Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
PSYCHOTERAPIE
ANOUKE
Prostor pro výměnu informací a zajímavých odkazů k tématu, sdílení zkušeností z vlastní praxe (v přísných mezích etiky a ochrany osobních dat), diskuzi o konkrétních otázkách, možnostech i omezeních jednotlivých terapeutických směrů, pření se mezi jejich představiteli i filozofování o podstatě a smyslu psychoterapie jako takové. A jako novinka i prostor pro prezentaci a propagaci vlastní práce - článků, praxe, akcí.
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
HC_ --- 17:14:54 17.11.2010
LIQUIDEYED: pokud mam duveru, tak mohu rict vsechno a tak to beru, kolik do psychoterapie dam (jak se otevru, pracuju), tolik od toho dostanu..zatim sem mela stesti na terapeuty a nemusela sem cenzurovat...
LIQUIDEYED --- 13:17:28 10.11.2010
FONTAIN: Dik. Napadlo me, ze to muze znit jako vyzkum, kdyz je to tolik otazek, ale neni, je to ciste osobni. Jsem na "druhe" strane - jsem pacient.
FONTAIN --- 7:57:31 10.11.2010
LIQUIDEYED: delas nejakej vyzkum ci jen osobni pruzkum????Z praxe ti muzu rict, ze jsem mela moznost poznat par psychiatru a vzdy se jejich prace styl prace odvijel od toho jestli meli vyvik...jedna z mych lektorek ve vycviku byla psychiatricka a byla bozska, ale poznala jsem par jinych a to byli presne jen ty doktori cio s tebou resi medikaci. A o tom jak mluvim s PT ti tezko povim, protoze role neotocim :D
LIQUIDEYED --- 11:27:18 9.11.2010
chtela bych se zeptat jak komunikujete s psychiatrem a s psychoterapeutem. lisi se to? co rikate a co uz ne? mluvite s tim terapeutem nejak podobne jak s kamaradem nebo jinak? duverneji? s psychiatrem mluvite jenom ciste o tom co se tyce leku nebo i jinak? vedi i veci, ktere vasi blizci nevedi? jak dlouho u sveho psychiatra sedite (u terapeuta je to nejspis kolem 1hod. vidte)?
SEBIEN --- 15:09:16 1.11.2010
DARJEEL: děkuji, nemůžu prostestovat. Generalizování také nemám ráda, takže pokud to tak ode mě vyznělo, beru zpět. Teda, neberu zpět nic z toho, co jsem řekla, jen netvrdím, že to tak musí být bezpodmínečně vždy a všude. (A i kdybych to tvrdila, aktuálně se podle toho nechovám, taky naše klienty primárně nabádám - v dané situaci - aby léky spíš brali)
DARJEEL --- 10:21:07 1.11.2010
Moc fajn podnětná diskuse se tu rozběhla, díky za ni. Jen mi příjde, že někteří zde zbytečně generalizují. Pokud máme možnost zalékovat jako takovou "snadnou a bezpečnou" možnost, která v jistém smyslu zabírá a pomáhá a kromě toho taky možnost "pouhé" psychoterapie, tak nechápu, proč si tu říkáte musí to být tak nebo tak. Vždyť ke každému případu se dá přistupovat individuálně. Když máme pacienta ve floridní fázi, který neví pořádně o sobě, běhá po oddělení nahý a maximálně nesouvisle řekne pár vět, tak tam asi psychoterapie (v tu danou chvíli) moc nemá smysl. Ale je spousta schizofreniků, kteří buď nejsou floridní nebo třeba mají mírné symptomy a dá se s nima bavit. Tam už se dá uvažovat o tom, jakou intervenci použít, když není situace tak akutní.
Taková terapie samozřejmě nebude nic jednoduchého, bez nějaké jednotící linie (koherentní osobnost) je to spíše umění než řemeslo, ale příjde mi, že terapie u schizofrenií má potenciál. Samozřejmě hned vyvstává otázka, kdo se do toho bude pouštět: je to, jak píše Sebien, strašně náročné na zdroje (čas, nasazení,...), ale zase to může být hodně dobrá výzva.
Mně příjde, z toho mála co jsem viděl, četl a slyšel, že se prostě schizofrenici zelékovávají tak nějak defeaultně a moc se neřeší, jestli by v daném případě nešlo dělat psychoterapii (případně nějaká kombinace). To co jsem viděl, tak byla práce dr. Pilulky, který jenom ladil dávkování, případně měnil substance, aby se minimalizovaly vedlejší účinky a pak se čekalo, až floridní fáze odezní (a doufalo (nebo nedoufalo), že se neobjeví znova). To mi příjde trochu primitivní na to, jaké možnosti a znalosti dnes máme (nehledě na to, že taková psychoterapie schizofreniků může hodně solidně rozšířit poznatky současné psychologie), no ale zase to bylo v nemocnici a tam to diktuje medicínský model.
A psychoterapie tam s psychotiky vlastně neprobíhala žádná (možná lehce podpůrná) a přitom mi přišlo, když jsem se s některými lidmi bavil, že tam ten terapeutický potenciál je a i když to bude o dost jiné než terapie neuróz, tak jsem tam nějaké podobnosti viděl.
SEBIEN --- 10:03:06 1.11.2010
PETGRIDUS: pro mě je tohle právě otázka, na kterou sice nemám odpověď, ale jednoznačný mi to nepřijde. Ale to je věc přesvědčení nebo víry, to se tady asi přít nemusíme, ke shodě dojdem asi těžko.

