Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
poezie & texty různých autorů
FIN
"Ty jsi cynik, prasák, kurevník a lhář. A na tom, to mi můžeš věřit, není nic složitého."
Geralt Marigoldovi (a jedna z nejlepších definic básníka vůbec)
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
LITTLEFOX --- 7:07:24 27.5.2008
Nicanor Parra

Motýl



V zahradě podobné propasti
vzbuzuje pozornost motýl:
zaujme křivka jeho letu
jeho zářivé barvy
a černé kruhy zdobící špičky křídel.

Zaujme tvar bříška.

Když krouží vzduchem
ozářený zeleným paprskem
nebo když odpočívá
unavený rosou a pylem
zachycen na rubu květiny
neztrácím ho z očí
a pokud zmizí
za zahradní mříží
protože zahrada je malá
nebo on příliš rychlý
na několik vteřin
ho sleduji v duchu
dokud se neproberu.
FIN --- 1:05:58 12.5.2008
čte to pavel soukup a je to vynikající podání
UBIK --- 1:17:37 11.5.2008
Báseň skoro na rozloučenou
Václav Hrabě


Slunce
překrásný manekýn
se prkenně uklání
k západu
Zavírají se
květiny a obchody
Praha unavená
chválou básníků a svojí
krásou
šediví
soumrakem

Je to tak podivné
Co všechno se ti podobá
Je to tak podivné
Ta myšlenka že tě můžu ztratit
Protože všechno na světě se neustále mění

Můžu tě ztratit
a zase budou rána
plná cigaret
a bude to svádět
ke krásnému a pompéznímu smutku
Můžu tě ztratit
a zase budou noci
měsíc vlající na obloze bude podobný stínu
tvých rozpuštěných vlasů
nebudu moct spát a budu nenávidět
klasiky

Můžu tě ztratit
a pak snad bude nejvhodnější svést to na dialektiku

Ano
to všechno se může stát
Ale nikdy už neztratím
všechny ty lehkomyslné nevychované a pravdivé
děti naší lásky
všechno to co nelze vyhandlovat
v Tuzexu
nabiflovat přes noc
získat protekcí
úsměvem
touhu a odvahu
nečekat až se život převalí kolem jako baráčnický průvod
nedat se zlákat
štěstím
které padne na míru a sluší
nebýt tu zbytečně
nejíst tu zadarmo chleba

Uvidět ráno u Vltavy divoké koně
Vyjmenovat své lásky
a bude-li to třeba
nechat se zabít
pro ně

LITTLEFOX --- 7:36:09 2.5.2008
János Pilinszky

HLÁSKA PO HLÁSCE



Tak jak nicota zarovnává
příkopy agónie,
jako se krajina po sněhové bouři
zklidňuje, vrací se k sobě domů,
tak nějak se formuje, uspořádává
hláska po hlásce dialog mezi lidmi a Bohem,
mezi zkázou a zrodem.
ELFOS --- 16:52:02 1.5.2008
Zdeněk Fuka

Imprese



Touha
touha nevyjádřitelná...
Možná že v blescích a dešti
pochopíš můj hlad

anebo navečer
když se blíží měsíc k úplňku
a nade mnou letí ptáci

Ptáš se kam a kudy

Nebesa mlčí

A jen vítr si tiše pobrukuje
svou píseň


ELFOS --- 0:46:55 25.4.2008
Je čas, kdy rozum v led se promění,
je soumrak duše – to když v temnu skryt
je předmět touhy: mysl spí a sní.
Je radost, žal, a vprostřed šerosvit,
duše je sama sebou jeden rmut,
život je hnusný, hrozná však i smrt;
kořeny hoře vidíš v sobě sám
a v ničem nesmíš klnout výšinám.

(Michail Jurjevič Lermontov - Z plamene a jasu)
GOBERS --- 15:08:30 18.4.2008
Tohle mě včera tak nějak úplně dostalo. Ani nevím proč. Snad tu není angličtina OT.

John Milton - Psalm I

BLESS´D is the man who hath not walked astray
In counsel of the wicked, and i´ the way
Of sinners hath not stood and in the seat
Of scorners hath not sat; but in the great
Jehovah´s Law is ever his delight,
And in his law he studies day and night.
He shall be as a tree which planted grows
By wat´ry streams, and in his season knows
To yield his fruit; and his leaf shall not fall;
And what he takes in hand shall prosper all.
Not so the wicked; but, as chaff which fanned
The wind drives, so the wicked shall not stand
In judgement, or abide their trial then,
Nor sinners in th´ assembly of just men.
For the Lord knows th´ upright way of the just,
And the way of bad men to ruin must.

(The English Poems of John Milton, Oxford University Press, 1913)
UBIK --- 3:50:20 11.4.2008
(malá prosba)

Až budu ležet na dně,
dobře vím, že nezvedneš mne výš,
řekni jen:
"Je pod tebou mnoho pater,
které ve své pýše nevidíš."



(vzpomínka na Evalda Schorma)

řeky se míjí
a slova v proudu mizí,
světlo se sráží do tmy
a mysl padá v zapomnění.

"Vždyť domluvit se mohou
stejně jen ti,
co už jsou dávno domluveni."


Jan Borna - Malé prosby, 2005
ELFOS --- 9:46:58 6.4.2008
Jan Skácel

Jitro



K ránu jsou popelnice plné nedosněných snů
doutnají jako rašelina
hořící za suchého léta kolem bílých měst

Přijeli popeláři
řinčení plechu probudilo ptáky
ti mají za povinnost zpívat

Z popela Fénix povstává
a do ulice snáší
hodinu jitřní kulatou jak vejce

A kdosi s nedospalky v očích kráčí za vozem
a k nebývalým přidává se navždy trhanům
odhodlán paběrkovat

na přísně nestřežených skládkách věčnosti