Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
poezie & texty různých autorů
FIN
"Ty jsi cynik, prasák, kurevník a lhář. A na tom, to mi můžeš věřit, není nic složitého."
Geralt Marigoldovi (a jedna z nejlepších definic básníka vůbec)
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
LITTLEFOX --- 9:10:22 21.10.2008
Kamil Bednář


SUCHÝ LES



Dnes ani václavku ti nenabídne z hub...
Zetlelé žaludy má u kořenů dub...
Jen suché zlaté, žluté listí
má les, jímž vítr harašivě svistí.

Suchý je les, tak jako neláska je suchá,
ke každé žízni srdce nelítostně hluchá.
Jsme sami v suchém lese, nikde zvěř,
jen s modrým nebem rozmlouvá tu strom i keř.

Až dole u vody zpod keřů červených a zlatých
prohlédne hrstka ocúnů jedovatých.
Po suchém lese krása, v níž je jed.
Ne, nechci se jí opíjet!

Do ztvrdlých šípků srazila se krev,
les barvu má jak spící žlutý lev,
a v suchu úmorném jen čeká
na vláhu, jaro, na člověka.
LITTLEFOX --- 7:40:33 4.10.2008
János Pilinszky

MIMOŘÁDNÝ SOUD



Každá noc je mimořádný soud.
Exhumace v samotách pustin.
Jednoho neznámého člověka
vyzdvihnu z nicoty a pustím.
LITTLEFOX --- 9:36:33 26.9.2008
Octavio Paz

Děvče



Mezi dnes neústupným podvečerem
A stále vršící se nocí tu je
Pohled, kterým se dívá jisté děvče.

Nechává psaní, sešit odstrkuje,
v utkvělých očích cosi nevýslovného.
Světlo na zdi trne a zakrňuje.

Dívá se na svůj začátek, či konec?
Děvče vám řekne, že nic nevidělo.
Nekonečno je průhledné i pro ně.

Nikdy nevyzví, kam se zahledělo.



/Salamandr, 1962/
ELFOS --- 0:31:26 21.9.2008
Vzdávám se řeči,
a tedy toho jediného,
co máme vyjma svého těla a mozku,
vzdávám se řeči
jako čehosi nedochůdného,
co nedokáže vyjádřit nic,
anebo spravedlivěji, co dokáže vyjádřit
leccos, ale nic podstatného,
před tím zmlkám, ustupuji do pozadí
jako poražený.


Ivan Diviš
ELFOS --- 19:33:03 12.9.2008

Některá slova
musíme nechat vyhasnout
Některá slova
nesmíme vysvětlit
Některá slova
vymlčujeme
Jejich hlasem
jediným
je světlo



(Stanislav Zedníček: Přítmí srdce
Vydal Československý spisovatel roku 1969)
UBIK --- 1:43:07 11.9.2008
(naftalínová)

...po zadku sjíždím z hor,
odřená prdel brání stesku,
chtěl bych umřít jako mol,
při letu a za potlesku.



(skica k rozmlouvání)

Bojíš se, smrti?
Neboj, budeme na to dva,
ale zatím běž do prdele,
Boží mlýn sice mele - hubou,
času je málo,
odejdu, a hříchy zbudou.





(Jan Borna, Krajina nad parapetem)
LITTLEFOX --- 20:45:46 5.9.2008
Yusef Komunyakaa

Náhodičky


Maličkosti se nedaří a přibývá jich
jak korálků na modlitebním náhrdelníku.
Počítadlo vášní, trumfy
na hracím automatu v Gulfportu,

a pak nějaký bůžek najednou
promlouvá vyzývavou řečí Molochovou.
Zřítí se letadlo, vesmírná loď
exploduje v prostoru nad rájem,

po jaderné havárii to jen zasyčí
v útrobách olověného telete
a Minotaur si najde cestu ven
z antického bludiště. Nic než

náhoda. Z baterie vyteče šťáva
a my jsme vrženi do dávné temnoty. Romeo
a Julie se v televizi rozvádějí a nahlas sní
o svalech, pro něž v lásce nenašli uplatnění.




(Posmívat se bohům)
UBIK --- 1:41:56 1.8.2008
K problému...

Naše hovory
                      o posunu hodnot
                      výhybkách rozumu
                      semaforech

Naše hovory
                      upíři cigaret    škrtiči filozofií
                      samovary vzteků    zahradních veršů
                      vrahové láhví

                      a čet´jsi tohle
                      a ty jsi nečet´Oslí ucho
                      ale to musíš!

A miláčku: Už to v tobě dozrálo?
A tatínku: Kdy už tomu natrhnete?
A dědečku: Kdy už tu díru do světa?
A pradědečku: Kdy už umřeš?

Těch kouřových signálů
toho bubnování

A ono se to pořád plazí při zemi
slaďoučká mlha
co všechno zahalí
zlyrizuje

čtenář je posazen do auta
značky Superpegas
a je mu řečeno: Půvabná krajina
                          zapněte si mlhovky

Jedete a říkáte si: vždyť nic nevidím
                           jen bílou pustinu
                           prázdno      Nic

- Jste bez imaginace! Neumíte se dívat kolem sebe!

A tak tedy otočíte hlavu
a pochopíte
že to nesmrdí hnůj z polí
ale na zadním sedadle
básnická mrtvola

(Miroslav Huptych, Srdcový střelec, 1984)
ELFOS --- 3:22:22 27.7.2008
Oldřich Mikulášek

Les



Mám rád les,
že toho nenamluví
ani zaživa.

Jenom někdy naslouchám do noci
krvavé při jeho korun
s rozlíceným vichrem,
a to potom i potok
s děsem pádí dolů,
kámen nekámen.

Po smrti – pouhé pařezy –
světélkují dušičkami zemřelých
a obrůstají václavkami,
svými sirotky.

Tak voní, že musíš pokleknout
a sehnout hlavu k těm popravčím špalkům,
abys vdechl aspoň něco
z osudu těch, co stojí
celý život zpříma.



(Svlékání hadů,
vydal Československý spisovatel roku 1963)
LITTLEFOX --- 21:36:38 23.7.2008
János Pilinszky

POLOVIČATOST



Mezi jakými polovičatými city to žijeme,
mezi jakými rozmanitými přitažlivostmi,
i když se řítíme
rovně a neúhybně jako kámen!

Mezi kolikerými hanbami a smyšlenými slávami
se zmítáme jako v síti, přestože
bychom měli vyvěsit na slunci
vše, co je k ukrývání!

Jak pozdě
pochopíme, že
tma očí může být jasnozřivější
než světlo lampy, a jak
pozdě uzříme ustavičné
světapadání na kolena!