Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Život s mentálně postiženou osobou
PICAZSOO
Žije ve vaší domácnosti někdo mentálně postižený? Jak soužití s ním prožíváte? Jaké jsou zápory? Vnímáte nějaké klady? Jste si blízcí? Je to bratr, sestra, jiný příbuzný? Starší či mladší? Prostě bych rád rozjel na toto téma nějakou diskuzi - byl jsem překvapen, když jsem zjistil, že na nyxu opravdu žádná podobná není (tedy - alespoň jsem přesvědčený, že není)
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
PICAZSOO --- 0:37:55 14.5.2010
MARCHELKA: Jo - já si to dovoluju. Rodiče to taky naprosto chápou. Ale stejně to v člověku hlodá (-:

Nechtěl jsem aby z toho byl one-man klub. Že by se o tom ostatním (co v rodině někoho mají) taky špatně mluvilo?
PICAZSOO --- 0:35:50 14.5.2010
NARVAH: Ale je to tu trošku mrtvý.
NARVAH --- 19:41:03 13.5.2010
pěknej klub!
MARCHELKA --- 8:04:09 11.5.2010
PICAZSOO: ty sam vis nejlip co mas delat, ale podle meho nazoru potrebujes taky prozit svuj zivot...tak nebud preslej z toho, ze se stehujes...kazdej to jednou udela...............dneska uz existuje siroka sit socialnich sluzeb..jako jsou napriklad osobni asistenky, denni centra atd...pokud to rodice bez tebe nebudou zvladat, muzu vyuzit tyto sluzby, protoze jestli te maj radi dovolej ti myslet i na sebe a tvuje potreby a ty si to dovol taky:)).
PICAZSOO --- 0:24:08 11.5.2010
Děkuju za thumbs-up, ale fakt to není s mojí péčí o ségru a její blaho tak slavný jak to může vyznít. Jak jsem psal, to málo, co jsem zde zmínil může jen těžko zprostředkovat reálný náhled. Spíš se často trápím, že na ní právě kašlu, jenže s tím nic nedělám - takhle to funguje v mnoha sférách mýho života. Ale to už nemá přímo se ségrou co do činění.

No - tak trošku nevěřím, že jsem na nyxu jediný člověk, kdo má v rodině postiženého. Doufám, že něco ještě přibyde.
??? --- 20:33:19 10.5.2010
PICAZSOO: respekt, chlape. Fakt respekt - a fakt seš chlap, i když je ti "jen" 21.
Už jenom to, že o tom, co se ségrou bude, uvažuješ, je hodně výjimečný - a to, že to, co život s postiženým člověkem obnáší, bereš jako naprostou samozřejmost, to prostě klobouk dolů.
Ono se sice říká, že člověk snese přesně to, co se mu děje, ale spousta rodin takhle postižené dítě odloží do ústavu a dál žijou "normální život" - protože to prostě nezvládnou.
TYCI --- 19:52:41 10.5.2010
PICAZSOO: z toho co tady ctu, to vypada ze doma asi moc nemluvite. Ja nemam zkusenost se zivot s postizenou osobou ale v kontaktu jsem s nimi byla. Myslim si ze je dulezite o tom komunikovat..vim ze to neni lehke a ze se mi to lehce rika, kdyz to nemam doma ale hodne to vsem zucastnenym pomuze. V moji rodine se stal jeden velkej pruser a nikdy jsme o tom poradne nemluvili az ted zpetne si uvedomuju jak je dulezity komunikovat a jak to v nas vsechno lezi a usazuje se to dovnitr.
Se stehovanim si starosti nedelej, kazdy z nas chce jednou vyletet z rodneho hnizdecka...a chapu ze taky potrebujes mit svuj vlastni klid. Urcite to nejak vymyslis a rodicum budes dal pomahat a za segrou chodit. Drzim ti palce! Nemyslim si ze to vzdavas!Naopak mel jsi to tezsi nez nekteri z nas ale zvladnul jsi to!
PICAZSOO --- 17:41:24 10.5.2010
MARCHELKA: Nejsem žádnej hrdina - tenhle superlativ na mě fakt nesedí. Spíš právě často prožívám takový vnitřní rozpory, že se jí (velmi velmi) málo věnuju a tak. Brácha se už asi rok zpátky odstěhoval do bytu v Praze. Já se chystám ke stěhování v nejbližší době a mám takovej provinilej pocit, že ségru takhle opouštím, popřípadě že v tom rodiče nechávám. Oba mají full-time job a maj to vymyšlený tak, aby to šlo jakžtakž zvládat. Ale já teď budu samozřejmě ségru hlídat míň. Co se ségrou v dlouhodobym hledisku bude jsem v podstatě vymyslel tak, že na to prostě nemyslím. Ale vím, že je to špatně - že to jednou budu muset řešit. Snad to pak bude snazší.

Jinak s tím nevzdáváním - já to právě tak trochu vidím jako že jsem to vzdal - tím, že se stěhuju. Ale jsem po tátovi cholerik - dost s tím bojuju - a ségra a její chování s tím nijak nepomáhají. Vždycky mi taky hrozně vadil přístup rodičů, že když mi ségra něco zničila nebo pomalovala knihu z knihovny, tak to vždycky byla moje chyba, protože s ní přece žiju už X let v domácnosti a znám jí.

Jak říkám - spousta věcí nevyřešenejch/nevyřčenejch a dneska ráno, když jsem musel ségru celou mejt a uklízet pokoj, ve kterym stihla za dobu co jsem byl ve sprše otevřít nějaký oplatky a ty tam rozlámat, popřípadě je po sobě rozpatlat - musel jsem to někam vylejt - ten stres co z toho pramení - ty nesnesitelný repetitivní vzorce chování (dá si televizi úplně naplno - já jí ztiším - během 3 minut je zase naplno).
MARCHELKA --- 15:20:59 10.5.2010
PICAZSOO: evidentne si to ustal..a ses hrdina, zes to nevzdal.
MLIKARNA --- 14:39:01 10.5.2010
MARCHELKA: neni zac, cim vic lidi o tom vi, tim lip :)