Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
poezie & texty různých autorů
FIN
"Ty jsi cynik, prasák, kurevník a lhář. A na tom, to mi můžeš věřit, není nic složitého."
Geralt Marigoldovi (a jedna z nejlepších definic básníka vůbec)
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
FIN --- 1:48:40 6.12.2005
Jiří Žáček
Písnička o škaredých holkách


Škaredý holky
ty se drží zpátky
Jsou samy sobě na posměch
A vždycky mají
krásný kamarádky
a proto mají v lásce pech

Jsou spolehlivý
jako tažný koně
Drží tě když ti hrozí pád
Nestojí o dík
Vědí že se pro ně
nebudou nikdy chlapi prát

Škaredý holky
nejsou nikdy v právu
Vypadnou vždycky z pořadí
Srkají život jako hořkou kávu
Zvykly si
Nikdy nesladí

Zrcadlu řeknou:
Holka ty máš ránu
Leda tak slepci přijdeš vhod –
Rády se trápí
Usínají k ránu
Co by byl život bez trampot

Řeknou ti: Hele
zmiz a zanech řečí
Nestojím o tvý ohledy
Škaredý holky
nikdo npřesvědčí
že vůbec nejsou škaredý
FIN --- 1:16:51 6.12.2005
Jiří Žáček
Robinson


Vzala roha To je celá vona
Udělala ze mě Robinsona
trosečníka v tomhle městě zdí
Žádný šífy ke mně nejezdí

Zvedla kotvy někdy v půli ledna
Zbyl mi pustej ostrov 2+1
Asi jsem jí tenkrát jednu plesk
Vona má svou hrdost a já stesk

Hele brouku vrať se honem zpátky
nechci hledat žádný jiný Pátky
Přínes mi svý dlaně voňavý
Bez tebe mi srdce rezaví.
FIN --- 8:09:03 21.11.2005
Stěpan Ščipačov
Břízka


Už skoro nahou divý liják
tiskne ji k zemi, rve s ní šat.
Brání se hrdá, mlčenlivá –
jak umí mlčky pohrdat!

A vichr v zimní temný večer
v pase ji útlou objímá.
Ramena její bílá svleče
potom rukama zkřehlýma.

Zlomí tu tenkou hrdou krásku!
Vymkla se, v očích slzy má:
někomu třetímu slíbila lásku,
rty svoje, bílá ramena.
FIN --- 13:10:23 19.11.2005
Jan Skácel
Dávno


Na břehu tiše splývajících ptáčků
ležela pravda
snadná jako smích.
Nebylo,
co by zasloužilo lež
na břehu pěnkav zvolna plynoucích.
FIN --- 13:05:47 19.11.2005
Jan Skácel
Most


Přeletěl pták a křivka letu
utkvěla pevně nad vodou
tak jako most a jako úžas
a smutní lidé po něm jdou

Po mostě který nad bolestí
jak krásné paví oko tkví
na druhou stranu přecházejí
kde smutek smutné netrápí

Čí smutek nebyl spravedlivý
ten po tom mostě málo smí
pod jeho kroky zmlkne píseň
a most se pod ním prolomí
FIN --- 13:04:15 19.11.2005
Jan Skácel
Stopadesátá báseň o podzimu


Tolik pádů
a tolik ticha bez konce

A tolik nevídané lsti

Jitra jsou jako neštěstí
a málokdo si toho všímá

Bylo nám jaro léto podzim
brzy nám bude krutá zima

A vítr v listí šelestí
FIN --- 13:03:48 19.11.2005
Jan Skácel
Zimní krajina srdce


Na stromech černé plody zimy
země až na kost
prázdno
dálka

A zůstat sám a mezi svými
jak nad zamrzlou vodou lávka
FIN --- 13:00:59 19.11.2005
Jan Skácel
Kdo potmě pije víno


Celou noc čeká anděla
čeká že přijde sepsat jeho při
věří že anděl uvěří

Anělé zatím
(přišli tři)
váhají venku u dveří
a vymýšlejí práh
NATASHA --- 18:03:11 2.11.2005

PEKLÍČKA
Druhé


Chtěl bych se přestěhovat
do tvého těla
a bydlet dlouze
pod tvým horním patrem,
nebo aspoň v suterénu
pod jazykem,
klouzat tvým hrdlem
a najednou v něm trčet,
že bys nebyla schopna
ani slova
a jenom bys mne špatně zažívala,
o polknutí ani nemluvím.



Oldřich Mikulášek
Šokovaná růže
Československý spisovatel, KPP, 1969
FIN --- 15:04:58 31.10.2005
Unseen
29. 10. 2005


konečně podzim ví si trochu rady:

zas vítr na kříž hvízdá zvesela
čechrají svíčky světlem listopady

a v kostech ticho

mysl zpuchřelá