Přežil se mnou další měsíc v Indii, to se cení :) a asi nebude problém odletět tam s ním zas :D cestování ve dvou je jedna z nejlepších věcí na světě!

Ohledy a pochopení, na než se lze spolehnout. To, jak se může přetrhnout, aby mi s čímkoliv pomohl.To, jak mne vždy jako první pevně a dlouze obejme a jež dodává pocit bezpečí a zbavuje všech nejistot. Jak mne podporuje v tom co dělám a jak se o to upřímně zajímá...

Nejsem z nejšikovnějších. Vlastně jsem docela vohráblo a často něco rozbiju. Občas je to drahé, třeba něco v počítači, domácí spotřebič či jiná elektronika. Nedělá z toho vědu. Dnes jsem hodila tygra se čtečkou v ruce. Přes tři roky jsem na ni dokázala dát pozor a ač se mnou byla všude možně, přežila. Dnešek bohužel ne. Byla jsem z toho docela špatná a psala jsem mu to do práce. Odpověděl:
"nonic, no, podivam se na to, ale nejspis koupime holt novy
vis jak, s timhle jsem pocital, tak nejak u kazde krehci veci co vlastnime ;)"
Po mém tátovi, který z těchhle věcí šel do vrtule a řádil jako tajfun, je to takové... pořád tomu úplně nemůžu uvěřit.

Po dvou letech manželství je stále tak úžasná, jak byla na začátku a bez ohledu na to, že už se na mně projevil pohodlný domácí život mi opakuje, že jsem krásný.

pomáhá mi překonat moje staré rány, navíc naprosto přirozenou a citlivou cestou
dělá všechny ty drobné věci, které spousta mužů považuje za zbytečnosti (kytička jen tak, povídání před spaním, společné rituály, plány do budoucna)
chce mě pořád víc seznamovat se svým světem
když jsme spolu, neustále se usmívám nebo směju, což v základním nastavení rozhodně nemám :)

Ač naprosto není ten typ, poslední dobou si způsobuje poměrně dost nepohodlí, jen aby mi umožnil větší pohodlí. A to i navzdory tomu, že jsem si o to nijak neřekla.

Umí mě podržet, když to potřebuju.

Je vyrovnaný. Nesyslí si staré křivdy, odpouští, nevytahuje minulost.

Máme vlastní unikátní smysl pro humor. Umí chytit za slovo, rozvíjet absurdní dialogy, hrát si.

Umí se se mnou pohádat tak, že na konci nikdo neprohrál a oba jsme si z toho něco odnesli.

Zajímají ho moje zájmy, opravdu se raduje z mých úspěchů. A svůj svět mi umí přiblížit poutavě.

Nevyžaduje po mně, abych byla dokonalá hospodyně, ani abych vařila. Když doma něco udělám, všimne si a pochválí.

Když je rozzlobený a potřebuje se uklidnit, nejde do hospody, ale do obchodu s domácími potřebami a koupí si nové struhadlo nebo něco :) (protože rád vaří, zatímco já to nenávidím)

Zajímá se o svět. Drží si přehled ve vědě, technice, událostech ze světa, svém oboru...

Učí se chybami. Postupem času hodně zlepšil některé své nešvary. Ani po sedmi letech a (zatím) dvou dětech se nepřestal snažit být pořád lepší a lepší muž a táta.

Když mi jde naproti k vlaku, vždycky se tak krásně usmívá. Vlastně kdykoliv, když se máme někde střetnout, tak vím, že bude mít ten koutek trošku nahoru, nahodí chůzi - koukejte, jdu si pro ní. A já, já jsem nejspokojenější.