SALAMAN: pokud to ovšem nevidim po východu z hospody po prokalené noci

Ten pocit, kdy tělo křičí, že už nemůže... a vy mu dokážete, že může.

Okamžik, kdy zhasnou lampy a a nad Prahou vychází slunce. A taky zvuky vlakového nádraží a vůně kolejí.

nechat kousek od sebe na zábradlí viset krotké netopýry a koukat na rudej západ slunce nad kopcem za vodou

světlušky!

a když se ráno přemůžu a zacvičím si na zahradě na sluníčku

po nekolika letech slyset znovu album, ktery jste sveho casu poslouchali porad dokola, a pamatovat si kazdy jednotlivy track do detailu...

Plavat naha v mori s hlavou pod vodou, levitovat mezi hejnama ryb, uzivat si ten pocit svobody a stav beztize. Sledovat podmorsky zivot, ktery je jako z jineho sveta. Vsechny bezne starosti v tu chvili neexistuji.

Ten moment, kdy je pelíšek celej jenom pro mě

Ten moment, kdy on odchazi brzy rano do prace, obejme me, pak se odtrhne, a ja vim, ze muzu spat jeste dalsi tri hodiny :-)

VERKULENT: :)) mám to podobně, když odcházím na ranní a jdu ještě dát pusu příteli. jen co se k němu nakloním, pevně si mě obejme, přitáhne a ještě chvíli ležíme. nejtěžší se pak od něj muset odtrhnout..)