Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Přátelé českých tradic
DIABOLUS
Nejvyšší důležitostí jest českou tradici zachovati! aneb diskuse o českých tradicích, jejich formách, skutečnostech, ale i o folkloru a zvycích...
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
DIABOLUS --- 6:55:44 15.2.2018
Černá neděle - 18. února 2018 - první neděle postní

První neděli postní se říká černá, pučálka nebo také fialová, liščí či samometná (nikoliv sazometná, která je později) dle kraje.

Tento den se dospělé ženy obléknou do černého smutečního šatu, čímž vyjádří úctu k tomuto dni a celému půstu.
Celý tento den by se měl vést v úctě, spíše tichosti v usebrání a rozjímání. Můžeme jej také strávit v modlitbách nebo manuální prací, při které budeme dbát na to, abychom byli v klidu a v přítomnosti. Dříve většinou hospodyně v tento den pečlivě poklízely a připravovaly postní pokrm pučálku.

Pučálka se připravuje tradičně k obědu. Je to pokrm z předklíčeného (pučeného) máčeného hrachu, který se nechává máčet předem aspoň dva dny.
Připravuje se solí a pepřem pražením v rostlinném oleji. Dříve se používal se často lněný olej. My můžeme použít třeba slunečnicový, řepkový nebo jakýkoliv jiný rostlinný olej, neboť je půst a živočišnými tuky nemastíme.
Pučálku je také možno připravit i na sladko s medem, což chutná zejména dětem.
Pokud někomu nevyhovuje pučálka, udělá si jakýkoli pokrm z hrachu, ať už je třeba to polévka, či hrachová kaše.

Černá neděle se také nese ve jménu postních preclíků. Ty se zadělávají z pšeničné mouky nebo špaldy, vaří se a pak hustě posypou solí a mákem a dopékají se v peci nebo troubě. Pečou se buď v sobotu večer, nebo o neděli.
Osvědčený recepis na preclíky ale zatím nemám.

V krajích kde se nepekly preclíky, kupříkladu na Jihlavsku, se pekly koláče mazané černým mazáním a to buď makovým nebo povidlovým. Recept najdete níže.

S preclíky se také pojí další název pro tuto neděli - liščí. Říkalo se jí tak na Berounsku, Hořovicku, Křivoklátsku a Rakovnicku, kde bylo zvykem péci postní preclíky v noci na neděli, tak aby o tom děti nevěděly. Pak hospodyně ráno před svítáním vstala, dala preclíky na pentli nebo vrbový proutek. Kolik bylo dětí, tolik bylo proutků nebo pentlí. Potom šla vzbudit děti a řekla jim, že kolem běžela liška a nechala jim na zahradě něco dobrého. Děti vyskočily, běžely se umýt, pomodlit a hledat preclíky.
Někde také obcházela žena převlečená za lišku a klepala na dveře. Když jí otevřeli, vběhla do světnice a začala honit děti, pak jim dala preclík. Odešla, když dostala nějaký úplatek.
Tento zvyk se také prováděl na Zbirovsku a dost podobný také v Kostelci u Vorlíka. Tam však probíhal v jiné dny, v Kostelci ve středu 3. postního týdne a na Zbirovsku až na 4. postní neděli.

Fialová se jí říká dle roucha, jež si obléká kněz při mši svaté.

A proč samometná? Jak název napovídá se v sobotu i v neděli se velmi smýčilo, takže nelenit a pracovat! :)


Recepis na koláče:

České koláče

asi 1/4 l mléka
30g droždí
80g cukru
500g hladké mouky
špetka soli
3 žloutky
vanilka
citrónová kůra
100g másla
tuk na potření plechu, 2 bílky na potření koláčů
Nádivka: povidlová, maková

Z poloviny vlahého mléka, droždí, lžíce cukru a několika lžic mouky připravíme řidší kvásek a necháme zkynout. Do mísy prosejeme mouku se solí a cukrem, vlijeme vykynutý kvásek, přidáme ve zbytku vlahého mléka rozmíchané žloutky, vanilku, citrónovou kůru a vlahý tuk. Zaděláme vláčné těsto, nechám je zkynout na teplém místě. Pak rozdělíme na kousky o váze asi 40 - 50g, které zakulatíme v ruce do kuličky a dáme na pomaštěný plech. Do kousku hadříku zabalíme a zavážeme raneček mouky a takto vzniklou kuličkou vytlačíme do každého kousku těsta volný střed, do něho dáme nádivku. Úzké kraje koláčů povlažíme bílkem. Koláče necháme krátce zkynout. Pak je vkládáme do předehřáté trouby a asi za 30minut (dle velikosti) je upečeme. Hotové můžeme pocukrovat.


