Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
konstrukce fikčních světů
GAARQ
vytváření literárních fikčních světů je docela náročný koníček. tato diskuze by měla vyústit ve vytvoření dílny tvorby světa pro autory, především SF.

sledujte nástěnku :)


vesmír - univerzum, multiverzum
: stejné zákony jako u nás, jiné zákony
: nižší hierarchie, podle rozsahu příběhu - skupina galaxií, galaxie, skupina hvězdných soustav, hvězdná soustava, planeta, kontinent

biosféra
: nemyslící, myslící, sebeuvědomující si bytosti

kultura
: chování, jazyk
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
??? --- 10:50:51 21.11.2010
Včera mne napadla klasifikace orbikonstruktorů (po našem světostavců), na kterou jsem dnes v úvahách navázal:

1. podle přístupu:
a. pro tvůrce je primární svět, který je zbytkem tvorby (tj. příběhy) jen oživován, aby dostal hloubku
b. pro tvůrce jsou primární příběhy, které vypráví, svět slouží jako pomůcka, kulisy a jeviště

2. podle četnosti:
a. tvůrce jednoho světa: ve svém díle tvoří, přetváří a dotváří jeden svět (nebo zejména jeden svět). Příkladem jsou J.R.R.Tolkien se svou Ardou/Středozemí, R.E.Feist s Midkemii/Kelewanem, T.Pratchett se Zeměplochou.
b. tvůrce vytvoří různé světy pro různé potřeby. Příkladem je třeba R.Bradbury, N.Gaiman.
c. tvůrce omezeného počtu relativně stejně propracovaných světů (D.Eddings svět Belgariad+Malloreon; svět Elenium+Tamuli)

1a bývá často spojeno s 2a (řidčeji 2c), 1b je kombinováno nejčastěji s 2b, ale ani kombinace 1b+2a či 1b+2c nejsou neobvyklé.
GAARQ --- 20:47:45 24.9.2010
RIP: tomu se říká iterativní re-konstrukce. musel jsem po nedávné revizi zavést jeden nový foném ("zavřené a" vzniklé z vokálu "a" v hochdeutsch) a novou změnu německého "ei" v bémácké "ej" oproti původnímu "aj" :-p zajisté sis také všiml, že díky tomu se z původního "slevanaj" stala "slevonój" ;)
RIP --- 15:31:00 21.9.2010
GAARQ: Tady
http://ark.wz.cz/ib/mapa.html
se Rakousko píše jinak :-) Co to je za nepořádky?
GAARQ --- 9:38:28 15.9.2010
[http://ib.frath.net/w/images/thumb/e/e8/Bohemia1.png/500px-Bohemia1.png]

jen tak pro zajímavost, poslední úprava hranic bémáckého království ve světě ill bethisad
JULIANNE --- 14:59:52 29.8.2010
B_ART: Část z toho, co popisuješ, je vytváření příběhu (které jde ideálně s vytvářením prostředí ruku v ruce, ale není to totéž). Já taky začínám víc od příběhu než od světa (třeba Blíženci začali nápadem, ze kterého se stala jedna z dějových linií, připojil se druhý nápad - druhá linie; automaticky začalo vznikat prostředí, které teď, během psaní, rozvíjím, jelikož by mělo být realistické).
Postup "podle rozvrhu" ale podle mě zdaleka ne vždy ústí v to, o čem píšeš; závisí to na konkrétním autorovi. Někomu to vyhovuje, někomu ne. Já jsem schopná začít čímkoli. Většinou je první nápad na příběh, který rozvinu a k němuž samo přichází i prostředí. Už jsem ale začala i čistě jen názvem ;). "Podle rozvrhu" je krásně možné vytvořit funkční svět; rozumnému autorovi by mělo dojít, že planety nejsou homogenní masa hmoty a že se má zastavit tam, kde potřebuje. Je ovšem fakt, že většině autorů lépe vyhovuje začít příběhem a je to přirozenější než ho pak pracně vymýšlet a "roubovat" na třeba dokonalý svět. Na druhou stranu, z pěkně vymyšleného světa se dokážou příběhy jen sypat ;).

I planeta ale může být "na jedno brdo", jedná-li se o normálně neobyvatelnou planetu (typ Mars - ano, liší se teplota a množství případné podzemní vody v různých oblastech planety, vyskytují se tam pohoří, kaňony a stará vyschlá koryta, ale v zásadě jde o poměrně homogenní prostředí pouště s horninou, která má podobné složení na celém povrchu planety) s lidskými základnami.
Přírodně rozmanitá, ale kulturně a společensky "na jedno brdo" může být nedávno osídlená obyvatelná planeta se zatím poměrně malým množstvím obyvatel soustředěným do nepříliš rozsáhlé oblasti, vybrané podle podmínek pro chov zvířat, pěstování rostlin, příjemného klimatu atp.

