Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
AUTORSKÁ POEZIE *
MONYSEK
Na nástěnce najdete pravidla klubu, informace o textech zdejších autorů jinde, poetické kluby některých zdejších přispěvatelů a také další kluby, zabývající se literární tvorbou.
Tamtéž si přečtete také rady a postřehy o psaní, kritice a nutnosti autorské práce. Přečíst si nástěnku se velmi doporučuje.


The best of tohoto klubu (jak ho vidí někteří zdejší autoři a kritikové) najdete zde: Autorská poezie - výběr Můžete také nominovat.
Pokud píšete hodně emotivně a vaše texty jsou spíše prožitkové, můžete zvážit uveřejnění v klubu Emotivní poezie
V případě, že nemáte zájem o kritiku a chcete se hlavně podělit o svoje zážitky, doporučujeme klub Azyl pro věčné romantiky
Obtížné aspekty poetova života a všemožné drby z oboru zpracovává Těžký život básníkův
Pokud vás klub Autorská poezie všemožně rozčiluje, navštivte opoziční autorský klub Poesie bez pranic a tkanic
Technická poznámka: klub je zpřístupněn ke čtení i pro off-Nyx čtenáře.
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
KUATO --- 6:44:15 21.4.2015
tanec života
--------------------
kroužím prsty po tvé kůži
jemně, neznatelně
jako když motýl mávne křídly
lehounké doteky
sotva těžší než myšlenka.

jsi napjatá a skoro nedýcháš
obkružuji tvá stehna, boky, ňadra
jedním prstem
v jednu chvíli lehce
v druhou zatínám nehty do tvého masa.

má tvář a kůže temní,
zrcadlí bouřkový mrak
jež zatáhne náhle nebe,
motýl prchá před zábleskem
a hlubokým úderem hromu.

těžké kapky deště
zkrápějí tvé nahé tělo
chladivé jiskřivé stužky protékají tvými skulinami,
jako když proudící voda zatéká
do vyprahlých prasklin země.

jsem Temný a Nelítostný,
beru si tě vůlí, silou,
vnikám hluboko do tebe
svírám, drtím tě v náručí,
vzpínáš se bezbranná,
antilopa sražena k zemi lví vahou.

dopady deště, drápů i tesáků
vůně vláhy ve vzduchu
i potu na hřbetě tvého vraha,
synfonie tance života
stoupavá spirála ke Slunci.

jsi noční motýl, můra,
opojená světlem,
stoupající v rozkoši
na vzestupných proudech
přímo do středu Dárce života.

noříš se do horkého lůna
pronikavě ne-spalujícího
tvé křehké nepatrné tělo
nekompromisní silou svého žáru,
sublimujícího tvoji podstatu
do podoby pouhé myšlenky.

Ale JAKÉ myšlenky!
jsi božským žárem, nadšením, chutí!
tvé tělo žhne v každé buňce,
v každém nervu běhá tam a zpět
poznání i rozkoš.
mycelium proplétající vesmír do všech stran,
struktury pojmů a danností,
o jakých se ti nesnilo!

kdo jsi zlatooká Pavoučice
sedící uprostřed svých sítí?
les Yggdrasilů kymácejících se kosmickým větrem,
línající chlupy na hřbetě protahující se kočky,
zlaté jiskry prší z tvých dlaní a prstů,
ve kterých hněteš drolivou materii budoucích světů!
??? --- 14:57:50 5.4.2015
MAEROR: dobrý, potěšilo..
MAEROR --- 21:40:43 4.4.2015



vidí ji znovu
v oknech rychlíku
naléhá k nalehnutí
děsíš mne
děsíš mne mojí touhou
odstrkuje ho
přece nemůžeme
musíme

po tolika letech
čím víc vteřin
tím naléhavěji je vnímá
dívá se mu na ruce
a poznává ho:

konečky prstů měří
ohlášené zpoždění
které se může změnit

NATASHA --- 12:46:02 4.4.2015
???: "...co vona zas na to řekne..."

:-)
??? --- 10:23:54 4.4.2015
NATASHA: miluju tvoje analýzy ;-)
NATASHA --- 12:55:53 3.4.2015
BUBLINATOR: Já to chápu, ona tahleta poezie s poselstvím je lákavá, a ještě navíc se zejm. v různých hermetických (a ještě spíš pseudohermetických) kruzích rozmáhá potřeba být šroubovaně vzletný, neboť pak bude věc působit daleko závažněji a účinek zaručen.

Jenže účinek bohužel není zaručen, a ještě navíc je třeba umět i tu archaickou vzletnost.
A nepředvádíš nejhorší příklad pokusu o, ale taky to není žádná sláva.

A hlavně bych se chtěla zeptat: proč? Proč nepsat o slunci tak, aby v tom byla síla a současnost?
TOMASZ --- 0:00:22 1.4.2015
BUBLINATOR: A juž tu máme dalšího Hamleta. Vím přesně, jak šroubovaně by na mou prostou otázku odpověděl... ;)
BUBLINKY --- 19:07:34 31.3.2015
BUBLINATOR: Hm, pěknej nick. :-)
KONZUM23 --- 17:49:27 31.3.2015
BUBLINATOR:
jsem četl:

V kokot tuhost tuto všechnu uvádíš

, ale nijak to tu srajdu nepozvedlo.
BUBLINATOR --- 17:30:36 31.3.2015

Hymnus na Slunce

Svým jasem odhrnuješ peřinu temné Noci
Delikátní hvězd doteky mizí v Tvém objetí
Otevíráš květy, rozezníváš hrdla ptačí
Vzduch se páří a svět je vtisknut v lidské oči
Ó Slunce - v Tvém rytmu je bezpečí
Prosvětluješ zrádná nebezpečí
Veliké díky! Vždyť před chaosem nás chráníš přeci

Ó krásná Zoro! Jak snadno trháš zimy stisk pevný
Vítáš mladé, pozvedáš rostlin těla k nebi
Tanec Tvůj oblohou listy mění v květ
Mumraj hmyzí svůj plodný v nich má slet
Mocné sil všech proudy v zemi, vzduchu i vodě roztáčíš
V ovoce, v semeno je spojíš
V barevných přikrývkách svět bílého ticha prozření odevzdáš

V bezbřehé prázdnotě, v ledu a v kamení
Klenotem jistoty jsi - Ó hvězdo zářící!
V klokot tuhost tuto všechnu uvádíš
Životem prolneš bohatou Vesmíru díž
I Luně tajemné dáváš tvář!
Ej juch - my všichni jsme Tvé děti
Ve štěstí drahokamy tváříš i smetí