Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
poezie & texty různých autorů
FIN
"Ty jsi cynik, prasák, kurevník a lhář. A na tom, to mi můžeš věřit, není nic složitého."
Geralt Marigoldovi (a jedna z nejlepších definic básníka vůbec)
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
UBIK --- 1:41:56 1.8.2008
K problému...

Naše hovory
                      o posunu hodnot
                      výhybkách rozumu
                      semaforech

Naše hovory
                      upíři cigaret    škrtiči filozofií
                      samovary vzteků    zahradních veršů
                      vrahové láhví

                      a čet´jsi tohle
                      a ty jsi nečet´Oslí ucho
                      ale to musíš!

A miláčku: Už to v tobě dozrálo?
A tatínku: Kdy už tomu natrhnete?
A dědečku: Kdy už tu díru do světa?
A pradědečku: Kdy už umřeš?

Těch kouřových signálů
toho bubnování

A ono se to pořád plazí při zemi
slaďoučká mlha
co všechno zahalí
zlyrizuje

čtenář je posazen do auta
značky Superpegas
a je mu řečeno: Půvabná krajina
                          zapněte si mlhovky

Jedete a říkáte si: vždyť nic nevidím
                           jen bílou pustinu
                           prázdno      Nic

- Jste bez imaginace! Neumíte se dívat kolem sebe!

A tak tedy otočíte hlavu
a pochopíte
že to nesmrdí hnůj z polí
ale na zadním sedadle
básnická mrtvola

(Miroslav Huptych, Srdcový střelec, 1984)
ELFOS --- 3:22:22 27.7.2008
Oldřich Mikulášek

Les



Mám rád les,
že toho nenamluví
ani zaživa.

Jenom někdy naslouchám do noci
krvavé při jeho korun
s rozlíceným vichrem,
a to potom i potok
s děsem pádí dolů,
kámen nekámen.

Po smrti – pouhé pařezy –
světélkují dušičkami zemřelých
a obrůstají václavkami,
svými sirotky.

Tak voní, že musíš pokleknout
a sehnout hlavu k těm popravčím špalkům,
abys vdechl aspoň něco
z osudu těch, co stojí
celý život zpříma.



(Svlékání hadů,
vydal Československý spisovatel roku 1963)
LITTLEFOX --- 21:36:38 23.7.2008
János Pilinszky

POLOVIČATOST



Mezi jakými polovičatými city to žijeme,
mezi jakými rozmanitými přitažlivostmi,
i když se řítíme
rovně a neúhybně jako kámen!

Mezi kolikerými hanbami a smyšlenými slávami
se zmítáme jako v síti, přestože
bychom měli vyvěsit na slunci
vše, co je k ukrývání!

Jak pozdě
pochopíme, že
tma očí může být jasnozřivější
než světlo lampy, a jak
pozdě uzříme ustavičné
světapadání na kolena!
ELFOS --- 8:08:30 11.7.2008
Jiří Orten

Poslední přání



Na posledním svém lůžku
když básník odpočívá
a jeho ústa ještě živá
smlčují řeči spád,
tu klade na podušku
věci, jež míval rád:

Bolavé světlo, jasné, bez soucitu.
Bolavou tmu, jež v srdci, v tomto krytu
uměla přetrvati den.
Bolavou marnivost, kterou byl okraden.
Bolavou lásku, která dosud bolí.
Bolavou lítost pro vše, pro cokoli.
Bolavou pýchu, jíž se oddaloval.
Bolavý sen, jejž kdesi na dně schoval.
Bolavou svobodu, nejbolavější asi.
Své prsty protáhlé. Svou bídu. A své vlasy.
Dopisy od přátel, tu víru promarněnou,
dopisy plné slz, věčnosti na přečtenou,
dopisy od dívek, dopisy bratrovy,
dopisy od hudby, jež hraje nad slovy.
Své verše klade sem, časem již pocuchané,
své verše, život svůj, z nějž něha na zem kane
a zemí proniká až dolů, k hlíně rodné.
Hádanku klade sem, již nikdo neuhodne,
bolavou hádanku, jež nemá vysvětlení,
děti si hrály s ní a staly se z nich ženy.
Ach, všecko, ještě víc, všecko a víc než dosti.
Svůj svět, jejž miloval. Smrt bez odhodlanosti.

A z posledního lože
odchází všechno malé,
spád řeči, řeči spád.
Ó, nech mne, přísný Bože,
za věci dokonalé
ještě si slastně veršem zavrzat!



(Ze sbírky Hrob nezavřel se,
vyd. Mladá fronta v r. 1969)
LITTLEFOX --- 12:27:35 10.7.2008
Nicanor Parra


TEST



Co je antibásník:
Obchodník s urnami a rakvemi?
kněz který v nic nevěří?
generál který pochybuje sám o sobě?
tulák který se směje všemu
i stáří a smrti?
náladový protějšek při rozhovoru?
tanečník na okraji propasti?
narcis který miluje všechny?
z vlastní vůle ubohý
krvavý šprýmař?
básník spící v křesle?
alchymista nového věku?
kapesní revolucionář?
maloměšťák?
šarlatán?
bůh?
nevinný?
vesničan ze Santiaga de Chile?
Podtrhněte správnou odpověď.

