Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
AUTORSKÁ POEZIE *
MONYSEK
Na nástěnce najdete pravidla klubu, informace o textech zdejších autorů jinde, poetické kluby některých zdejších přispěvatelů a také další kluby, zabývající se literární tvorbou.
Tamtéž si přečtete také rady a postřehy o psaní, kritice a nutnosti autorské práce. Přečíst si nástěnku se velmi doporučuje.


The best of tohoto klubu (jak ho vidí někteří zdejší autoři a kritikové) najdete zde: Autorská poezie - výběr Můžete také nominovat.
Pokud píšete hodně emotivně a vaše texty jsou spíše prožitkové, můžete zvážit uveřejnění v klubu Emotivní poezie
V případě, že nemáte zájem o kritiku a chcete se hlavně podělit o svoje zážitky, doporučujeme klub Azyl pro věčné romantiky
Obtížné aspekty poetova života a všemožné drby z oboru zpracovává Těžký život básníkův
Pokud vás klub Autorská poezie všemožně rozčiluje, navštivte opoziční autorský klub Poesie bez pranic a tkanic
Technická poznámka: klub je zpřístupněn ke čtení i pro off-Nyx čtenáře.
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
BETA_BOB --- 14:17:19 30.12.2018
Někteří mi tvrdí, že jsem génius
Další zase, že nestojím ani za žabí flus
Nemohu brát vážně každý z davu hlas
Raději věřím těm, co se mnou tráví čas :)

BB_PP2018
PEP0 --- 19:24:56 26.12.2018
VYZNÁNÍ

Z hlouby nevidoucí tmou se blýská
a v záři její stařec sedí.
Pohledem svým vůkol hledí.
Slouchá, ptá se, proč že někdo si tu výská.
Ptá se a říci by měl, a snad se chystá,
světu pravdu, jenž je jistá.

Stařec sedí. V klidu jeho tělo dlí.
Ach, sladká dřímota.
Uvnitř starce mladá duše staletá,
vůkol světa chlad a lidí prázdnota
a mdlý tak zrakům jeho obraz života.
A proto říci by měl, a snad se chystá,
Světu pravdu, jenž je jistá.

Je hloupé marností se potácet
a hnát se oděn v lesku zlata.
Je štěstím lidí s láskou zacházet
a nezavírat porozumění vrata.
Vždyť chladný vítr s bílým vlasem nese uklidnění
I tam, kde teplo slunce dmychá horkou krev,
svým klidným dechem převrací žár v zapomění
a smazává lesk démantů i plev.

V dešti kapek zhasíná pak každý plamen.
Ty kapky, to jsou slzy jdoucí krajem.
V nich každý zhasne plamen a pak tma a života ámen.
Tak na co lidi, na co si tu hrajem?

A mladý stařec ztichl, sedí, pláče.
A klid svůj hledá v klidu spáče,
co neslyší hluk nepravostí světa.
A jen v duši krásný obraz života mu vzkvétá.
A v duši třímá sladký sen
a sním uléhá k spánku,
kde navždy splývá noc i den
a život rozplývá se v sladkém vánku.
PEP0 --- 19:20:37 26.12.2018
POZDRAV

Je tma.
Tu světlo bledě prochvívá a dřív než stačí žít a znát,
čas lehce tmou ho zastírá.
A pak?
Jen nicota, ta věrná pravda, družka života,
v níž všechna moudrost mihotá,
začíná znovu hru svou vítěznou.
Jde znovu cestou s pravdou smutnou,
že všichni zhasnou, nedosvitnou.
Jde cestou svou nedohlednou.
A není soupeř, není boj,
je jenom záblesk, tma.
A pak?