Zdroj: Ladislava Paterko (Sůvová) – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Kuchařská kniha - J. Břízová..
DIABOLUS --- 21:47:49 13.2.2018
DIABOLUS: (mrkev, celer, řepa, černý kořen, pastiňák,..) zelí
DIABOLUS --- 17:19:53 12.2.2018
Doba postní nebo-li období 40-ti denního půstu
aneb proč v 21. století držet tradiční půst

Půst se drží od té doby, co moudří naši předkové vypozorovali cykly a zvyklosti přírody jdoucí ruku v ruce s naším tělem a duší. Tradice je to prastará sahající daleko do předkřesťanských dob. Nicméně křesťanství tuto tradici bezezbytku přejalo a díky němu se dochovala až do dnešních dnů.

Spočítáme-li si v kalendáři dny od Popeleční středy do konce půstu, který končí Bílou sobotou, vyjde nám 46 dní. Je to proto, že neděle je den sváteční a nepočítá se jako postní den. I tak se ale o postních nedělích nejí maso a pouze s jednou výjimkou se nepije alkohol.
Neznamená to ale, že se v neděli nafutrujeme k prasknutí, to bychom tělu moc radosti neudělali.

Půst držíme tedy 6dní a pak máme neděli volnější. O nedělích se tradičně pečou méně sladké koláče a připravují různá tradiční bezmasá jídla, můžeme mastit a také si dát třeba kávu. O neděli si můžeme udělat dobrou tučnou rybu. Takto půst také mnohem rychleji uteče.

Předem bych chtěla říci, že půst neznamená hladovění.

Pro tělo je postní období časem očisty. V tomto období příroda naprosto přirozeně tělu nastartuje očistu všech orgánů s důrazem na játra a ledviny. Když tělu nedáme možnost se vyčistit, pak je zatíženo toxiny, které nestačí odbourávat, střádá je, strádá a my pociťujeme únavu. Je tedy dobré v tomto období tělu ulehčit. Když tělo nemá tolik starostí s odbouráváním toxinů, dává nám prostor pro lepší a snazší rozjímání (české slovo pro meditaci).

Jak to udělat?
Jak jsem již zmínila, tradice velí nejíst v tomto období maso a nepít žádný alkohol.
Jde o to, abychom dobře vyčistili játra. Těm nejlépe ulevíme tím, že nebudeme přijímat maso, alkohol, kofein a budeme dbát na to, abychom přijímali hodně vody, ideálně i teplé. Můžeme pít i čistící bylinné čaje, ale s mírou. Vynecháme černý i zelený čaj. Ideálně omezíme nebo vynecháme cukr, omezíme tuk, velké množství soli a umělé potraviny s éčky.

Maso a masné výrobky můžeme nahradit rybami. Ryba se tradičně nepovažuje za maso, je lehce stravitelná, obsahuje jiné bílkoviny, zdraví prospěšná, je však důležitá rozmanitost. V tradici symbolizuje pokoru, o půstu tolik důležitou.

Můžeme jíst sýry a to zejména čerstvé málo tučné (lučina, žervé, tvaroh, farmářské sýry,...) a zcela vynecháme sýry tavené, neboť obsahují neuvěřitelné množství solí a tavících solí obsahujících mnoho fosforu a fosfátů. Na tyto látky se váže vápník, který je v této formě pro tělo nestravitelný, takže taveným sýrům doporučuji se vyhnout.

Snažíme se nekupovat dovozovou zeleninu a ovoce. Je z husta vyhnaná uměle, obsahuje málo vitamínů a "sluníčka", naopak obsahuje mnoho dusičnanů a je nepřiměřeně drahá. Prospěje nám kořenová zelenina a i další, která je dostupná v zimě v našich zeměpisných podmínkách. Ta, která se dá uchovat přes zimu ve sklepích, ideálné česká, takže převážně kořenová zelenina, zelí. Z ovoce pak zejména jablka. Ideální je kysané zelí a i jiná "kvašená" zelenina, která obsahuje mnoho prospěšných látek z mléčného kvašení. Pokud si chceme v zimě pochutnat i na jiné zelenině, tak si dáme přes rok práci a v sezoně můžeme zavařit, zamrazit či naložit tu vypěstovanou v Čechách. Pokud nemáme moznožt skladovat, je lepší koupit mraženou zeleninu, která se mrazí v sezoně a obsahuje více vitamínů.

