Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
malý radosti podle Amélie z Montmartru
LARK

Házení žábek do vody, zanořování ruky do pytle se zrním, pomalé poklepávání lžičkou na krustu oblíbeného crème brûlée.
Jaké jsou vaše malé radosti, které vás uklidňují a prosvětlí vám den?
[http://farm4.static.flickr.com/3047/buddyicons/707751@N21.jpg?1206484866]
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
M4DLENKA --- 12:50:31 13.12.2013
jezdit pomalu na skutru a usmivat se na lidi podel cesty ... a pocitat vracene usmevy
STENNY --- 14:20:05 12.12.2013
Setřepávat z nízkých větví zkondenzovanou vlhkost z mlhy.
RAEL --- 12:52:49 12.12.2013
Zpívání na doboru noc!
PEPSSI --- 12:29:39 12.12.2013
vůně bytu, ve kterém visí čerstvě vyprané prádlo
LUCIEW --- 16:03:54 11.12.2013
C0CKA: mne teda kolikrat prijde az tak mila, ze je to neuveritelny (otravny)
C0CKA --- 23:15:58 10.12.2013
návštěva trafiky na stírce. Pracuje tam tak TAK moc milá slečna. Když mi přeje hezký den, určitě to tak i myslí. A je taková pokaždé!
ENKATT --- 22:14:05 8.12.2013
PEPSSI: jj svinka dela pancerovany kulicky
PEPSSI --- 21:49:40 8.12.2013
HELA: naše kočka je miluje je lovit, většinou jí ale utečou spárou mezi dlaždičkama, kam pořádně nedomáčkne tlapku :) a svinka je to, co ze sebe udělá kuličku?
ENKATT --- 20:35:23 8.12.2013
HELA: rybenky jsou narozdil od vseho ostatniho, co zije v koutech a na vlhkych mistech, sympataci. venku pak mam rada svinky. oboji vypadaji jako neco, co prezilo dinosaury.
HELA --- 18:06:37 8.12.2013
Možná se mi budete smát, ale miluju rybénky, a vždycky mi udělá hroznou radost, když nějakou uvidím. Když jsem byla malá, tak jsem je vídala doma v koupelně pobíhat spárami mezi dlaždicemi, ale jen pozdě v noci, kdy už jsem byla rozespalá, a nikdy jsem si nebyla jistá, jestli se mi jen nezdály. Byly prostě tak hrozně zvláštní! :) Časem se vzpomínka na ně dostala do společnosti vymyšlených a polovymyšlených fantazií z dětství a takových věcí, u kterých si člověk není jistý, jestli je to vzpomínka, nebo sen. A pak jsem je jednou uviděla, když jsem už byla dospělá! Od té doby jsou pro mě něco jako domácí skřítci - něco, o čem jsem si myslela, že je to jen vymyšlené, kousek fantazie, a najednou se to stalo skutečným. Je to úžasný pocit :) Vždycky, když nějakou potkám, tak se ke mně vrací trochu toho dětského kouzla.