Co je antipoezie:
bouře v hrnku čaje?
sněhová skvrna na skále?
mísa plná lidských výkalů
jak se domnívá otec Salvatierra?
pravdomluvné zrcadlo?
facka do tváře
předsedy Svazu spisovatelů?
(dejž mu Pánbůh věčnou slávu)
výstraha mladým básníkům?
rakev na tryskový pohon?
rakev na odstředivou sílu?
rakev na naftu?
hořící kaple bez nebožtíka?

Označte křížkem
správnou definici.
LITTLEFOX --- 14:04:25 5.7.2008
János Pilinszky


ČLOVĚK ZDE



Člověk zde nestačí na lásku.
Dost na tom, když v duchu je vděčný
za to či ono; nejraději za všechno.

Ve skutečnosti jsou dvě slova, která znám –
hřích a modlitba.
Jedno patří mně.
Co s druhým, nevím.
UBIK --- 15:44:38 3.7.2008
Burňák obecný
Thalassidroma Pelagica

"Bývá tak tučný, že obyvatelé Ostrovů Farských skrze
jeho tělo knot protahují a tím způsobem kahánek si dělají."
P. Jehlička - Názorný přírodopis ptactva


Farští vítají v přístavech
lovce burňáků
fábory a fanglemi
jakož i voláním: Vezou ftáky
                          fajn fajn fajn

Na Farských ostrovech
je každý free
a filozofuje ostošest
ovšem pouze v rámci šibeničního písmena F
což předpokládá filipa
fantazii
fintu fň

Každý chce někam patřit
a hlásí se k fikcionalistům fidelistům filantropům
kdekdo hrdě říká: já jsem filištín
                             já zas farizej
                             já jsem fetišista a kdo je víc?
Jiní křičí: My jsme fanatici
              a co jste vy?
              My jsme flegmatici
              a co jste vy?
              my jsme flagelanti
              a co jste vy?

Sólo:      Já jsem fatalista
              přichází m k vám z farské země
sborově: My jsme fatalisté
              přicházíme k vám
sólo:      Já umím myslet
sbor:     My umíme taky

             Myslimyslimyslimysli
             myslimysli myšlenka
             myslimyslimyslimysli
             mysli - kam jsme přišli?

K nápisu: Fše je farnost a nic než farnost!

Denně jsou zapalování ptáci
při opakování fatálních frází
a střídavého vyhrávání fanfár a fug

    Vážení beránci drahé ovečky
    dovolte abych vyřídil mnoho srdečných pozdravů
    od pánaboha
    který se omlouvá že se nezjeví
    neboť již delší dobu trpí pocitem
    že neexistuje
    Dokud se mu nepodaří trefit špičkou prstu
    na špičku nosu
    potud je třeba si přiznat drazí zklamaní
    že smutek je balvanem soli
    u napajedla víry
    Přiznejme si konečně že přeškolování vlků na pastvu
    pouze zvýšilo jejich rafinovanost
    protože nikdy nepřestali považovát beránkoismus
    za voloismus

O to však jde: Aby se už jednou říkalo
                       vlku vlk a nikoli vlčák
                       huse husa a nikoli labuť
                       aby se počítalo 1/ s více možnostmi
                                                2/ s každým jednotlivcem

    Jakmile se totiž jednou začne skutečnost
    zaokrouhlovat
    zhusta se končívá odkrouháváním

Denně shoří tisíce ptáků
denně je cosi vzletného
předhozeno ohni

Věřme však že popelem zůstane jenom sajrajt
že pravda se ohněm očistí
a znovuzrozena
vzlétne nad krajinu
jako nádherný oslnivý zářící
pták fénix

Jen kdybych nemusel po prostěradle honit své sny
jako štěnice
jen kdbych si za košili nenatrhal
ještě nezralé hvězdy
jen kdyby se na ohni nesmahlo mé srdce
jako vuřt
jako obyčejný buřt


(Miroslav Huptych, Názorný přírodopis tajnokřídlých, 1989)
ELFOS --- 15:40:48 28.6.2008
WILLIAM WORDSWORTH

Sonet napsaný na Westminsterském mostě dne 3.září 1802



Krásnější výhled nenabídne Zem:
má místo duše v sobě věchet slámy,
koho ten majestát zde neomámí:
teď město halí se jak oděvem
nádherou jitra; nahé, v tichu svém,
divadla, lodě, střechy, věže, chrámy
do polí, do nebe jsou zotvírány,
jen třpytí se ve vzduchu průzračném.
Slunce si nemohlo líp nařasit
svou první svěžest, v horách, v údolí;
já nikdy nezřel, necítil ten klid!
Řeka se vznáší, sobě po vůli:
Bože, ty domy spí snad, říká cit.
To mocné srdce stojí na chvíli!


(přeložil Zdeněk Hron)
UBIK --- 1:34:26 14.6.2008
Z NÁKUPU

V tašce náhražkovou zavářku,
v hladové zdi front
malý sen o prázdných rukách
A přece mi létem malá Ivanka povídala:
„A co ty jsi, máma nebo holka?“

(Zuzana Trojanová, Hoře z nerozumu, 1980)
ELFOS --- 7:31:11 10.6.2008
Jiří Krchovský
Na vratké hladině



NA VRATKÉ HLADINĚ PLUJÍ DVĚ LABUTĚ...
tu a tam (po tom všem...) strništěm škrábu tě
ty moje ubohá, rusalko bledá...
ach, Leda s labutí! (S labutí leda...)


(Ze sbírky Všechno je jako dřív, r. 1995-1996)