Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Teorie a praxe kolektivních vztahů, polyamory, svobodné vztahy
CROME

Pratele, cilem teto diskuzni skupiny by mela byt seriozni debata na temata tykajicich se svobodnych (zamerne nepisi volnych) vztahu.

Vzhledem k tomu, ze se stale presvedcuji, ze nejrozsirenejsi model partnerskych vztahu monogamne-nuklearnich rodinnych bunek (jez jsou vysledkem vice nez 2000 let trvajici oprese krestanske-patriarchalni moralky) je jiz nadale neudrzitelny a do budoucna dokonce velmi destruktivni, je treba hledat jine formy radostnejsich a i spolecensko-kulturne udrzitelnejsich, svobodnejsich vztahu.

Je mozne milovat vice lidi? Je mozne zbavit se zarlivosti a majetnickeho chovani ve vztazich? Je romanticka laska opravdu tim spravnym idealem hodnym nasledovani?

Polyamory-Česky
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
LAURA_P --- 20:22:46 1.12.2012
LYDI: To je fakt.
LYDI --- 20:06:46 1.12.2012
LAURA_P: tak ten strach se nezbavis, pokud veris, ze tam vzdy bude
LAURA_P --- 19:01:29 1.12.2012
KETHAMINA: Tak to určitě jo, taky si všímám, jak se mi mění vnímání dle nejrůznějších okolností. Ale ten základní imho pudovej strach tam asi bude vždycky.
KETHAMINA --- 15:33:36 1.12.2012
LAURA_P: za sebe musím říct, že je potřeba znát svý tělo. často jsem žárlivě reagovala nebo tak nějak podrážděne ...a nakonec se z toho vyklubal hlad, únava, nedostatek spánku, přenesení problému z práce atp.

Od doby, co mě na tohle přítel upozornil, jsi víc uvědomuji jestli jde o situaci někoho s někým a muj vztah k tomu nebo jestli je to jen můj aktuální stav, který vztahuji k vnějším okolnostem.
LAURA_P --- 15:15:29 1.12.2012
CHIRURGUS: Tak to sis do toho opravdu jen něco promítl. O chování nebyla vůbec řeč. Nebo já jsem o něm teda od začátku záměrně nemluvila, protože to není můj problém. Já bych ráda dospěla do stádia, kdy nebudu mít ani ony pocity strachu, ale nic z těch článků mi nepomáhá. Myslím, že to je prostě neodstranitelný. (Ale zase pravda je, že je nemám nijak moc - prostě jako každej běžnej člověk. Ale bylo by hezký, kdyby nebyly vůbec.)
ZIVA --- 13:10:16 1.12.2012
CHIRURGUS: asi se nechapeme. upravit svy chovani je imho za urcitych okolnosti proste ok.
CHIRURGUS --- 17:17:30 30.11.2012
ZIVA: Věřím tomu že jsou lidé nezlomní, kteří se nenechají ani po delší době hysterickým partnerem zlomit. Nicméně to že to dokážeš ustát ty neznamená, že to dokážou ustát jiní. Hodně lidí nemá na to aby neustále oponovali někomu kdo se stavído role nedžazeného soupeře a rezignují úpravou svého vlastního chování.


FRONEMA: Však já sem to v tom postu přehnal správně. Celá ta diskuze směřovala k jasnýmu: Žárlit i extrémně je normální, protože sme se s tim narodili.


LAURA_P: Podle kontextu tý diskuze sem z toho pochopil, že uznáním něčeho takového se "omluví" iracionální žárlivé chvání i v dospělosti. Nemuselo to tak být myšleno, ale rozhodně mi to tak přišlo. I kdyby tedy něco takového co popisuješ u dětí existovalo (já opravdu věřím tomu, že jde hlavně o podvědomé reakce těla, které si prostě nemůže dovolit přijít o zdroj potravy etc.), měla by nám nějaká inteligence a sebeuvědomnění v určitém věku jasně říct že tudy už cesta nevede a to se rozhodně u sposuty jedinců neděje.


MILLY: Když si přečteš kontext tý reakce - netvrdil sem že žárlivost je chování, ale že žárlivost to chování vyvolává. Je to pocit, kterej spouští "odvetný" akce. Kterej dává jasně na jevo nedůvěru vůči partnerovi a je uplně jedno, jestli ho máte z dětství, výchovou nebo ne. Žárlení krom všeho vyvolává právě to iracionální a nesmyslné jednání o kterém se bavíme, které většinou lidi co to prožívají nedokážou ovlivnit, ani vidět. Souhlas s tím, že je o těch věcech potřeba mluvit, nicméně je nesmysl pracovat na změně svého chování, pokud je člověk sám se sebou spokojený jen proto, že to vyžaduje partner ovlivněnej žárlivostí.

Není normální nedělat to, co vadí mému partnerovi. V záchvatu žárlení vadí většinou partnerovi VŠECHNO co dělám a jak se chovám a musel bych tedy změnit kompletně svojí osobnost, abych čtoho člověka uspokojil. Vem to tak, že jsou lidé, kterým vadí reálný voloviny na svejch partnerech - je podle tebe tedy normání, když partnera miluješ kompletně přizpůsobit tvůj život podle něj?

Kompromis neexistuje, o tom sem psal. Je to přizpůsobení se, jinak to nic neřeší. Tyhle další věci ohledně: nedělám to pro sebe, dělám to pro nás, mi přijou strašidelný. Pokud si to měla na mysli.

NE, nepojedeme někam kde se bude líbit oběma. Když si rozmyslím že chci ject na hory a moje partnerka ne, nevidim tak nějak žádný jiný místo kde by se mi v tu chvíli líbilo a všechno ostatní je jen náhražka. Jako chci si dát svíčkovou - nemají, tak si dám rajskou, ale na tu svíčkovou mám stejně chuť. A i když mám normálně rajskou rád, v tomhle případě je to náhražka a sere mě.
ZABAKOVA --- 16:26:37 30.11.2012
LAURA_P: jj Matějček se tomu věnoval..http://cs.wikipedia.org/wiki/Zden%C4%9Bk_Mat%C4%9Bj%C4%8Dek

prvni rok si dite buduje duveru ke svetu skrz matku..proto jsou na prd ty kojenecky ustavy, decaky...
ZIVA --- 13:02:15 30.11.2012
benny: imho majetnictvi spouste lidi nevadi (v urcitych konstelacich etc)
_BENNY --- 12:52:44 30.11.2012
MILLY: proc? no protoze bychom potom dosahli toho, ze bychom byli naprosto nemajetnicti (nenarokovali bychom si vubec nic, ani tu pritomnost), cimz bychom se k onomu idealu nejvic priblizili :) ale jasny, tohle se nechce. osobne to vnimam tak, ze to majetnictvi se hodi jako dobra racionalizace proc polyamory ano a monogamie ne, pokud by se ukalo, ze je majetnictvim i neco, co jinak povazujeme za prinosne, najednou by nam to majetnictvi zase tolik nevadilo :)