Vynecháme sladké, a pokud máme na něco chuť, baštíme co je našemu českému tělu nejbližší a to jsou jablíčka, rozinky, ořechy, sušené české ovoce a další. K pití si můžeme dát horkou vodu s medem a kapkou citronu. Citrony a pomeranče se do našich zemí dováží až více jak 500let a tak tu poměrně zdomácněly, ale rozhodně to s nimi nepřehánějme a dávejme přednost jablíčkům.

Dobré a zároveň velice zdraví prospěšné je tradiční nakládané kysané zelí. Je plné vitamínů, kupříkladu K a C, a minerálů, které naše tělo potřebuje. Ideální je doma naložené zelí. Pokud ho půjdeme koupit dáváme bedlivý pozor na etikety, mnoho firem přidává do zelí konzervanty a umělá sladidla, která zatěžují játra.

Jíme hodně luštěnin, vlákniny a snažíme se vynechat bílou mouku.

Protože žijeme v době, kdy se téměř zapomnělo na splynutí s přírodou a běh ročních období, v době kdy do těla dostáváme ve velkém množství cukry, soli a chemické látky, měli bychom ještě k půstu od masa a alkoholu přidat odříkání od cukru a bílé mouky. Na 40dní se to dá vydržet a opravdu tím tělu pomůžeme. Krom mouky celozrnné se zaměříme na mouku špaldovou a žitnou. Celožitný (100% žitný) chléb je o půstu dobrá volba. Žito obsahuje minimálně lepku a nezatěžuje tak střeva.

Neměly by se v tomto období pít ve velkém ani čerstvé ovocné šťávy a džusy, které v žaludku kvasí a opět dají játrům práci, jednou za čas však nevadí.

Můžeme se o půstu vyhýbat i kukuřici a rýži (pokud nedržíme bezlepkovou dietu). Rýže obsahuje bohužel těžké kovy a arsen. Je to způsobeno zatíženou půdou v Asii na které se pěstuje. Pokud máme rádi rýži používejme italskou. v Itálii se pěstuje více druhů rýže, nejznámější je asi Arborio, kulatozrnná rýže a mléčná rýže. Místo rýže vaříme bulgur – lámanou tvrdou pšenici, která je v našich zeměpisných podmínkách doma, je to taková česká rýže.

Typickými tradičními postními pokrmy jsou obilné a luštěninové kaše, pučálka, pražmo a polévky.

Dříve se vařívala muzika, pokrm z vařeného sušeného ovoce svařeného na kaši či omáčku. O půstu se prodávala ke kaším, nebo se s ní potíraly koláče. Mimo půst se podávala také k masu.

Našemu tělu můžeme také poskytnout ostropestřec - bylinku čistící játra velmi vhodnou pro jarní období. Dá se sehnat buď jako čaj nebo tinktura, která se jednou denně kape do vody. Já raději tinkturu, neboť čaj má velmi hořkou chuť.

Nezapomínáme pít dostatečné množství vody. Na 100kg váhy by se měly vypít až 4 litry vody.
Pokud jste z těch, kteří vypijí hodně zeleného čaje, pak pijte teplou vodu. Tělo si potřebuje odpočinout jednou za čas i od čaje.

Takže maso vyměňme za ryby a bezmasá jídla, cukr za med, bílou mouku za celozrnnou, špaldovou a žitnou a pijme vodu a bylinky.

Dětem můžeme také vařit očistná jídla, ale dbáme na nutriční hodnoty, které ke svému zdravému vývoji potřebují, a nesnižujeme jim porce. Kupříkladu luštěniny přirozeně obsahují mnoho bílkovin podobně jako hlíva ústřičná. U malých dětí nevynecháváme maso, je důležité pro jejich vývoj.

Chce-li dodržet tradici půstu i člověk nemocný, může. Dobře však zváží, čeho se vzdá, aby svému tělu neublížil. Popřípadě se poradí s lékařem.

I zdravý člověk bude při svém postním počínání naslouchat svému tělu a pozorovat jej, jak na které potraviny reaguje. Nepleťme si však abstinenční příznaky s tím co tělu nesedí. Děje se tak hlavně u vychání cukru a většího množství sacharidů. Cukr je pro naše tělo opravdu jako droga. Za 14dní se však tělo srovná do normálu a poděkuje nám.

