Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Teorie a praxe kolektivních vztahů, polyamory, svobodné vztahy
CROME

Pratele, cilem teto diskuzni skupiny by mela byt seriozni debata na temata tykajicich se svobodnych (zamerne nepisi volnych) vztahu.

Vzhledem k tomu, ze se stale presvedcuji, ze nejrozsirenejsi model partnerskych vztahu monogamne-nuklearnich rodinnych bunek (jez jsou vysledkem vice nez 2000 let trvajici oprese krestanske-patriarchalni moralky) je jiz nadale neudrzitelny a do budoucna dokonce velmi destruktivni, je treba hledat jine formy radostnejsich a i spolecensko-kulturne udrzitelnejsich, svobodnejsich vztahu.

Je mozne milovat vice lidi? Je mozne zbavit se zarlivosti a majetnickeho chovani ve vztazich? Je romanticka laska opravdu tim spravnym idealem hodnym nasledovani?

Polyamory-Česky
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
CHIRURGUS --- 17:17:30 30.11.2012
ZIVA: Věřím tomu že jsou lidé nezlomní, kteří se nenechají ani po delší době hysterickým partnerem zlomit. Nicméně to že to dokážeš ustát ty neznamená, že to dokážou ustát jiní. Hodně lidí nemá na to aby neustále oponovali někomu kdo se stavído role nedžazeného soupeře a rezignují úpravou svého vlastního chování.


FRONEMA: Však já sem to v tom postu přehnal správně. Celá ta diskuze směřovala k jasnýmu: Žárlit i extrémně je normální, protože sme se s tim narodili.


LAURA_P: Podle kontextu tý diskuze sem z toho pochopil, že uznáním něčeho takového se "omluví" iracionální žárlivé chvání i v dospělosti. Nemuselo to tak být myšleno, ale rozhodně mi to tak přišlo. I kdyby tedy něco takového co popisuješ u dětí existovalo (já opravdu věřím tomu, že jde hlavně o podvědomé reakce těla, které si prostě nemůže dovolit přijít o zdroj potravy etc.), měla by nám nějaká inteligence a sebeuvědomnění v určitém věku jasně říct že tudy už cesta nevede a to se rozhodně u sposuty jedinců neděje.


MILLY: Když si přečteš kontext tý reakce - netvrdil sem že žárlivost je chování, ale že žárlivost to chování vyvolává. Je to pocit, kterej spouští "odvetný" akce. Kterej dává jasně na jevo nedůvěru vůči partnerovi a je uplně jedno, jestli ho máte z dětství, výchovou nebo ne. Žárlení krom všeho vyvolává právě to iracionální a nesmyslné jednání o kterém se bavíme, které většinou lidi co to prožívají nedokážou ovlivnit, ani vidět. Souhlas s tím, že je o těch věcech potřeba mluvit, nicméně je nesmysl pracovat na změně svého chování, pokud je člověk sám se sebou spokojený jen proto, že to vyžaduje partner ovlivněnej žárlivostí.

Není normální nedělat to, co vadí mému partnerovi. V záchvatu žárlení vadí většinou partnerovi VŠECHNO co dělám a jak se chovám a musel bych tedy změnit kompletně svojí osobnost, abych čtoho člověka uspokojil. Vem to tak, že jsou lidé, kterým vadí reálný voloviny na svejch partnerech - je podle tebe tedy normání, když partnera miluješ kompletně přizpůsobit tvůj život podle něj?

Kompromis neexistuje, o tom sem psal. Je to přizpůsobení se, jinak to nic neřeší. Tyhle další věci ohledně: nedělám to pro sebe, dělám to pro nás, mi přijou strašidelný. Pokud si to měla na mysli.

