Po dešti chodit po sídlišti a pozorovat orosené květy v zahrádkách, hlavně veliké keře čajových růží, co jsou u jednoho baráku. Poupata a čerstvé květy jsou sytě oranžovo-žluté, ty co jsou už rozvité déle jsou vrůzném stadiu blednutí a zrůžovění... Moc se mi líbí ty různé odstíny barev na jediném keři, všechny jsou krásné, a navíc se na nich třpytí průhledné kapky... Dokážu tam stát deset minut a jenom se kochat... a pak zase přejdu k dalšímu keři :-D

Vlahý vzduch po dešti... jak je prosycenej vůněma. Nebo když chodím pravidelně kolem prádelny... Podobnej pocit z toho, co se z ní line... :)

Z velikánského pugétu obrovských květů zahradních růží jsem dnes otrhávala květy a sypala jsem je do velké ošatky, aby uschly. Okvětní lístky jsou na dotek úžasné... Trochu vlahé a přesto suché, sametové, jakoby voskové... Bylo to nádherné...
Dotyk, vůně i hra po oči.... Velká radost!!!

RUSALKA: a když jsou pěkně ospinkané a ještě vysluníčkované, to je teprve požiteček :-)

ráda lezu na starou třešeň na zahradě u babičky, mám tam svoje větve kterejch se chytám, a ještě ráda sleduju samozajížděcí šuplíky, jako mají v lékárnách
SKLIBA: souhlas :-)

IN_DIE: já u babičky miluju ty velký naducaný péřoví peřiny z bílo modrým povlečenim nejméně 100 let starým

IN_DIE: Mám právě nejradši co nejvíce ospinkaný peřinky...v těch se hajá nejlíp :)).

jako malá jsem měla hrozně ráda u babí na venkově, když mě ráno budil kohout:) bylo to takový fresh:)a hurá na houby do lesa...jeee.....:)

SKLIBA: to mi povídej:)

IN_DIE: nebo vyvětrané, vysluníčkované :-)