Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Odkrojky a skrojky, námrazky a zmrazky... aneb deníček napraveného narkootce
CDR
Střípky mého života... Snaha o vytvoření memetického viru... Setřelé otisky okolní zřejmě reality...Válka pohlaví (prohráváme), reversně-inženýrský rozbor trendů 21.století a něco tragické lyriky... More then CS mirror

[http://37.media.tumblr.com/tumblr_lzobaav7WH1qf80m9o1_500.jpg]
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
CDR --- 11:15:48 26.8.2018
ERVIN: radio moc neposlouchám, ale ten scat jsem z toho znal, to ano, ale celou skladbu ne :)
Geniální, včetně choreo vložky :D
ERVIN --- 9:53:52 26.8.2018
CDR: Což o to, může se stát, spíš mi nejde na pochopa, žes nikdy neslyšel jingle RCL (!!!), kterej je v eteru půl druhýho eonu a v němž je vystřižený scat na 1:22...
CDR --- 2:28:49 26.8.2018
ach. neofašisti.
hampl na půdě krajské knihovny nevystoupil, knihovna akci na základě ohlasů zrušila, Hampl se musel přeobjednat do hotelu a tam kromě prezentace svého veledíla "Prolomení hradeb" mohl naříkat i na normalizaci a cenzuru.
Bylo to nakonec směšně jednoduché a ještě směšnější byla část liberecké antifa, že se nechtějí účastnit blokády (která nakonec nebyla třeba), aby se příliš nezviditelnili.
***¨
Nechápu, jak jsem mohl dožít 41 let a nikdy neslyšet následující song.
Pusťte si ho aspoň třikrát!!!


The Trashmen - Surfin Bird - Bird is the Word 1963 (RE-MASTERED) (ALT End Video) (OFFICIAL VIDEO)
https://www.youtube.com/watch?v=9Gc4QTqslN4
CDR --- 0:58:16 2.6.2018
vyprovokoval jsem akci a možná bude sprotiakcí, možná po dlouhý době dostanu po držce...
napíšu , po středě.
Neofašisty v Liberci nechceme.
CDR --- 12:35:08 9.5.2018
Ráno přišla SMS. Ležel jsem v posteli, hrál si s malým, nechal ho po sobě šplhat a dělat opičárny.
Tekly mi slzy, nešly zastavit.'
Žádné vzlykání, prostě z očí tekly stružky a hlavou běžely vzpomínky.
Bylo jich hodně, hlavně z dětství, ale strašně málo z nich bylo kladných.
A když, tak tam většinou byl nějaký háček.
Večer jsem opilý přišel domů, dal si dvě poslední domácí vajíčka, co jsem od tebe dostal.
Symbol života.
Přišlo mi líto, že jsem ti naposledy neukázal syna.
Ale byl jsem rozzuřený, do čištění žumpy jsem investoval už 7.000 a ty do ní necháš vhodit chcíplou slepici.
Odpočívej v pokoji.
Ať tvá zlobná ukřivděná duše dojde míru a pokoje.
Ze tří sester už zbyla jen jedna.
***
Tohle nevyšlo. Tak život prostě chodí :(

[https://scontent.fprg1-1.fna.fbcdn.net/v/t31.0-8/10006008_10152424671683760_3332201974735219290_o.jpg?_nc_cat=0&oh=ac7d8682b685bc181be632207b9fab86&oe=5B966543]
MASOO --- 17:21:49 14.2.2018
CDR: sou pryč už deset let... ale teď poslední dobou, mám pocit, že sou pryč už úplně a že je to ještě dýl....
CDR --- 21:55:12 13.2.2018
Kurva.. Jsem se trochu rozbrečel. Ne úplně, tak jedna slza.
Devadesátky jsou pryč. Úplně, je z nich prach, fungující lidé a padlí lidé. Ve špíně. Smrti. Závislosti. V blázincích.
CDR --- 21:50:38 13.2.2018
Ten příběh má i své pokračování.
Chodili jsme pravidelně do rockového klubu Zebra, Ivan tam byl štamgast. Hulil jsem s nm skoro každý den.
Stará šedesátiletá mánička, hodně, hodně svérázná.
Brzy ve mně začaly hlodat výčitky.
Rozhodl jsem se Ivanovi přiznat.
Ale ono to nebylo tak jednoduché, Ivan byl cholerik, dokázal řvát jak tur, dokázal seřvat majitele klubu jak malýho smrada.
Jeho obrovské lopaty, ruce instalatéra byly tvrdé jak železo, ony ty dlaně i tak vypadaly.
Vždy jsem přišel, zamířil k baru, kde seděl na svém štamgastském místě.
Nadechl se, otevřel ústa..
A pak vždy odvaha odešla a ze mě vypadlo něco jako "jak že to vlastně tu trávu fermentuješ?"
"Jak vlastně zastřiháváš?"
"Jaké hnojivo používáš?"
Trvalo to asi rok, šel jsem znovu do Zebry i s kamarádkou, která můj úmysl znala. Hrozně se smála, že to nedokážu.
Tak vybičovaný ženským posměchem jsem to nakonec dokázal. Přiznal se.
Ivan se na mě přísně koukal, čekal jsem, jestli dostanu lepáka železnou rukou.
Pak se rozesmál svým hlubokým extrémně hlasitým smíchem.
"A kde myslíš, že jsem vzal já ty semínka? Trávy co pěstuju? Stejným způsobem!
A že si mně ukradl úrodu, to celou dobu vím"
***
Ivan asi za rok umřel na rakovinu hltanu/hrtanu. Měl v krku něco jako jelito z nádorové tkáně. Už nemohl křičet, a on křičel rád.
Musel si pořídit telefon a na něm psal lidem co chce.
Vydržel hodně, lékárnice ho obdivovaly, že si chodí pro opiáty ve stavu, kdy už jiní leží bezmocně v eldéence.
Na jeho pohřbu se sešla široká squadra, mladí feťáci, punkáči, studenti z průmyslovky, muzikanti, malíři, starý máničky, rockeři, metalisti.
Padal sníh. Bylo hnusně, nechumelilo, jen tak laxně padaly vločky do toho šedivýho dne.
Umřel Ivan, Ivan Cach a pro nás tím tak nějak skončily devadesátky a celý rockáč Zebra šel do kopru.