53
* * *
Filipe, Nedory, Klenotníče!
Chybíš.
Krátkej nápis na dlouhym hrobě.
Jsi pražskej Morrison,
jsi Mozart Smíchova,
jsi bufet na Knížecí
a taky jsi ten skromnej chlap
v Ponorce, kde tě sraly adorace
mladejch studentek a starejch opilců,
když jsem Ti nosil piva.
Jak statečně odmítáš kořalky,
i když Tě jejich područí dycky lákalo.
Byli jsme sví hnusní chlapi před pípou a za pípou
a večery končily dlouhejma rozpravama o hudbě,
která nám chtěla žrát duše,
ale nikdy se jí to nepovedlo.
Ať už ses dával světu v bajkách, nebo v punku,
bylo to upřímný a hluboký.
Když jsem byl hodně malej,
trochu jsem se Tě bál,
jak jsi mlátil klavír kloubama,
viděl jsem to z vejšky,
tátovi na koni a Žiletky řezaly
a v koupelně byla vana.
A byli jsme lucky. I přes ten strach,
jejž jsem proměnil v lásku.
Tu k Tobě stále cítím,
s její sestrou úctou.
Ty vole, chybíš tu...