbiti! Ó matko, a ty – nenávratná! Všichni chtějí od nás tak málo ...

JETELI, není třeba, aby věděli čmeláci, že rekovnost jejich těla, zbarvení a hlas vytvořilo slunce po tajné úradě s hromy a blesky. A motýlové, můj bratře, pláčí jen svou krásou a tepotem křídel.

BOROVICE, já zase bych řekl, že ze všeho nejlépe ti sluší veverka. Onen pták, nevím, zda tetřev či bažant, jest arciť vzácnější, tak jako básník indický, ale kráčíš-li, nezmítá se na tvé hlavě jako ryba v síti?

Jakub Deml: Moji přátelé (nahodilý výběr)
SONA1 --- 11:49:41 16.12.2009
Naše životy jsou truchlivé jak pláč
Jednou kvečeru šel z herny mladý hráč
venku sněžilo nad monstrancemi barů
vzduch byl vlhký neboť chýlilo se k jaru
avšak noc se chvěla jako prérie
pod údery hvězdné artilérie
které naslouchali u politých stolů
pijáci nad sklenicemi alkoholů
polonahé ženy v šatě z pávích per
melancholikové jako v podvečer

Bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života i smrti

Vracel jsem se domů přes most Legií
zpívaje si v duchu malou árii
piják světel nočních bárek na Vltavě
z hradčanského dómu bilo dvanáct právě
půlnoc smrti hvězda mého obzoru
v této vlahé noci z konce únoru

Bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života i smrti

Skláněje se z mostu uviděl jsem stín
sebevrahův stín jenž padal do hlubin
bylo tu však něco těžkého co pláče
byl to stín a smutek hazardního hráče
řekl jsem mu probůh pane co jste zač
odvětil mi smutným hlasem nikdo hráč
bylo tu však něco smutného co mlčí
byl to stín jenž jako šibenice trčí
stín jenž padal z mostu vykřikl jsem ach!
ne vy nejste hráč! ne vy jste sebevrah!

Šli jsme ruku v ruce oba zachránění
šli jsme ruku v ruce v otevřeném snění
za město kde počínaly Košíře
z dálky mávaly nám noční vějíře
nad kiosky smutku tance alkoholů
šli jsme ruku v ruce nemluvíce spolu
bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života i smrti

Odemkl jsem dveře rozžal svítiplyn
veda na nocleh svůj pouliční stín
řek jsem pane pro nás pro oba to stačí
nebylo tu však už stínu po mém hráči
či to byl jen přízrak nebo sebeklam?
stál jsem nad svým každodenním lůžkem sám

Bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života i smrti

V. Nezval: Edison (fragment)
ELFOS --- 14:36:22 2.12.2009
Prší po celé odpoledne
to bude vrabečků mokrých
prší jak pršelo by do rukou
jak do tvých
prší a kapky tančí
na asfalt prší
do skřivánčí
prší po celý dlouhý den
prázdné jsou ulice parky
jen déšť je přítomen
a prší bez přestávky
prší po celé odpoledne
prší jak pršelo už včera
na město padá déšť a na trávník
zrána i za večera
mokré jsou chodníky
mokrá je i tráva
prší a pršet nepřestává
nebe je stále tenčí
na střechy prší
a do brabenčí
prší od rána do večera
nepřestává a nemůže
déšť padá na věž a na komíny
déšť padá na růže
prší a je to nekonečné
zdá se že bude padat věčně
do zahrad kolmý zlatý déšť
prší a kapky tančí
na asfalt prší
do skřivánčí
to bude sýkorek mokrých
prší jak pršelo by do rukou
jak do tvých


*

Jan Skácel: Déšť