NE, nepojedeme někam kde se bude líbit oběma. Když si rozmyslím že chci ject na hory a moje partnerka ne, nevidim tak nějak žádný jiný místo kde by se mi v tu chvíli líbilo a všechno ostatní je jen náhražka. Jako chci si dát svíčkovou - nemají, tak si dám rajskou, ale na tu svíčkovou mám stejně chuť. A i když mám normálně rajskou rád, v tomhle případě je to náhražka a sere mě.
ZABAKOVA --- 16:26:37 30.11.2012
LAURA_P: jj Matějček se tomu věnoval..http://cs.wikipedia.org/wiki/Zden%C4%9Bk_Mat%C4%9Bj%C4%8Dek

prvni rok si dite buduje duveru ke svetu skrz matku..proto jsou na prd ty kojenecky ustavy, decaky...
ZIVA --- 13:02:15 30.11.2012
benny: imho majetnictvi spouste lidi nevadi (v urcitych konstelacich etc)
_BENNY --- 12:52:44 30.11.2012
MILLY: proc? no protoze bychom potom dosahli toho, ze bychom byli naprosto nemajetnicti (nenarokovali bychom si vubec nic, ani tu pritomnost), cimz bychom se k onomu idealu nejvic priblizili :) ale jasny, tohle se nechce. osobne to vnimam tak, ze to majetnictvi se hodi jako dobra racionalizace proc polyamory ano a monogamie ne, pokud by se ukalo, ze je majetnictvim i neco, co jinak povazujeme za prinosne, najednou by nam to majetnictvi zase tolik nevadilo :)
MILLY --- 12:36:34 30.11.2012
LAURA_P: Nežárlící chlapi existujou. .o)
Jak já Tě chápu..!


CHIRURGUS: Žárlivost není chování, nýbrž pocit. Pocity se ovlivňujiou daleko hůř než jednání. Mně přijde normální a užitečný o svejch pocitech mluvit. (zvlášť když se týkají vztahu a jsou intenzivní) To, co popisuješ, nějak vůbec neznám- a to ani z příkladů okolí. :-D (následné jednání atd.- hněv mi přijde jako reakce taky nesmyslnej. Když trpím žárlivostí (tzn. strachem), není důvod, proč by to mělo partnera štvát. A je důležitý o svej pocitech ve vztahu mluvit. Samozřejmě i pracovat na sobě a na případný změně..)

_BENNY: Proč? Pro rozvoj, který ten vztah podporuje a tak můžou bejt partneři čím dál tím vyspělejší, šťastnější a tím i užitečnejší svému okolí, ne? ;-) (a protože je spolu lidem dobře ve vztahu)


CHIRURGUS: Asi žiju úplně jinde. :-D Všichni kolem mají koníčky. ..a vyžadování..- každej má trochu jiný potřeby a strachy a tak- tak se prostě snažíme vycházet si vzájemně vstříc. A když můj přítel ví (na základě vzájemné komunikace), že je mi něco hodně nepříjemný, tak to prostě nedělá. To je snad normální, ne? .-)


CHIRURGUS: Důležitý jsou kompromisy (nedělat, co je druhýmu moc nepříjemný, pokud s ním jsem), protože strach není něco, co by se dalo jen tak škrtnout, aby rychle zmizel. Nejde si říct "odteď nežárlím". To nefunguje.. A taky je důležitý podle mě mít na mysli rozvoj sebe i vztahu. (sebe ve vztahu, partnera ve vztahu- obou)


CHIRURGUS: Pojedeme někam, kde se bude líbit nám oběma a kde si tov užijeme spolu, čímžto utužíme i náš vzájemný (ku všeobecnému prospěchu fungující) vztah, ne? .-)


