Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
poezie & texty různých autorů
FIN
"Ty jsi cynik, prasák, kurevník a lhář. A na tom, to mi můžeš věřit, není nic složitého."
Geralt Marigoldovi (a jedna z nejlepších definic básníka vůbec)
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
LITTLEFOX --- 23:30:24 15.5.2009
Nicanor Parra


POSLEDNÍ PŘÍPITEK



Ať chceme nebo ne
máme pouze tři možnosti:
včerejšek, přítomnost a zítřek.

A vlastně ani tři
neboť jak praví filozof
včera je včera
patří nám pouze ve vzpomínce:
na růži která už opadala
další lístek vykvést nemůže.

Ve hře zbývají
jen dvě karty:
přítomnost a zítřejší den.

A vlastně ani dvě
protože je jasně dané
že přítomnost existuje
pouze tím že se stává minulostí
a ta už uběhla...
jako mládí.

Když se to sečte
zbývá nám jenom zítřek:
pozvedám svou číši
na den který nikdy nepřijde
ale který je to jediné
co skutečně máme.
LITTLEFOX --- 11:02:25 22.4.2009
Miroslav Holub

KOZA A SVĚT



Je tu problém
uzavřeného vesmíru.
Je tu problém pevného bodu
a posuvného ideálu.
Je tu duch kladu
a duch záporu.
Všudypřítomný
problém volby:
TO NAPĚTÍ, BOŽE, TO NAPĚTÍ !
LITTLEFOX --- 21:05:19 26.3.2009
Egon Bondy


VÁŠ IMPERIALISTICKÝ MÍR
je nejhroznější možná sračka
systém celosvětového koncentráku
a padají svobodní na všech stranách
v zájmu
celosvětového míru
našich báječných supervelmocí
kdo je zotročen
tomu se slovem mír zacpe huba
kdo není zotročen
bude hned zítra
a dobré výdělky k tomu
2 – 3 auta do každé rodiny
televizi pro zničení vlastního myšlení
poslance pro umlčení
LITTLEFOX --- 0:19:47 15.3.2009
Nechci malovat obraz,
chci raději být tím,
jenž jeho skvoucí nemožnost
prohlíží s dojetím,
a znát, jak prsty cítí se
při tazích úžasných,
jež budí sladká muka,
nádherné zoufalství.

Nechci mluvit jak kornet,
chci raději být tím,
co nese měkce k stropu
a ven a do výšin
vzdušnými vesnicemi –
podobna balonu,
nadnášena rtem z kovu,
pilířem k pontonu.

A básníkem být nechci,
je lepší ucho mít
zmámené, bezmocné, šťastné,
a oprávnění ctít,
výsadu tak strašlivou,
mít jako výbavu
umění – dát se ohromit
záblesky nápěvu!


Emily Dickinsonová
ELFOS --- 17:14:44 22.2.2009
Ivan Blatný

Probuzení



Zlatá vypouklá vlna naráží měkce na okno pokoje,
mým lůžkem stoupá sladkost jak míza mezi pelestmi,
šálek čaje, cinknutí lžičky, vaše ruka,

vaše zcela malé, mělké studánky,
roztroušené po těle,
jen co by se napil zlatem ochmýřený pták. –

Psát básně znamená
všimnout si, jak zní kroky v parku po dešti
na cestách posypaných pískem,
všimnout si vody v důlcích starých říms,
listu a zrcadlení pěnkav.


(ze sbírky Domovy, vydala Euromedia Group k. s. – Odeon roku 2007)
LITTLEFOX --- 21:34:31 4.2.2009
Alí Chumacero


Svět tance



Rozráží vzduch a mění v oheň
svou vlastní nevýbojnost; zima
směřuje k údivu a záře
je přiváděna k hudbě. Nikdo
nedýchá, nikdo nepřemýšlí,
jenom vlnění pohledů
se blyští jako ženská hříva.
V sále tichounce vzlyká mramor
znovunabytým řádem, sténá
popelná řeka, pokrývajíc
obličej, šaty i vlhkost.
Středobod dění nebo vrchol
v pohybu, se svým epitafem,
který ovládá polostín
a zanechává sesuvy,
zřícené, poklidné už vlny.
Mrtvé hanbou tu podřimují
rodiny, které jsou tak smutné,
jak falešný hráč za mřížemi,
a cizoložná žena touží
po almužně cizího lože.
Tanečnice v kuželu světla
sní o tom, že už zmizela.
LITTLEFOX --- 20:51:18 29.1.2009
Něco, v co doufat,
ne daleký cíl,
je hlavní proti zoufalství.

Něco, co trpět,
ne moc bolestné,
když jen dočasně, dá se snést.


Emily Dickinsonová
LITTLEFOX --- 21:34:21 28.1.2009
János Pilinszky


OSLAVA NEJHLUBŠÍHO BODU



V krvavém teple chlévů
kdo má odvahu číst?
Kdo odvahu pak má
v třaskavých třískách slunce, jež zapadá,
v čase přílivu nebes a
odlivu země
na cestu se dát - bůhvíkam?

Kdo odvahu má
stanout se zavřenýma očima
v onom nejhlubším bodě,
tam, kde vždy
je nějaké to poslední mávnutí,
střecha,
či světlá tvář, nebo jen
prst, hlavy kývnutí, pohnutí rukama?

A kdo zná
pokojným srdcem vplout
do snu, který se převalí
přes trýzně dětství a
moře jako hrst vody zvedne před svou tvář?
FIN --- 17:45:47 3.1.2009
http://zombiehaiku.com/fakePoet.html

(děkujeme Wittgensteinovi)
LITTLEFOX --- 21:51:23 23.12.2008
János Pilinszky

HRAZDY A BRADLA


Tmou zad se ke mně otočíš,
tvé čelo jak o pomoc
volá a marně ruka má
naň naplétá hvězdnou noc.
Tulíš se ke mně, ramena
ti stříbří sníh jako dým,
krotce a něžně. Směješ se –
já zprudka tě uhodím.

Po římse světla běžíme,
já nohy ti překotně
podrazím, sekneš po očích
mně jak šelmy nezkrotné.
Naznak padáš, tvář zkřivenou,
pak v dálavách ztrácím ji,
na hrazdách noci odlétáš,
jsi nad vším, co pomíjí,

nad skutečno se povznášíš.
Zlé, bezhlesé závratě
a cviky! Nelze vykřiknout,
jsem bez dechu, stíhám tě,
po odrazu tě zachytím –
a srazím tě z výšin tvých;
rozprostřeme se v sítích hvězd,
tak dychtivě chvějivých.

Zapřísahám tě – odpověz:
Jak dlouho jsi v honbě těl
už libujeme, v očích noc?
Kdo začal, kdo tohle chtěl?
Co se mnou, s tebou bude dál?
Tak bezútěšně tě chci!
Na bradlech nebes sedíme
jak vězňové-ztracenci.