dneska jsem koukala z balkónu koleje na racky... někdo z horních pater je krmil, já stála dole a pozorovala, jak mávají křídly, jak se vždycky stočí, aby mohli chytnout ten kousek chleba do zobáčku a vůbec jak si tak poletují...
a koukám, že jeden ten racek si našel zajímavou hru - vyletěl jedním směrem, naletěl asi do stoupajícího vzdušného proudu, protože ho to vyneslo docela vysoko, aniž by musel mávnout křídly, pak se otočil, vzal to dolů opačným směrem a tam narazil na další vzdušný proud, který ho zase vynesl nahoru... lítal mezi nimi sem a tam jako na houpačce:) ty jo, racci si taky umějí dobře hrát:)

???: woooow, jaký to je, je to tak lehký na pocit, jako motýli napohled? Nebo jiný? Jaký jaký?

Pozorování motýlů a cítění jejich energií, něco úžasného, dnes jsem to zažila na vlastní kůži.

IJACZEK:
EETEE:
V životě nezapomenu na vůni a chlad chodby, kterou se procházelo do sklepa a na zahradu v domě, kde jsem bydlela od svých 5 let. Ale nikdy už jsem se s ničím takovým nesetkala, asi chodím málo do starých činžáků.

mám zvláštní dobrý pocit, když vyhazuje nedokouřenou cigaretu, jako že si to můžu dovolit, po vyházkách v koridodoru a sbírání vajglů mám pocit satisfakce

Když sme u těch chodeb, chodby s kamenou podlahou - je v nich chladno i v létě.

Když jsme u těch vůní, mám ráda staré činžáky-jejich chodby, mají specifickou vůni která mi připomíná dům, kde bydleli prarodiče...

miluju motýli,když letaji všude kolem mě...připadám si jako víla...kouzelně:)

čichat kouř se zhasnuté svíčky

HUSA: -//-