Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
poezie & texty různých autorů
FIN
"Ty jsi cynik, prasák, kurevník a lhář. A na tom, to mi můžeš věřit, není nic složitého."
Geralt Marigoldovi (a jedna z nejlepších definic básníka vůbec)
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
??? --- 14:56:45 23.3.2006
Lauri Otonkoski
ALE

Mysli odvážně: nebe je skleněné.
Mysli odvážněji: nebe je skleněné,
ale kameny lehké.

To, co se říká dítěti,
když svlékne svou první tušící jistotu,
své první sametové trepky:

pohleď na kostel a přístav. Máš oči.
Je slupčitý život jablka, je obilné motto chleba.
Z chladu jeskyně
k teplu vína
vede po vodě cesta, a čas
je změřen v mapách, není příležitosti,
která by nestála za oslavu.

A dál:
mysli odvážněji
a spi v objetí,

neboť tehdy je odvahy třeba,

když prší střepy.
RICARDERON --- 0:19:53 13.3.2006

Anna Klofáčová
...už zase skáču pod kola aut

Brzy se smráká
a tucet světel odnaproti
zívá střepem bystrozrakých
...šla bych na panáka.

Skočit
si číselnou řadu...
diagonálou do hlavy
šroubovák
a prášek proti hladu
a masážní gel
na lopatky
jsem smetená
/nachystaná u dveří/
v pytli na odpadky...

V černym igelitu
a na přechodu figurální kresba
.
.
.
v taktických tazích
psychopatů

KEMENTARI --- 17:32:30 12.3.2006
Faustovský inzerát:

Budu žít sťastně až do smrti s tou,
která mě dokáže přesvědčit,
že to má nějaký smysl.

/Albert Kaufman - Otevírací doba/
FIN --- 15:46:17 1.3.2006
Ivan Diviš
Žalm 37


Vznešená zvířata: bezbranná svatost
ničená konkistou člověčího vepře:

sněžný levhart s prackami ze sametu,
někde v Hindukúši větřící první sníh.

Mořský orel s plavými kamašemi,
vyhlížející Robinsona Jefferse
jednomyslně zvoleného sněmem zvířat
a uznaného za člověka rovného rodem:

ledňáček v Čechách předposledního sna,
ledňáček nad rybníkem rozlitým tiše tak,
že se tam nedočkáš ani ani

Cožpak nejsi drobounký posel Krista,
cožpak mu zobáčkem nepřidržuješ vlečku,
zapomínaje přitom na svou drzou krutost?

Chtěl bych dětem ukázat břehuli,
sovu puštíka
novozélandského kivi

v posledním zákmitu vlasti
sumce a lipana
sumce a lipana
RICARDERON --- 2:05:27 26.1.2006

Jiří Kolář
Amnestie

Z prázdné ptačí klece
vyvěs
bílou vlajku

FIN --- 7:53:06 25.1.2006
Ivan Diviš
Žalm 9


Z nižšího vesmíru sype se dvounulka,
sněží grobiánům, šustí duším v tísni.
Z vyššího koulejí se slzy,
krupobití rovnou do tlamy.

Ubikace, čtyři palandy,
prostřed stůl, snad se lze opřít lokty
a civět jeseteru do břicha.
Někde zastřešují.

Přikleká máma: on jako solný sloupek,
tak právě k ulomení. Nepláče,
ale jeho oči plavou v akváriu,
kde rejdí rejnoci a kde bříšky vzhůru vznášejí se
dvě utopená morčata.

Přikleká otec. Nadáli jsme se,
miláčku, čehosi bez opakování.

A jak všechny smutky, chvíle před popravou,
mžik před spuštěním palby, výnorem ponorky –
i tohle probíhá jak oko na punčoše
a vidím jesličky, u kterých postáváme,
vnímáme jen figurky, tu umnou,
vírou kdysi sestavenou řezbu –

Michaeli v zlatém plášti,
vysetém zrny: třetí
bytosti ve vesmíru –
zastav se nad tímto domem,
vyjmi z pochvy meč, a hlídej.