Je ale velmi dobrá poznámka zařadit do nižší hierarchie i město. Kolik autorů urban fantasy si s ním krásně vystačilo ;-)! (Hovoříme-li o fantastice.)
B_ART --- 0:42:15 29.8.2010
???: v tomhle smyslu jo, ale i tak je lepší nejdřív vědět, že tam chci mít nějakej starobylej jazyk učenců, než si jí vyberu :)
ale určitě je dobrý vytvořit si nějakej jazykovej systém, než věcem začneš přiřazovat jména
??? --- 0:23:25 29.8.2010
B_ART: Jen upřesnění: i vybrat si latinu je způsob, jak "začít jazykem". Problém jsem měl v tom, že jsem jazyk přidal až když jsem měl některé názvy, které se do něj nehodily.
B_ART --- 23:57:31 28.8.2010
jestli vám můžu do toho vašeho tvoření taky trošku přispět, tak bych do "nemoci tvůrců světů" zahrnul i situace, kdy se víc pozornosti věnuje zajímavosti světa, než zajímavosti příběhu

já jsem pro literární tvorbu nikdy žádnej komplexnější svět nevytvářel (kromě jednoho nebo dvou hodně surreálnejch a ani ty sem neměl moc propracovaný), ale několik jsem jich dělal pro rpg a jeden nebo dva byly i docela dotažený a nakonec jsem dospěl ke změně metodiky - opustil jsem OUTSIDE-IN a držim se spíš INSIDE-OUT (byť ne úplně doslovně)

klíčový je, aby měl příběh atmosféru, dělal to co chcete a je dobrý nejdřív vědět, jakej ksicht má mít příběh a až jemu na míru pak šít setting
když začnu první otázkou v záhlaví, tak se hned zaseknu - "vesmír - universum, multiversum: stejné zákony jako u nás, jiné zákony?" - na tuhle otázku se nedá odpovědět s čistym papírem. Bude příběh v settingu s více dimenzema nutně zajímavější než ten s jednou? Nebo naopak? Nevim. Odpověď na tuhle otázku nemá imho na kvalitou výstupu významnější dopad - nebo aspoň ne tak významenej, aby musela bejt nutně první.
Když budu postupovat podle tohodle rozvrhu, tak budu v každý kapitole hledat něco zajímavýho, takže než se dostanu k třetí položce, tak budu mít pět paralelních vesmírů, každej s patnácti galaxiema, každou s desítkama slunečních soustav, dohromady tisíce planet, ... ale planety pak budou vypadat jak z katalogu z Adamse - celá planeta na jedno brdo, pokrytá jednou civilizací, jednim národem, mluvící jednim jazykem, nabízející jednu, maximálně tři zajímavý lokace... To je u SF častější nemoc, než by dávalo smysl. Podívejte se, kolik rozdílů má na sobě Země, než začnete vytvářet nový galaxie, sedm naprosto rozdílnejch zemědílů, každej obsahuje spoustu leckdy dost odlišnejch zemí, států, národů, kmenů, měst, dohromady miliardy lokací na kousku hlíny, podívejte se, kolik dokázala beletrie vytěžit jenom z Prahy a to ani nemusíme brít různý historický epochy...

v tomhle smyslu se mi mnohem víc osvědčilo začít detailama, tim co bych tam chtěl mít:
- aspoň trošku punku, špíny, ne jenom nablejskaný paláce a umakartový mariňáky
- aby to nebylo úplně epický, žádný jasně vymezený dobro a zlo (postavy můžou mít konflikty i mezi sebou, civilizace neni homogenní masa), postavy můžou řešit i něco jinýho, než jenom zachraňování světa (vesmíru/civilizace/...)
- líběj se mi akční souboje zbraněma na blízko, něco jako světelný meče, ale nemusej bejt světelný...
- mělo by tam bejt nějaký neznámo, třeba kolonizace nový planety/kontinentu/vesmírný stanice nebo přepadení něčim nečekanym (vetřelec/nájezd neznámejch ufonů)
-...
a pak hledat, jaký pro to potřebuju podmínky - souboje nablízko, jo? tak to buď z nějakýho důvodu nefungujou střelný zbraně (jsou děsně drahý a nedostupný/existuje proti nim efektivní obrana) nebo jsou zbraně na blízko prostě účinější (světelnej meč umí odrážet střely/všude je děsná tma, takže se stejně nedá mířit/zbraně na dálku jsou nespolehlivý, protože potřebujou specifický prostředí - např. vzduch s kyslíkem - který neni všude). A neznámo, jo? Tak to asi nesmí bejt všechno prozkoumaný, možná první lety do vesmíru, první kolonizace nový planety nebo objevení vstupu do jinýho paralelního světa... ale to zavání moc epičností, tak dáme spíš tu kolonizaci... A každej bod mi hned hází další prvky a nápady, odvodim z toho fyzikální zákony (můžou bejt realistický? nebo pokřivený v nějakym konkrétním bodě? nebo úplně mimo?), počet a charakter planet a nakonec se dostanu k tomu, čim by někdo třeba začínal...
atd.
Samozřejmě je potřeba se k původnímu seznamu pořád vracet, doplňovat ho (jak jsem to vlastně myslel, co dalšího mě napadlo), proškrtávat (co je s ostatníma požadavkama nekompatibilní, co obětuju něčemu jinýmu) nebo si ho prostě jenom připomínat, abych na něco nezapomněl.