???: to vyznívá, že pořádná ataka je to jenom tehdy, když dotyčný nebo dotyčná chodí s nožem po ulici nebo skáče z okna. Pracuju s lidma se zkušeností s duševní nemocí v zařízení nízkoprahového typu. Chodí sem lidi trvale odmítající léky, lidi, kteří k tomu fetujou, atp., myslím, že představu mám. Párkrát jsme přístoupili k nedobrovolné hospitalizaci i za asistence policie (která skutečně fyzicky zasahovala, ne že by jen stáli opodál a zajišťovali situaci). Přesto říkám, to co říkám.
Napadá mě, když teď o tom přemýšlím: ani ta ataka (resp. stav, když už přistupujeme i my k hospitalizaci, protože u některých našich klientů jde jinak mluvit vlastně o "téměř trvalé atace") nepříchází z ničeho nic. Ten stav se vyvíjí a imo by se prostě vyvíjel jinak, kdyby se jim někdo psychoterapueticky systematicky věnoval, kdyby to bylo už od začátku (nebo od nějakýho bodu) jinak.

Nebudem se přít, že to lze nějak snadno zařídit, aby to bylo jinak, to určitě nepůjde, i já se celkem ochotně vezu na už zavedeném systému. Prostě jen tak planě plácám.
PETGRIDUS --- 7:57:12 1.11.2010
SEBIEN: prijde mi dost riskantni zkouset to jen psychoterapii. Myslim ze ty lidi se do jineho sveta neuchyluji, ale nemoc je tam proste vrhne. To neni ze by jim bylo dano na vyber a oni si zvolili "lehci" cestu.
SEBIEN --- 0:00:02 1.11.2010
???: myslím, že v případě, který popisuju, není nikde řečeno, že má paní náhled. Pak se můžem bavit o tom, co míníš náhledem. Mnozí z našich klientů ví, že ty hlasy, které mají, jsou součástí nemoci, tedy mají náhled, dalo by se říct, neznamená to ale, že by jim proto bylo líp, nebo že jsou o to míň nemocní.

Ale asi se neshodnem, já si myslím, že právě v takových případech, jaký popisuju, je zlo, že se nějaký pochybný diagnostický kritéria používají, místo aby se používal zdravý selský rozum.

U některých našich klientů a klientek není zas tak neběžný, že jim jejich psychiatři či psychiatryně připisují v průběhu doby různé diagnózy. Ne proto, že by ti lékaři a lékařky byli neschopní, ne proto, že by se ti naši klienti a klientky najednou začali projevovat zas tak jinak, ale prostě proto, že pro jejich kombinaci symptomů není jednoznačná kolonka. A ten doktor tam prostě nějaký ten kód napsat musí (znáte Horu hoře?). Btw. i kdyby se někdo čirou náhodou uzdravil (resp. ho někdo byl ochoten uznat za zdravého), tak pro něj ani nebude mít doktor kolonku - pořád to bude schizofrenie v remisi. Pořád tu diagnozu mít bude. Už neuteče.
Nemám ráda diagnózy.

Pro mě je otázka (a je to skutečně otázka, nemám to jak doložit či ověřit, prostě o tom občas přemýšlím, zvláště v práci, kde ty lidi vidím denodenně), jestli chronicita nezačíná právě tím, že jim dám diagnózu, předepíšu léky a pak už se o ně moc nestarám. Samozřejmě - nedat léky a nechat být a čekat, jestli se z toho vyhrabe nebo ne, to je jiná. Ale uvažuju o cestě "nedám léky a projdu s ním tu ataku jako nějaký průvodce, někdo, kdo mu ukáže, že to, co zažívá, může využít k posunu na jinou (vývojovou?) úroveň". Takhle to zní příšerně, ale mám na mysli prostě dobrou psychoterapii. Je to extrémně časově, energeticky i osobnostně náročné. Já na to určitě nemám. Ale dát jim léky je snadná cesta, která mnohým nijak nepomáhá. Často to u toho totiž končí.
Líbí se mi, jak to popisuje právě Syřišťová: ty lidi se uchýlili do toho svého jiného světa proto, že ten náš svět už pro ně nebyl snesitelný. Pokud jim nepomůžeme najít nějaký jiný způsob (a důvod proč), jak v tom našem světě můžou znova existovat, nemají důvod se vracet.

Běžně se říká, že nejdřív je potřeba zaléčit, aby k nějaké psychoterapii vůbec mohlo dojít. Ovšem myslím, že mnoho těch lidí žádnou psychoterapii nikdy nedostane. Tady v téhle debatě taky padlo, že psychoterapie a schizofrenie nejdou vůbec dohromady. Takže to vyznívá, že zbývají opravdu jen ty léky. Nejsem proti lékům, jen se mi nechce věřit, že by to bylo to jediné, co těm lidem můžem nabídnout.
KATIA --- 19:46:24 31.10.2010
???: socialnim konstrukcionismem, v psychologi konstruktivismus patri jinam (piaget napr.), ale postmoderni jsou treba i narativni a diskursivni pristupy a urcite by se to dalo jeste rozsirit...