Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
AUTORSKÁ POEZIE *
MONYSEK
Na nástěnce najdete pravidla klubu, informace o textech zdejších autorů jinde, poetické kluby některých zdejších přispěvatelů a také další kluby, zabývající se literární tvorbou.
Tamtéž si přečtete také rady a postřehy o psaní, kritice a nutnosti autorské práce. Přečíst si nástěnku se velmi doporučuje.


The best of tohoto klubu (jak ho vidí někteří zdejší autoři a kritikové) najdete zde: Autorská poezie - výběr Můžete také nominovat.
Pokud píšete hodně emotivně a vaše texty jsou spíše prožitkové, můžete zvážit uveřejnění v klubu Emotivní poezie
V případě, že nemáte zájem o kritiku a chcete se hlavně podělit o svoje zážitky, doporučujeme klub Azyl pro věčné romantiky
Obtížné aspekty poetova života a všemožné drby z oboru zpracovává Těžký život básníkův
Pokud vás klub Autorská poezie všemožně rozčiluje, navštivte opoziční autorský klub Poesie bez pranic a tkanic
Technická poznámka: klub je zpřístupněn ke čtení i pro off-Nyx čtenáře.
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
SHADOWALKER --- 11:50:56 31.12.2017
Zapadá
V nehorázný světelný show
Kdy od obzoru k obzoru
Planou světlem psaný runový vzkazy
Ach Bože
Jako bys nad obzor
Pleskl hořící andělské křídlo
Jen proto
Abych ho mohla vidět
NATASHA --- 22:04:47 28.12.2017
MOLESTER: Problémem textů, které jsou přetížené patosem, je jejich překvapující slabost: autor si přeje lámat zemské desky, ale povede se mu jen plácnout do vody.
Zkusila bych ke stejné myšlence jít jinudy, s použitím méně velkých slov. Může to mít překvapivě mnohem větší účinek.
MOLESTER --- 17:29:56 22.12.2017
Synovia a dcéry,
produkty viery v lásku.
Či v sebaklam?
Nositelia mnohých rán.
Tyrani a trpitelia,
pomýlení stvoritelia pokrivených svetov.
Dcéry a synovia,
kedy to pochopia?
V zrkadlách minulosti,
hrajú hru o ľudskosti, ktorá je im cudzia.
Deti detí, otrokov,
uväznené do okov zdedenej bolesti.
Mesačný svit dušu lieči
a slnko zhojí rany na tele.
Tomu kto vidí putá snové,
nie putá z ocele.
MOLESTER --- 17:29:04 22.12.2017
Kráčal som púšťou.
Svet bol fatamorgánou na horizonte.
Slová šumom sypajúceho sa piesku.
Láska hrou vetra s trsom trávy.
Telá jedovatými hadmi.
Túžba spaľujúcim slnkom.
V jeho žiari sa hriali, aby prežili mrazivú noc.
NOXNOCTIS --- 1:46:17 22.12.2017
Slunovrat

Ve světle zrození Apollóna
ze stavu nejhlubší temnoty
dotýkáš se mne jemně.

Snad abych nezapomněl,
že jsme stále ještě lidé.
FAERTIS --- 13:35:15 20.12.2017
NATASHA: Úpně zvukomalebný rým to neni no :)
NATASHA --- 13:33:13 20.12.2017
FAERTIS: Já tedy počítám, že rým pohody-koledy je bolestivý záměrně :)
FAERTIS --- 14:50:29 19.12.2017
Vánoční Praha
...
Kouluje máma, kouluje táta
lidé jsou plní vánoční pohody
házíme koule z břečky a bláta
sáňkujem v autech
troubíme koledy.
VYTVARNICE --- 8:46:24 14.12.2017
Ještě
ruce
mám

Hladit dokážou, když tělo znavený únavou padá

Ještě
oči
mám

V temnotách zavážou je vlasů prameny

Vítr je zvedá

Ještě
ústa
mám

Bezhlasně ukážou mé sny, ztracený

Nezbývá než hledat...
NATASHA --- 14:36:02 11.12.2017
Dotýká se básníka



I.

Dotýká se básníkovy větve.

Celé to nějak skřípe, hele,

musí se to opravit.



II.

Do kůlny táhne cit, je ho fůra,

v ruce třímá hasák.



III.

Odkládá prak. Dotýká se básníkovy

ploutve nožem z rybí skřele, je to celé

jako obraz, mezitím, jak jinak,

už jsou oba nazí.

IV.

Dotýká se básníkova pohlaví:

ty hebké záhyby, je to jako květina,

tak ty jsi žena? Tím se vysvětluje

celá první sloka —



Poprvé se dotkne básníka.