MOLESTER: Problémem textů, které jsou přetížené patosem, je jejich překvapující slabost: autor si přeje lámat zemské desky, ale povede se mu jen plácnout do vody.
Zkusila bych ke stejné myšlence jít jinudy, s použitím méně velkých slov. Může to mít překvapivě mnohem větší účinek.

Kráčal som púšťou.
Svet bol fatamorgánou na horizonte.
Slová šumom sypajúceho sa piesku.
Láska hrou vetra s trsom trávy.
Telá jedovatými hadmi.
Túžba spaľujúcim slnkom.
V jeho žiari sa hriali, aby prežili mrazivú noc.

NATASHA: Úpně zvukomalebný rým to neni no :)

FAERTIS: Já tedy počítám, že rým pohody-koledy je bolestivý záměrně :)

Dotýká se básníka



I.

Dotýká se básníkovy větve.

Celé to nějak skřípe, hele,

musí se to opravit.



II.

Do kůlny táhne cit, je ho fůra,

v ruce třímá hasák.



III.

Odkládá prak. Dotýká se básníkovy

ploutve nožem z rybí skřele, je to celé

jako obraz, mezitím, jak jinak,

už jsou oba nazí.

IV.

Dotýká se básníkova pohlaví:

ty hebké záhyby, je to jako květina,

tak ty jsi žena? Tím se vysvětluje

celá první sloka —



Poprvé se dotkne básníka.