LAURA_P --- 12:20:13 30.11.2012
CHIRURGUS: Připustit, že dítě má vrozenou potřebu lásky (a tedy žárlivost), neznamená připustit, že když dělám hysterickou žárlivou scénu, tak za to nemůžu já ani výchova, ale že je to vrozený. To tady snad nikdo netvrdil.
Jediný, co jsem tu zastávala, je názor, že se můžeme oprostit od lecčeho ohledně žárlivosti, ale tento podvědomý strach, že přijdeme o ono "zázemí", případně ochranu, nám možná zůstal od dětství. (Plus v tom ještě možná hraje roli to, co mívají samice zvířat - potřeba ochrany v době, kdy pečujou o mláďata.) A teď vůbec neřeším to, jak s tím strachem pracujeme a zda se to navenek nějak projevuje, to je dle povahy a okolností.
FRONEMA --- 9:58:57 30.11.2012
CHIRURGUS: dotedka se mi libilo cos psal ale s tema detma nesouhlasim. imho deti velkou potrebu kontaktu maji. To kdyz nekdo necha dite "vyrvat" aby mu pak mama tolik nechybela tak ho imho spis donuti rezignovat a vzdat to, nikoli ze by se vratil k prirozenosti.
ZIVA --- 9:06:54 30.11.2012
CHIRURGUS: mno, kdyz se na to podivam prakticky, je mi 33 a rozhodne nejsem hotovej clovek, a kdyz se kouknu okolo, nikdo neni hotovej clovek. cimz netrvdim, ze jsem zastance nejakeho predelavani, to zase prr. to naprosto ne. Jen uplne nefunguje takovy to jako tohle mam po tatovi a stim se neda nic delat, nebo tak to proste je a to je proste pravda. Vsichni sme lidi, mame naky potreby, a taky mame naky like a dislike, a neni to uplne v prubehu zivota porad to same. kdyz muj partner/ka bude neustale delat to co se mi nelibi a zranuje mea nijak nezahrne muj pohled na vec do svyho pohledu a pristupu (vcetne moji neschopnosti se se zranenim sama vyrovnat), co mi asi tak zbyde? Imho laska skutecne implikuje co rikas, tedy toleranci, respekt atd ale neni to automaticke a casto se k tomu dojde tim, ze poznavam toho druhyho i sebe v reakci na nej atd.......to jen tak ve zkratce, imho
CHIRURGUS --- 2:05:48 30.11.2012
OK, takže jestli se chceme někam pohnout, tak bodově...

1) Bavíme se o žárlivosti a o tom, že děti jí mají vrozenou a tudíš je to naše přirozenost. Naprosto nesouhlasím. Stáole si myslím, že žárlivost mezi partnery je daná společností a všeobecným pohledem na věc. Mi jsme jen produktem celoživotní masáže, která nám říká co je a co není správný. Tedy minimálně těm, kteří se nad to nedokážou povznést

2) Pokud by to bylo přirozené, jak vysvětlíte to, že někteří lidé žárlí hodně, někteří málo a někteří vůbec? Nemluvě o tom že lidé se pod vlivem žárlivosti chovají jako děsivý zvířata (ne všichni, ale většina co znám) a to má k logickému a racionálnímu jednání které by nám měl mozek zajišťovat daleko.

3) Mluvíte o XY výzkumů, který tohle dokazují - rád bych teda něco takového viděl. V hodně studiích jde opět o subjektivní názor toho kdo je píše. I velmi vzdělaní lidé publikují často sračky...

4) když dítě pláče, znamená to, že má mokrou plínu, nebo má hlad, nebo ho něco bolí. Rozhodně nejde o potřebu kontaktu. Tu potřebu kontaktu vytváříme u dítěte mi sami tím, že mu jí od malička striktně poskytujeme. Lidský mozek dokáže pojmout cokoliv co do něj programujete od mala. Všechno co děláme děláme hlavně proto, že se to od nás očekává, nebo že nám někdo vysvětlil jak a proč to máme dělat. Všechno je nastavený tak, aby to dávalo smysl a ve svý podstatě je to jednoduchý, tak proč vymajšlet něco jinak. Je to celý vzorec, kterej by v nadřazenejch skupinách mohl vypadat třeba takhle: Takhle se oblíkej - tohle jez - tohle se nauč - tohle musíš zvládnout - tady pracuj - vydělej spoustu peněz - kup si byt/postav dům - najdi si partnera/partnerku - udělej děti - umři. Všechno by to mohlo mít podkategorie.
SHEALA --- 0:49:05 30.11.2012
CHIRURGUS: bylo na to provedenych par stovek vyzkumu.