Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Odkrojky a skrojky, námrazky a zmrazky... aneb deníček napraveného narkootce
CDR
Střípky mého života... Snaha o vytvoření memetického viru... Setřelé otisky okolní zřejmě reality...Válka pohlaví (prohráváme), reversně-inženýrský rozbor trendů 21.století a něco tragické lyriky... More then CS mirror

[http://37.media.tumblr.com/tumblr_lzobaav7WH1qf80m9o1_500.jpg]
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
MASOO --- 17:21:49 14.2.2018
CDR: sou pryč už deset let... ale teď poslední dobou, mám pocit, že sou pryč už úplně a že je to ještě dýl....
CDR --- 21:55:12 13.2.2018
Kurva.. Jsem se trochu rozbrečel. Ne úplně, tak jedna slza.
Devadesátky jsou pryč. Úplně, je z nich prach, fungující lidé a padlí lidé. Ve špíně. Smrti. Závislosti. V blázincích.
CDR --- 21:50:38 13.2.2018
Ten příběh má i své pokračování.
Chodili jsme pravidelně do rockového klubu Zebra, Ivan tam byl štamgast. Hulil jsem s nm skoro každý den.
Stará šedesátiletá mánička, hodně, hodně svérázná.
Brzy ve mně začaly hlodat výčitky.
Rozhodl jsem se Ivanovi přiznat.
Ale ono to nebylo tak jednoduché, Ivan byl cholerik, dokázal řvát jak tur, dokázal seřvat majitele klubu jak malýho smrada.
Jeho obrovské lopaty, ruce instalatéra byly tvrdé jak železo, ony ty dlaně i tak vypadaly.
Vždy jsem přišel, zamířil k baru, kde seděl na svém štamgastském místě.
Nadechl se, otevřel ústa..
A pak vždy odvaha odešla a ze mě vypadlo něco jako "jak že to vlastně tu trávu fermentuješ?"
"Jak vlastně zastřiháváš?"
"Jaké hnojivo používáš?"
Trvalo to asi rok, šel jsem znovu do Zebry i s kamarádkou, která můj úmysl znala. Hrozně se smála, že to nedokážu.
Tak vybičovaný ženským posměchem jsem to nakonec dokázal. Přiznal se.
Ivan se na mě přísně koukal, čekal jsem, jestli dostanu lepáka železnou rukou.
Pak se rozesmál svým hlubokým extrémně hlasitým smíchem.
"A kde myslíš, že jsem vzal já ty semínka? Trávy co pěstuju? Stejným způsobem!
A že si mně ukradl úrodu, to celou dobu vím"
***
Ivan asi za rok umřel na rakovinu hltanu/hrtanu. Měl v krku něco jako jelito z nádorové tkáně. Už nemohl křičet, a on křičel rád.
Musel si pořídit telefon a na něm psal lidem co chce.
Vydržel hodně, lékárnice ho obdivovaly, že si chodí pro opiáty ve stavu, kdy už jiní leží bezmocně v eldéence.
Na jeho pohřbu se sešla široká squadra, mladí feťáci, punkáči, studenti z průmyslovky, muzikanti, malíři, starý máničky, rockeři, metalisti.
Padal sníh. Bylo hnusně, nechumelilo, jen tak laxně padaly vločky do toho šedivýho dne.
Umřel Ivan, Ivan Cach a pro nás tím tak nějak skončily devadesátky a celý rockáč Zebra šel do kopru.
SCHWALBE --- 10:27:24 30.1.2018
CDR: ok, díky.

co k tomu víc říct ..
CDR --- 10:25:34 30.1.2018
SCHWALBE: jojo.. Asi jenom zlikviduj pasáž o škrcení ruky .)
SCHWALBE --- 10:23:38 30.1.2018
CDR: si to s dovolením vezmu, můžu?
_T_ --- 13:06:58 20.1.2018
hezky napsany..
CDR --- 21:46:07 19.1.2018
Poslední dobou se nořím víc a víc do zkoumán studnice nenávisti, co je mezi lidmi.
Pocit nadřazenosti vůči jiným národům. Vidím pomrkávající policisty u sebe v práci, ti Giňovi a Balogovi, to je chátra, co?
Já bych je hnal.
Kam?
Vidím doktora, jak mi rovná zlomeninu ruky a hledá univerzální téma, nadhodí jak živíme ty.. Nepřizpůsobivý.
Vidím technaře Vencu, co volil Zemana, že budou levnější plíny (zapomněl, popírá). Po pár pivech rozšafně dává k dobru, že deset vodíkovejch bomb by ten muslimskej mor vyléčilo.
Střízlivý volí piráty.
Vidím vynikajícího poi spinnera Pepu, který má zlatý srdce, ale je z vesnice, chodí do posilovny s diskonácky a tak si mysl, že vyhladit 1,8 miliardy muslimů by bylo asi trochu pracný, ale že by to naší civilizaci prospělo.
Piráty by věšel, jsou to vítači.
Vidím pankáče, se kterými jsme utíkali ze sládkovy demonstrace a honilo nás 50 nácků.
Teď chodí na demonstarce kde poslouchají Okamuru. Stojí vedle nácků, co nás honili.
Vidím Honzu Láďu, dříve mi škrtil ruku. Sakra, to je dvacet let. Potkávám ho po deseti letech, říká mi, jak nám EU chce sebrat zbraně, abychom se nemohli bránit.
Že se ten boj proti islámu a chlapům s ajfouny nesmí přehánět, ale že to pochopím.
Až budu mít děti.
Nořím se hlouběji a hlouběji do studnice nenávisti. Je tak jednoduché ty lidi urazit, zesměšnit, vždy se najde někdo, kdo tě podpoří a poplácá po ramenou.
Ale...
Dají se ti lidé změnit?
Jde jim nějak pomoci?
Narodil se mi syn a nic se nezměnilo, možnáse dokonce ta úzkost ze zloby a nesnášenlivosti ostatních jen zvětšila.
Malý Dan má už 7 měsíců. Rád teď usíná na břiše a mně to vždy připomene malého mrtvého Ajlana. Leží úplně stejně, jenom Dan se probudí, kdežto Ajlan je mrtvý už tři roky.
Připomene mi to syrského chlapečka a kýbly chrstající nenávisti mezi slušnými čechy.
Je mi úzko.

[http://forum24.cz/wp-content/uploads/2015/09/utonuly-syrsky-chlapecek.png]
CDR --- 1:24:28 15.1.2018
V3S: jsem bez inspirace.
Teda, syn mě inspiruje, ale nejsem to schopen nikterak vyjádřit :)