Z nižšího vesmíru sype se dvounulka,
z vyššího koulejí se slzy
rovnou do tlamy osudu
žvýkajícího skopové…
RICARDERON --- 21:04:27 23.1.2006

O. Mikulášek
Řada druhá – VIII.

Tvůj prs mne vidí a dech slyší.
Pleť tvá zavoní v mém stínu.
Chuť tvých úst mne vrací vínu
a tvé tělo zase číši.

krví svou se k tobě řinu,
oblostí tvých údů splaven.
Slepí v citu, v šeptu tišší

vznáším se jak v tváři nach.
A proč těžký jsem jak kámen,

pohozený v zahradách.

První obrázky

RICARDERON --- 20:52:27 23.1.2006

O. Mikulášek
Finále

Když jsem si večer postýlal,
našel jsem tvůj vlas –
všechno, co zbylo z tvé hlavy.

A vůně tvého těla v peřinách –
všechno, co mi zůstalo z tvé lásky.

Má hlava těžkne od toho dne.
A moje srdce ohýbá mne v chůzi,
neboť jsi stále v něm.

Ortely a milosti

MARDOU --- 23:25:09 22.1.2006
Jean-Nicolas-Arthur Rimbaud

Sezóna v pekle

Podařilo se mi vymýtit ze svého ducha veškerou lidskou naději... Mlsně očekávám Boha... Mořský vzduch mi spálí plíce, zkažené povětří mi vylouhuje kůži... Ano, zavřel jsem oči před vaším světlem. Jsem zvíře, jsem negr. Já ale mohu být spasen. Vy jste však falešní negři, vy šílenci, ukrutníci lakomci. Kupče, jsi negr, úředníku, jsi negr, generále, ty jsi taky negr... Dost už slov! ... Křik, bubny, tanec, tanec,tanec, tanec... Už ani neumím mluvit! ... Odstranil jsem z nebe modř, která je černá, a žil jsem, zlatá jiskra přirozeného světla... Poslal jsem k čertu palmy mučedníků, světlo umění, pýchu vynálezů, hrabivost loupežníků; obrátil jsem se k Východu, k prvotní, věčné moudrosti... Což jsem kdysi neměl příjemné, hrdinské, báječné mládí, jen ho zapsat na zlatých listech – toho štěstí bylo příliš! Pro jaký zločin, pro jaký omyl jsem si zasloužil svou dnešní slabost?... Já, který se nazýval mágem nebo andělem, zbaveným veškeré morálky, jsem vržen zpátky na zem... já mám najednou svírat v náručí syrovou skutečnost! ... Je třeba být naprosto moderní...

...JE est un autre ... Je dis qu'il faut être voyant, se faire voyant.
RICARDERON --- 20:09:44 22.1.2006

Viktor Dyk
(Česká ukolébavka.)

XXXII

Spi sladce, moje dítě,
spí celá tvoje zem’.
Spi tiše, až se vzbudíš
tím těžkým jejím snem.
Spi sladce, moje dítě!
Spí celá tvoje zem’!

Spi, abys rostlo rychle,
a mohlo trpět v čas.
A nediv se, že slyšíš
dnes příliš tvrdý hlas.
Dnes kolébá tě otec,
a ten má tvrdý hlas.

Z deváté, desáté ruky
myšlénky budeš brát,
a po Evropě nosit
už obnošený šat.
Z deváté, desáté ruky
myšlénky budeš brát!

A oklikami půjdeš půjdeš,
kde jiní rovně jdou.
Co jiným zcela jasným,
bude ti záhadou.
A oklikami půjdeš,
kde jiní rovně jdou.

Nedej se ukřižovat
od věčných pochyb svých,
cti raděj’ autority
v katédrách, v dennících.
Bij cizí autority,
abys svou vlastní zdvih’..zdvih’...

A nerozbíjej hlavu
o malichernou zeď.
Vyber si zvučná hesla,
a to tě spasí, hleď!
Tvůj otec rozbil hlavu,
a ty měj rozum teď!

Tvé děti z desáté ruky
myšlénky budou brát,
a po Evropě nosit
už obnošený šat.
Spi sladce, moje dítě!
Je nejlíp v Čechách spat!


Marnosti (1900). Tohle mohl zpívat klidně i Kryl a dnes bysme se ji taky měli všichni naučit