Je na každém z nás které potraviny vynechá. Pokud tento půst bude váš první, doporučuji vynechat jen maso a alkohol a každý následující jarní půst něco dalšího ubrat.



Mnoho našich předků bralo půst opravdu vážně, a kdo byl zdráv, chtěl a byl připraven, ten celých 40 dní pil jen vodu a jedl chléb ke kterému ráno přikusoval kysané zelí.
Ne každý byl na takové odříkání připraven a mnozí ráno chléb se zelím snídali, ale k obědu si dali třeba polévku a kaši a večer vařené zelí s chlebem.
Tradice snídaní s chlebem a kysaným zelím je zaznamenána v mnoha krajích a to nejen jako přísně postní jídlo.

A jak už bylo předesláno, o nedělích se pečou koláče a vdolky i jiné dobroty, tak jak velí tradice k té které neděli.

Ke zdravému půstu patří i očista duše. Když čistíme tělo, tak zároveň i duševní zdraví. Jedno bez druhého nejde.
Postní období pro nás po duševní stránce znamená oproštění se od všeho nepodstatného, ztišení se, soustředění, usebrání, rozjímání i třeba čas na modlitbu.
Když už jsme u modlitby - víte, že modlitba je mnohem starší než křesťanství a křesťanské učení ji pouze převzalo?

V půstu jde o to vystoupit ze všedního koloběhu života, snažit se hledat podstatné věci, nenechávat se vláčet tím co chceme, ale pozorovat to, co opravdu potřebujeme. Odložit vše zbytečné a přebytečné a postupně zkoumat zdali třeba nežijeme nad poměry, nebo jestli nás hmota příliš neodvádí od reality a sebe sama. Uvědomit si také jestli nemanipulujeme nebo nejsme manipulování a tak dále. Témat, nad kterými můžeme v tento čas rozjímat je mnoho a je na každém z nás, co si kdo vybere a jak letošní půst pojme.

Jedno je ale pro postní dny společné, ztišení se, hledání hlasu své duše, svého těla a jejich jednoty. Hledání a nalezení toho, co nám prospívá i toho co prospívá ostatním. Nicméně největší cvičení pro nás o půstu je poslušnost sama k sobě a tím pílení pevné vůle, která je nám třeba celoročně.

Půst trávíme nejen určitou újmou na jídle, ale měli bychom se vzdát i něčeho jiného. Je to dobrý způsob jak se ujistit jestli třeba nejsme na nějaké věci závislí. Kupříkladu nebudeme celý půst hrát počítačové hry nebo nebudeme třeba trávit celý den na internetu, ale půjdeme ven. Nebo naopak třeba nás nebaví cvičit, tak si to zkusíme pěkně o půstu a třeba zjistíme, že to nic není a že nám je dobře. Jsou to jen příklady. Jen každý z nás ví sám o sobě jaké má nedostatky, na kterých je třeba zapracovat.

Abychom se nenechávali vytrhávat okolním světem, tak je v našem zájmu vypustit v tomto období návštěvy restaurací, hospod a zábav. Vyhnout se i hudbě, divadlu, televizi, internetu a i četbě knih s příbehěm a jinou realitou. Toto všechno nás odvádí od nás samých i reality, kterou je potřeba vnímat. Nesmíme zapomínat, že půst je příprava na znovupřijetí sebe sama i víry v něco vyššího, co je kolem nás i v nás.

Když budeme držet půst a nezměníme myšlení, z postu bude trápení, z očistného období bude „trýznění“ těla, a duše může reagovat až depresí. Naopak, pokud svou mysl nasměrujete správným směrem a neulehčíme tělu tím, co přijímáme za potravu, zjistíme, že se nemůžeme pořádně dostat sami k sobě a něco je špatně. Takže jedno bez druhého nejde.

Chtěla bych ještě podotknout, že půst není dieta a obézním lidem pouze 40 dní odříkání od jejich kil nepomůže, je to však dobrý začátek se dostat do jídelního režimu, který nám od kil opravdu pomůže. O velikonocích pak přidáme do jídelníčku maso a mladou zelninu.

Je na každém z nás, zda-li budeme půst dodržovat, a jak přísný si jej naordinujeme.

Pro zajímavost katolická církev zavazuje k půstu lid od 15 do 60 ti let, po 60. roku je půst dobrovolný vzhledem ke zdraví jedince.