MAEROR --- 22:15:07 25.11.2018



nevyslovená otázka na štěstí

vzpomíná na středoškolskou fyziku:
pohyb je možné určit
jen vhledem k dané soustavě
a může být tedy vykonáván
i nemusí

pravidlo podobnosti

žvýká pomalu a je v něm
jen necelý díl muže
a necelý díl příběhu
na pokračování zastavovaný čas
který mu v čase chybí

nevyslovená otázka na štěstí

odpověď se
dostane sama ven otvorem v prostoru
který do této chvíle
mohl existovat
a nebyl

SOLIVAGANT --- 16:53:48 22.10.2018
Zvu tě dál

A toto je dům ve kterém bydlím
je tu ticho, nábojnice, pár květin a prázdnota
a kocovina z velké touhy
a nepoctivá samota

A prej že Proč jsi se sem stěhoval, ptala se
když tu nikoho neznáš, a nemáš tu ani holku..
Ale je tu řeka, lípy po cestě z vlaku
a každá otázka jak jehla

Tak zvu tě dál, neboj se
zuby vlků jsou v téhle zimě bezbolestné
ale ty jsi stejně silnější než já tak pojď
tahle samota je jako hotel
a společná snídaně ráno
jako souboj dvou vznešených nepřátel

Ale já vím
ty jsi nevinná, celým světem a ještě víc
když se nadechuješ vypadá to jako poprvé
od stvoření světa
dívám se na tebe a bojím se
že tvé hrdlo vydá hlas, tón
a ty řekneš něco o politické situaci
nebo plánech na odpoledne
a já pak poznám
že i vysněná láska musí mít jméno, tvar
a budoucnost
a je tedy nebezpečná

a zakryju si oči
jak rytíř shazuje hledí
a tvůj pohled jak sluneční paprsek
na spálenou zemi
nasadím si masku
vojáci musí znovu do zákopů
dávno zarostlých
divokými růžemi
MAEROR --- 23:19:24 13.10.2018



přehledný jízdní řád

dva body od sebe natažené
v čase
mezi jinými způsoby
a mezi stejnou chutí

dnes:
mraky s karamelovou příchutí

pohled
před kterým uhýbá pohledem
a ruka která není
domov
žena
které to všechno vypráví

SAMAN006 --- 2:40:24 16.9.2018
Synek

Onanoval?
Možná.

Onanoval!
Snad?

Mladý ježíš bez kříže,
dostal se za to za mříže.

Až tam v písku na poušit,
pan Otec mu odpouští.

Jen církev ta je ztracená,
píča jedna zvrácená.
VINCENT_BU --- 21:33:08 7.9.2018
FIN: v tom nejobecnějším pojetí je to umění. pokud máš na mysli, že ani aplikace básnických prostředků (a nechtěj teď po mně, prosím, probírat poetiku) nemusí zaručit proměnu textu v báseň, pak souhlasím. zkrátka, musí se to umět, nebo ještě lépe, jak věřím, musí to přijít. ovšem jsou vodítka, která pro onen příchod připravují podmínky, čili, počítají se. kdo neumí pracovat s veršovým rytmem nebo s obrazem, počíná si stejně jako člověk, který chce nalákat vílu do chlíva nebo na schůzi.
FIN --- 21:08:47 7.9.2018
dokud nepředložíš definici toho, co dělá báseň básní, bude původní teze
"báseň musí být především tím, co ji dělá básní",
která celá zněla
"báseň musí být především tím, co ji dělá básní, až na druhém místě věcnou informací"
ve skutečnosti správně znít
"báseň musí být především tím, co ji podle mě dělá básní, až na druhém místě věcnou informací"
a teze bude pouze subjektivní postřeh.

pochopitelně, celá past, abych nemlžil, zní ve zdánlivě jednoduché otázce "co dělá báseň básní" :-D
FIN --- 21:05:32 7.9.2018
VINCENT_BU: jenže mi neoponuješ. pouze konstatuješ, že někdo vzal bláboly a udělal z nich báseň, což jsem neřekl, že by nešlo. (sám jsem to udělal mnohokrát, btw.)

já ale mluvil o něčem zcela jiném:

požadavek
"báseň musí být především tím, co ji dělá básní"
v podstatě nesmyslný neboť obecně neřešitelný :-)


definuj mi, co dělá báseň básní - tím mi budeš oponovat :-)