Pak mám větší šanci vytvořit skutečnej svět, kterej mě skutečně bude zajímat, bude působit hmatatelně a sám nabízet příběhy, který se do něj daj psát a který budou mít nějakej ksicht, koule, atmosféru. V opačnym případě mi hrozí, že vytvořim originální a konzistentní sadu čísel a suchejch popisů zabalenou do plastu, pravou od Matella, která ale nikoho nebude zajímat...

(ten orwell je vlastně docela dobrej příklad - určitě nezačínal tim, že by přemejšlel nad počtem planet nebo dimenzí, ale věděl, co chce říct a vlastně na jednom detailu vybudoval celej svět. U něj je taky vydět praktickej minimalismus, kterej se třeba jednak mě osobně dost líbí a jednak dost usnadňuje dotažení projektu do konce - pokuď si dobře vzpomínám, vystačil si s pár lokacemav jednom městě a stručnym načrtnutím zbytku státu a měl vymalováno - je zbytečný tvořit desítky planet, když to, co chci říct, se vejde na jednu a všechny ostatní mě budou akorát rozptylovat a plést se mi pod nohy...)


Vlastně úplně nejvíc se mi osvědčilo nejdřív odehrát jedno krátký dobrodružství/napsat povídku, který tak nějak vystihne, jak by výsledek vlastně měl vypadat a z toho až vyextrahovat seznam, jakej jsem načrt vejš. A pokuď možno tam rovnou cpát hafo narážek, který netušim, co znamenaj, ale třeba mě někam dovedou (zmínky o rasách, národech, konfliktech, historii, ...). Samozřejmě, že výsledek tomu nebude odpovídat stoprocentně a ve spoustě věcí se odchýlim, resp. povídka nakonec nebude do světa zasaditelná, protože by se tam museli promítnout věci, který vymyslim pozdějš, ale je to mnohem plodnější podklad, než otázka kolik planet má sluneční soustava...


ale berte to jenom jako podnět :)

__________________________
trochu mimo téma mého příspěvku - k jazyku - vytvářet nejdřív jazyk je určitě děsně zajímavá věc, ale mě by se do toho nechtělo... obecně nemám moc rád vymyšlený jazyky v literatuře, připadá mi, že jsou většinou dost křečovitý.. víc se mi líbí, když se jako mrtvej jazyk učenců a starobylejch spisů, kterýmu má každej tak trochu rozumnět použije prostě latina a pro obecnou řeš čeština (který se snadno vytvářej dialekty - ať už třeba moravský nebo jiný regionální, tak slovenčina, polština, vybraný slova nebo prvky z jinejch slovanskejch jazyků) nebo angličtina/nějaká pidžin. V tomhle bych se přiklonil k JULIANNE
GAARQ --- 19:52:32 25.8.2010
zítra se pokusím doplnit záhlaví a nástěnku o aktualitní stav plánu. od pátku jsem 14 dní mimo net ;)
??? --- 12:50:24 25.8.2010
JULIANNE: Pokud je jeden disciplinovaný a nepodlehne, tak stejně bude poznat, že jsou v tom světě zákoutí, které jen nejsou popsána. Že ten svět nekončí za hranicí odstavce.

A ujme-li se ta kniha, tak se nakonec nechají vydat i ty poznámky ke světu.

Ale někdy i tenhle způsob funguje. Uvedl bych 1984 jako příklad. Teorie a praxe oligarchického kolektivismu tvoří spolu s dodatkem o newspeaku velmi podstatnou část díla. Slyšel jsem dokonce názor, že celé 1984 je jen taková obálka kolem Goldsteinovy knihy. Že Orwell chtěl napsat Teorii a praxi a 1984 byla jen záminka, jak publikovat úryvky z ní.