Jestli se do půstu pustíte, a že ho vřele doporučuji, radím vám si neděle vyhradit na tradice a zvyky. Opravdu pak postní doba uplyne jako voda, budeme mít spoustu krásných prožitků a nebudete se trápit s jednotvárností.


Něco málo historie:
O půstu se nesmějí zpívat světské písně, nesmí se tančit a muzicírovat - to se považovalo za hřích. Jak jsme si už řekli, mělo to vážný důvod. Byl to čas očisty, klidu a rozjímání stejně jako dnes.
U zbývajících přástek ženské zpívaly postní a liturgické písně. Přástky (předení přízí) probíhaly podobně jako dračky (draní peří). Ženské se sešly v chalupě a pospolu předly, zpívaly a vyprávěly postní příběhy. Po klekání (tj. po šesté hodině večerní) se každý ve své chalupě modlil růženec.
V minulých dobách měla větší význam vnější symbolika, proto se během půstu nosila v mnoha krajích černá barva oblečení. Musel to být nápadný vizuální kontrast, když pestré kroje vystřídalo střízlivé oblečení a černé šátky. V kostele žádné květiny a často i zahalený oltářní obraz – všechno to, co je „navíc“ zmizelo z očí, aby se pohled mohl upínat jen vzhůru a sama k sobě.

Pomalu s koncem půstu končil i čas zimního odpočívání a nastával čas práce a jarních příprav na orbu, setí a co bylo třeba.
Poslední neděle půstu se nesly ve jménu příprav na jaro a důležitých oslav Velikonoc.

Kovové lžíce se o půstu vyměňovaly za dřevěné na důkaz pokory.

Někde byly půsty tak přísné, že se nesmělo vařit na hrncích a rendlících, které se byť dotkly živočišného tuku. Tam, kde byl půst méně přísný, se toto dodržovalo pouze o velkých postech na Popeleční středu, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílou sobotu a o sobotě před Svatodušními svátky, kdy se lidé snažili vůbec nemastit.

Ti, co chtěli i ducha s duší oblažit, se zřekli na celý půst tělesného milování a modlili se a rozjímali.

Jak už jsem se zmínila, aby nebylo postní období jednotvárné, tak si je naši předci uměli zpříjemnit. Na každou postní neděli se držely různé zvyky a peklo se pokaždé jiné pečivo. Tak období půstu dobře ubíhá, ale o tom až v samostatných článcích k jednotlivým nedělím.

Krásný a příjemný půst.

Zdroj: Ladislava Paterko (Sůvová) – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu.
Barbora Orságová
DIABOLUS --- 16:44:08 12.2.2018
Pytlový čtvrtek – 15. února 2018

Pytlový čtvrtek je druhý den velikonočního půstu.

Protože naši předci byli šetrní a nic nesmělo přijít nazmar, tak je tento postní den trochu zvláštní: „To co po masopustě ještě k jídlu zbude, všechno se sní, stráví, spotřebuje - zpytluje. Ovšem každý ve své chalupě, bez muziky a zpěvu.“ Od toho vznikl i název tohoto dne.
Tomu co nezbylo nic, drží půst i tento den.

Takže na pytlový čtvrtek dojíme nepostní zásoby, aby se nezkazily a hurá do půstu! Vždyť nás čeká první posní neděle.

Ladislava Paterko (Sůvová) – přednášky a semináře
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu...
DIABOLUS --- 16:43:49 12.2.2018
Popeleční středa - 14. února 2018

Prvním dnem půstu je Popeleční středa.

Popeleční středa se vypočítává 40 dní a 6 svátečních neděl od Velikonoc. Velikonoce jsou závislé na prvním jarním úplňku, který je po prvním jarním dnu 21. března. Na popeleční středě závisí délka a konec Masopustu.

Letos je to 14. únor, který připadl na Popeleční středu a zahajuje 40ti denní jarní půst a nás čeká v tento den několik důležitých úkonů, abychom se dobře tento rok pomněli.

V mnoha krajích byl tento den půstem velkým nebo přísným, kdy se nejedlo prakticky vůbec. Jinde se dodržoval a dodržuje přísný půst od masa a tzv. půst újmy, což znamená, že se můžeme najíst do syta jen jednou za den.
Dnes je pro nás důležité, že v tento den a po celý půst se nejí maso a masné výrobky, nepije se alkohol a nápoje s kofeinem, omezuje se cukr. Měli bychom si udělat takový hodně odlehčený den s luštěninami, bulgurem, pohankou nebo rybou. Vhodné je také kysané zelí s chlebem po vzoru našich předků.

