SHAMPOO: to je příliš obecně položená otázka, abych ji mohla jednoduše zodpovědět. vezmu to od konce: až tak od svých 30 let mám se svými rodiči dobrý a rovnocenný vztah. do té doby jsem já měla pocit, že se musím před nimi svým způsobem obhajovat, prostě snažit se obstát (moje maminka je poměrně náročný kritik). samozřejmě před tím jsme měli vcelku normální vztahy, tj. někdy nebyli spokojeni oni se mnou, jindy já s nimi. pamatuju se na období třeskuté puberty, kdy jsem si myslela, že mám nejpříšernější rodiče na světě. a naštěstí jsem si na to vzpomněla i později, když procházely něčím podobným i moje děti. je fakt, že přísně soudit se navzájem je výsadou rodičů a dětí... co bychom u cizích přešli, to je u vlastní krve zásadní nedostatek. nevím, proč to tak je, ale je to tak.
ale abych se vrátila k původně položené otázce - dobrý vztah s rodiči máme ve chvíli, kdy jsem k sobě vzájemně tolerantní. a to je možné jen mezi rovnocennými partnery, kteří se vzájemně respektují. a tomu se musejí obě strany naučit respektive to přijmout. nebývá to lehké, protože si to zpravidla vzájemně všelijak ztěžujeme bohužel obě strany čekají, kdy ta druhá začne (s tím respektem)... ;-)

MEG: protože už je pro mě těžké začít s nimi komunikovat jako se svými přáteli....a nedávno jsem to zkusila...bohužel to skončilo brekotem máminým i mým...nezvládla moje názory na svět,výchovu,společnost apod...já s nima prostě mluvit nemůžu

MEG: ty jsi měla dobrý vztah s rodiči?

JUASINHA: co je na těch otázkách v zásadě tak závadného či nepochopitelného? ;-) proč si myslíš, že nemůžeš mít rovnocenný vztah s rodiči?

SEVERINE: ad kontakty s rodiči....ty sms znám moc dobře...co děláš?jak se máš?co budeš jíst?kdy přijedeš?tady svítí sluníčko,táta je v práci...bože!!!ještě že jinou techniku než telefon neovládá....teda teď se dozvěděla od nějakého známého,že existuje něco jako web kamera!!!!no snad jí to nadšení brzy přejde...jo a ještě k tomu partnerskému vztahu...ale ten se přeci musí budovat už od začátku....mně bylo jasný vždycky,že s nima nikdy nebudu na stejné úrovni,vždy budu v té podřazené pozici,protože vždycky semnou jednali tak,že já jsem dcera a oni rodiče...kámoši nebo partneři to vůbec...myslím si,že to je hodně ovlivněné věkovým rozdílem....čím menší,tím pohodovější vztah s mámou/rodiči...

IKARIE: jestli mi napíšeš, kolik let máš pubertu za sebou, tak možná budu vědět odpověď...;-)

no moje maminka začala debatovat zhruba když mi bylo 15,do té doby se nebála,že bych ji mohla přeprat a to spíš než debatovat,sama určovat

IKARIE: :)tak jo...
SHAMPOO: když jsem byla malá holka,tak mi to bylo jedno,ale čím jsem starší,tím je to horší a horší...ale po minulé nepříjemné debatě s mámou,vim,že oni taky cítí,že něco není v pořádku...jo, je to holt psycho ta rodina

JUASINHA: tak treba tech nekolik malo drogovych experimentu, cigara .. to to je asi vsechno :)

já mohu jen podotknout,že vám všem s normálními rodiči,jen a jen závidím.
Když jsem byla malá holka,tak jsem si takové "normální rodiče"vždycky přála.