Popeleční středa, den popelce.

Spalují se svěcené větvičky jívy - kočičky (ratolesti), z předešlých Velikonoc. Popel z nich se zove popelec. Faráři a duchovní je pálí a potom všem dělají na čele křížek popelcem se slovy: "Pamatuj člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš." a dělali to stejně naši dávní předkové, protože tato tradice sahá až do předkřesťanských dob.
Ještě mnoho farností tuto tradici dodržuje a lidé na popeleční středu nosí do kostela spálit ratolesti, které je ochraňovali celý rok. Když se nedostanou lidé do kostela ve středu mohou ještě o nejbližší postní neděli, kdy se popelec na některých místech taktéž udílí. Když se nám nechce do kostela a vhodit kočičky do svěceného ohně, můžeme tento rituál udělat sami, ale pamatujte na úctu, pokoru a poděkování.
Popelem vše končí, aby nové z něho mohlo povstat.

Říká se, že kdo tento den bude péci chléb, tomu při pečení pomáhá sám Pán Bůh se všemi svatými.

Jak jsme si řekli, popeleční středa je prvním dnem půstu.
Půst držíme proto, abychom odlehčili tělu i duši a měli prostor k rozjímání a vyčistili si nejen tělo, ale i mysl.
Půst není hladovění a trýznění těla, ale prostor pro to, kdy můžeme zjistit, které potraviny našemu tělu vyhovují, dělají mu dobře a neunavují ho.
Když budeme pilně a svědomitě půst dodržovat a budeme z něho mít radost, dostaneme za odměnu výborně se cítící tělo, klid, srovnané myšlenky a dobrou náladu. Celé postní období je totiž přímo ideální a od přírody daný čas na objevování sebe sama. Přímo k půstu jsem připravila zvláštní článek, ten ale až příště.

A ještě pár lidových zvyků:

Na popeleční středu by se nemělo prát prádlo. Říká se, že prádlo bude pak celý rok špinavé.

Říká se, že ten kdo se o popeleční středě napije svěcené vody, bude celý rok ochráněn před komáry.

Zvykem na Ledečsku bylo Hledání Masopustu. Jeden člověk se směšně oblékl a s rozsvícenou lucernou chodil po staveních a hledal Masopust. Ze stavení odešel, až když dostal nějaký zbytek z Masopustu.

Na Přeloučsku to bylo tzv. Praní zástěr. To ženské vzaly ráno kbelík s mýdlovou vodou, chodily po vsi a hledaly muže, kteří ještě dospávali po masopustu a obličej jim mazaly mýdlem. Ti co se nechtěli dát namazat, museli se vykoupit mincí...

Zdroj: Ladislava Paterko (Sůvová) – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
DIABOLUS --- 7:12:45 12.2.2018
Žitný chléb:

Základem je kvásek. Ač jsem se snažila sebevíce, tak se mi od počátku vlastní kvásek vypěstovat nepodařilo. Vždycky mi umřel. Není to bohužel tak jednoduché jak naznačuje paní Rebeka (myslim) v pořadu od ČT. Nestačí když mouka s vodou začne perlit. Kvas musí být dostatečně vyzrálý, aby měl sílu a nevznikaly místo chleba podivné tvrdé placky. Nestačí totiž že těsto pěkně nakyne v míse, musí ještě dostatečně nakynout v ošatce i v troubě/peci.
I naše babičky si jej chovali jako zvířátko, bděly nad ním jak o oko v hlavě a vážily si jej.

Nejjednodušší cesta jak přijít ke kvasu si kousek od někoho vzít nebo si koupit v pekárně. Kvásek mám silný a zdravý, tak kdyby někdo chtěl kvas z Blatné, není problém. Jen se musí den předem nahlásit, abych kvas namnožila.

Toť úvodem. Pokračování zas příště :)
1TERESKARASTY1 --- 0:14:51 11.2.2018
DIABOLUS: Ano prosím díky! :)
??? --- 19:27:47 10.2.2018
jinak teda je to něco méně otravné než Hebrář, ale je to neuvěřitelně věřejnoprávně nudné.
??? --- 19:24:53 10.2.2018
Chleba se nemohl povést, protože paní nerozumí základním principům - od vypracování těsta, po zralost kvasu a vhodné nakynutí po tvarování bochníku...
??? --- 18:37:49 10.2.2018
DIABOLUS: na fb v permakulturistickym klubu jsem cetla, ze chleba se zrovna nepoved...